Koncert orchestru RedBand ze ZUŠ Sedlec-Prčice, který se konal na Farské zahradě v neděli 24. května, doprovodila malá výstava na faře – o historii farní budovy a zahrady, nadějkovských farářích, učitelích a dalších osobnostech a o vzpomínkových slavnostech, věnovaných spisovateli Prokopu Chocholouškovi. Prohlédnout si ji mohli ještě návštěvníci Dne otevřených zahrad na Farské v neděli 14. května.
Nyní najdete texty na těchto stránkách, vytištěné jsou uloženy v nadějkovské knihovně.

---

Historie fary a farské zahrady – výpisky z farní a obecní kroniky:

---

Přehled duchovních správců farnosti od roku 1697 do roku 2025:

---

Prokop Chocholoušek byl obrozenecký novinář a spisovatel, který na faře v Nadějkově navštěvoval svého přítele, faráře A. Č. Fikara. Strávil u něj i poslední dny svého života a je pohřben na zdejším hřbitově. Nadějkovští si jeho památku připomínali a připomínají na vzpomínkových slavnostech, o jejichž průběhu si můžete přečíst v následujícím textu:

---

Část výstavy představila osobnosti, kterým jsou věnovány nadějkovské lavičky, a významné učitele, kteří působili na zdejší škole:

Během dvou ročníků Svatováclavské potulky – podzimní vycházky, spojené s uměleckými objekty a performancemi – vznikla díla, která v krajině zůstávají trvale.

Sochař Matěj Řízek vytvořil dvě dřevěné sochy: Jelena na kopci za Kaliští (2024) a Oblak u cesty pod Šichovou Vescí (2025).

Kaple pro přírodu sochaře Jakuba Doubravy ze Svatováclavské potulky 2025 je zatím na kopci u Hronovy Vesce. Její trvalé místo bude ale na mlýně Práchovna, který v údolí Smutné opravuje Pavel Dobrovský.

Více informací o dílech a jejich tvůrcích najdete na webu Svatováclavské potulky.

V údolí Nadějkovského potoka, blízko silnice na Květuš a pod lesem Kladiny, potkáte kříž, vyřezaný ze zbytku poraženého stromu.

Je kousek od lávky přes potok. Lávku zdobí keramická tabulka s nápisem „Smutná“.

Potok, přes který vede lávka, se správně jmenuje Nadějkovský. Smutná je název potoka, nebo říčky, která přitéká z Jistebnice a Nadějkovský potok se do ní vlévá pod Hronovou Vescí. Místní název Smutné od pramene až k tomuto soutoku je Cedron.

V některých pramenech (například v nadějkovské kronice, kterou psal Karel Jindrák), se ale název Smutná (nebo Smutný) používá pro Nadějkovský potok. Kronikář soudí, že pod Hronovou Vescí se do něj vlévá Cedron. Z toho možná vycházel i tvůrce (nebo tvůrkyně) tabulky…

V roce 1963 sepsal kronikář Karel Jindrák místní jména v Nadějkově a okolí, jako přílohu obecní kroniky. Protože (správně) předpokládal, že příloha se ztratí, opsal v roce 1966 všechny údaje ještě přímo do kroniky. Nakreslil také schematickou mapu míst, o kterých se zmiňuje.

Vytvořil dva seznamy – v prvním jsou vyjmenovány především významné nadějkovské domy a také místa, kam se chodilo pro vodu (studny a studánky), ve druhém zaznamenal místní jména polí, luk, pastvin, lesů a rybníků v oblasti mezi Nadějkovem, Hubovem, Kaliští a Větrovem.

Na stránce Místní jména – Nadějkov a okolí najdete přepis obou seznamů, odkazy na čísla popisná v Nadějkově a mapu (s doplněnými názvy) ke každému z nich.

Stránka Místní jména pak uvádí názvy pozemků u dalších nadějkovský osad, jak je zaznamenal řídící učitel Čeněk Bohuslávek ve dvacátých letech 20. století.
Pravděpodobný vznik názvu některých obcí vysvětluje čtyřsvazkové dílo Antonína Profouse: Pomístní jména v Čechách, ze kterého na stránce cituji.

Josef Dušek se narodil v Nadějkově 23. března 1864 jako nemanželské dítě dceři obuvníka Jakuba Duška. Ve svých 13 letech odejel s nevlastním otcem do Ameriky, kam je později následovala i jeho matka a nevlastní sourozenci. Žili v Chicagu, kde se Josef Dušek svou pílí a nadáním vypracoval „od píky“ a stal se významným velkoobchodníkem. Rodnou obec celý život podporoval, několikrát ji navštívil a byl jmenován čestným občanem.

Časopis-kalendář Amerikán, který vycházel v Chicagu v letech 1877-1951, uveřejnil v roce 1923 vzpomínky Josefa Duška. Píše v nich o dětství v Nadějkově a Hrádku u Mirošova, cestě do Ameriky, sporech s otčímem, svých zaměstnáních, první lásce a budování úspěšného obchodu. Z těchto vzpomínek vychází nekrolog Josefa Duška, který vyšel v Amerikánu v r. 1933, a doplňuje je informacemi o posledních letech jeho života.

Další informace o Josefu Duškovi.

Drobné památky – kříže nebo obrázky – jsou často na místech, kde se stalo neštěstí. Na stránky jsem doplnila podrobnější informace ke dvěma z nich.

Obrázek u Šichovy Vesce

Je v lese, do kterého odbočuje cesta vlevo pod vsí. Označuje místo, kde podle kroniky obce Petříkovi zemřel Jaroslav Burian, původem z Božetic, který se přiženil do statku čp. 5 (vzal si Anastazii, dceru Václava Pejši, který zde hospodařil od r. 1884). Dne 13. července 1929 při svážení dříví z lesa pádem z vozu utrpěl těžká zranění, jimž podlehl a zemřel, nezanechav potomků, dočteme se v kronice.
Kronika dále uvádí, že čp. 5 vyhořelo v roce 1888 a část pozemků, které k němu přináležely, byla po požáru odprodána.

To, co píše pan Karel Novák v pověsti O obrázku na stromě o informacích od „dámy z Prahy“ („..zjistila, že onen bývalý majitel nebyl dobrý člověk. Dokonce prý si zapálil dům, aby dostal peníze za pojistku. Jenže se na podvod přišlo a on musel prodat část pozemků, aby uhradil škodu, která vznikla sousedům. Skutečně zemřel při svážení dřeva v tom místě, kde obrázek je…“) se tedy nezakládá na pravdě a tragicky zemřelému hospodáři Jaroslavu Burianovi neprávem připisuje úmyslné založení požáru, který – pravděpodobně nešťastnou náhodou – ve stavení vznikl ještě za předchozího majitele.

Infeldův kříž u lípy Ve spolkách

Na tomto místě se v r. 1835 stalo neštěstí – farní kronika obce Nadějkov uvádí, že P. Fikar posvětil v r. 1859 kamenný kříž „na pěšině od Nadějkova k Číčovicům vedoucí, který vlksický občan František Infeld dal postavit na místě, kde hrom jeho bratra Jana Infelda před 24 lety v širém poli zabil“. P. Fikar pravděpodobně zaměnil jména – podle zápisu v matrice byl 14. 8. 1935 bleskem zabit ve věku 20 let František (nikoli Jan) Infeld z Vlksic čp. 8, syn Jakuba Infelda.
Na místě původního kamenného kříže je dnes kříž litinový na kamenném soklu s letopočtem 1891, s andělem u paty kříže. Tento kříž zde pravděpodobně umístila rodina Křížova, která žila na usedlosti čp. 8 ve Vlksicích poté, co se Infeldovi v r. 1866 odstěhovali do Ameriky.

U příležitosti 100. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v Brtci vyšla kniha Terezy Dvořákové: Dějiny Brtce, zdejších chalup a rodů.

Navazuje na výstavu, kterou Tereza Dvořáková připravila a kterou bylo možné navštívit v nadějkovské knihovně celé léto 2025. Kniha mapuje více než 600leté dějiny této obce, jsou zde popsány dějiny každého jednotlivého gruntu, chalupy, krčmy, pastoušky, kovárny i novodobějších staveb. V závěru knihy jsou pak zpracovány rodokmeny dvanácti významných rodů, které zde byly usazeny. 

Knihu lze koupit na Knižním e-shopu.

Těšíte se na Vánoce? Aby čekání líp utíkalo, můžete si každý den otevřít jedno okénko na adventním kalendáři ze starých pohlednic Nadějkova.

Pohlednice pocházejí převážně ze sbírky Zdeňka Urbana z Líšnice a byly vystaveny na jedné z pouťových výstav.

Stránka o folkloristovi Štěpánu Dvořákovi je doplněná o jeho životopis, který napsala Mgr. Petra Kratochvílová z Milevského muzea. Text, který vyšel v knize Zmizelý obraz milevského venkova na fotografiích Štěpána Dvořáka, obsahuje i informace o Štěpánových rodičích a sourozencích.

Evě Dvořákové z Micáskova mlýna děkuji za poskytnutí pohlednic Štěpána a Václava Dvořákových z rodinného archivu:

 První pohled Pozdrav z Nadějkova, datovaný k 5. 9. 1900, je psaný přímo Štěpánem Dvořákem a podepsaný nejen jím. 
Druhá pohlednice – Kroužek tamburašů v Nadějkově je datovaná k 27. 3. 1907, a psaná Václavem Dvořákem pro JUDr. Františka Dvořáka v Náchodě, což byl jeden

Paní Zuzana Dušková, provd. Pospíchalová, sepsala skvělou, velmi podrobnou a nesmírně zajímavou historii své rozvětvené rodiny, kterou doplnila o fotografie, dokumenty a popis dobových reálií.

„Americký krajan“ Josef Dušek a dobrodinec Nadějkova, byl bratrancem pradědečka paní Zuzany – Zikmunda Duška.
Na stránce, věnované Josefu Duškovi uvádím výňatek z její Kroniky s informacemi, které se týkají přímo Josefa Duška – jeho prarodičů, maminky, manželství a dětí:

Paní Zuzaně Pospíchalové velmi děkuji za její práci a za to, že mi ji pro tyto stránky poskytla.