Přepis obecní kroniky, uložené ve státním oblastním archivu v Třeboni, str. 1 – 17.
Odkaz na naskenovanou kroniku
PAMĚTNÍ KNIHA OBCE NADĚJKOVA
založena r. 1921
Tato kniha obsahuje 391 stran a str. 36 jest dvakrát.
Doplněno razítkem a podpisy v r. 1934:
Souček Antonín, člen obecního zastupitelstva, V. Souček, starosta obce
Heslo: Penězům sluší počítání a paměti zapisování.
Úvod
Národní shromáždění majíc na paměti veliký význam pamětních knih obecních usneslo se na zákonu vydaném 30. ledna 1920 čís. 80 Sb. z. a nař., kterým nařízeno, že každá obec má vésti pamětní knihu obecní. Po půldruhém roce dne 9. června 1921 čís. 211 Sb. a nař. vydáno prováděcí naříz., obsahující další podrobnosti. Obecní zastupitelstvo zdejší zařadilo do obecního rozpočtu na rok 1920 částku 50 Kč na pořízení knihy a v roce 1921 opět 50 Kč na provedení zápisů. Práce té se podjal zdejší učitel obecní Bohuslávek Čeněk, z jehož pera pochází následující krátké vylíčení dějin obce Nadějkova.
Původ Nadějkova
Tvrz Nadějkov byla vystavěna asi ve 12. nebo 13. stol. a ves u ní asi okolo roku 1420.
O založení vypravuje se toto: Mezi dvorem Větrovem a silnicí vedoucí od Nadějkova ku Malé Chýšce v mírné dolině málo na sever od silnice stávala ves Voleveč. Majetník její měl při ní též doly na kov (asi olovo), dělaje si naděje ještě na větší množství, vystavěl si nedaleko rytířskou tvrz a dal jí jméno Nadějkov.
V měsíci dubnu 1420 táhl Jan Žižka po vydrancování města Mladé Vožice přes Modlíkov, který poplenil, ku městu Milevsku. Na den sv. Jiří 24. IV. 1420 zažehl a pobořil klášter milevský, potom postupuje ku Malé Chýšce, tu nablízku vesnici Voleveč, kde bydleli havíři, nepřátelé to Táboritů (asi katolíci), prý zpustošil. Po tomto činu mnozí obyvatelé vystavěli svá obydlí blízko nadějkovské tvrze a tak povstala vesnice zvaná Nadějkov.
Povýšení na městys
Za vlády Habsburka Ferdinanda V. na zvláštní přímluvu hraběte Rudolfa z Vratislavů dne 30. března 1848 byl Nadějkov povýšen na městys a uděleno povolení v tomto městysi konati čtyři trhy ročně.
Obecní rychtáři
Až do roku 1850 spravoval obec patrimoniální úředník, posledně Jan Geppold, direktor panství nadějkovského. Direktoru byli podřízeni obecní rychtáři. Z těch známi jsou: Novák Matěj, tesař č. 18 (1784-1807), Novák František, tkadlec č. 24 (kol. 1810 – 1822), Dušek Jan z Hubova (po roce 1823), Šmejkal Václav, tkadlec a domkář č. 23 (1836-1848).
Samostatná obec a starostové její
Po zrušení patrimoniálních úřadů v r. 1850 rozpadlo se panství Nadějkov na čtyři samostatné obce: Nosetín, Střítež, Zhoř a Nadějkov; tato tedy zabírala tak nynější obec Lhotu Starcovu. Prvním starostou byl farář Antonín Fikar (1850-55) a po něm následovali: Veřtat František, chalupník č. 13 (1855-65), Kukač Matěj, rolník, Nepřejov č. 3 (1865-75), Poledne František, rolník Chlum (1875-1880).
Rozdělení obce
Roku 1880 obec nadějkovská rozdělena byla na dvě samostatné obce: Nadějkov a Lhotu Starcovu. K politické obci nadějkovské připojeny osady: Nadějkov, Hubov a Kališť. Starostou nové této obce byl Dvořák František z č. 82 (1880-1898) a po něm Reichl Josef, hostinský č. 42 (1898-1920).
Velikost
Pole: 287.3658 ha
Louky: 81.2366 ha
Pastviny: 62.9505 ha
Lesy: 54.1389 ha
Zahrady: 13.6088 ha
Rybníky: 14.9401 ha
Stavební plocha: 4.7815 ha
Lada: 0.0914 ha
Půda nezděl.: 11.4280 ha
Celková výměra: 530.5416 ha
Poloha městečka a osad
Městys Nadějkov leží ve výši asi 600m nad mořem v jižním cípu soudního okresu sedleckého, v údolí, které je od vrch Homolí podél potoka Smutného k jihu skloněno. Tato poloha je příznivou městysi tím, že nalézajíc se v údolí – na severu chráněném vrchy, má podnebí poměrně mírnější než okolí výše položené a studeným větrům vysazené. Zato ale bouřky, které se sem přiženou, jsou prudké a škodlivé.
Osady Hubov a Kališť rozloženy jsouce po vypnulině českého jihu, nadmořské výšky 600-703 m, mají polohu proti Nadějkovu vyšší, podnebí studenější a drsnější. Půda pozemků je písčito-hlinitá a písčito-žulová zařazena jsouc do tř. I. – VI., louky jsou ve tř. I. – III.
Domy
V Nadějkově žije 462 lidí v 80 domech většinou zděných a nových, jelikož obyvatelé po několika ohních znovu stavěti museli. Všecky domky stojí těsně při sobě tvoříce jedno náměstí a tři ulice, jsou přízemní až na pět jednopatrových. Statek je zde pouze jeden a chalup s poli šest. V ostatních domech žijí zemědělští dělníci, řemeslníci v počtu 42 a pět obchodníků.
Počet lidí 1899
Nadějkov: 606, Hubov: 80, Kališť: 170, celkem: 856
Počet domů
Nadějkov: 80, Hubov: 10, Kališť: 16, celkem: 106
Počet lidí 1921
Nadějkov: 462, Hubov: 61, Kališť: 127, celkem: 650
Náměstí
Skoro uprostřed městečka je náměstí tvaru lichoběžníka zvané Palackého, pojmenované tak při obecní schůzi dne 20. března 1898; uprostřed stojí Lípa Svobody vysazená 14. dubna 1919 a blízko ní žulový kříž čelící ku vchodu chrámu. Ze severního konce náměstí vybíhá ulice Fikarova, z jižního dvě ulice – z nichž jedna k jihovýchodu, druhá k jihozápadu vede.
Kostel
První kostel ku cti svaté Trojice, na místě kaple sv. Anny, byl vystavěn okolo roku 1628 na náklad Adama Fridricha Doudlebského s manželkou Dorotou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic. Nově přestavěn byl roku 1738 péčí hraběte Václava Ignáce Dejma ze Stříteže. Zvláštností je, že hlavní oltář je k západu a vchod do chrámu do východní strany.
Fara
Roku 1738 byl dílem na útraty patrona hraběte Václava Ignáce Dejma ze Stříteže, dílem na útraty kostelního jmění, vystavěn nový farní dům za 1050 zl. 23 kr. Matrika zde se vede od r. 1725.
Hřbitov
Až do roku 1735 nebylo u kostela žádného hřbitova, zemřelí pochováváni v kostele a okolo. Teprve r. 1734 byla okolo kostela malá zídka vystavěna a tak zřízen první hřbitov. R. 1784 byl ale pro nevhodnost zrušen a založen nynější. Na tomto byl pohřben spisovatel Prokop Chocholoušek 7. července 1864 o 3tí hodině odpolední. Jeho pomník byl odhalen 23. srpna 1879, jest dílem sochaře Antonína Procházky z Prahy. Při slavnosti řečnil Barák Josef.
Škola a školní zahrada
První škola byla vystavěna roku 1738 na útraty hraběte Dejma a stála 78 zl. 56 r. Ta byla jednotřídní. Druhá přestavba provedena r. 1813 nákladem Jana Tuskanyho. Ku třetí došlo r. 1865. Podnikatelem stavby byl Maroušek Prokop, rolník z Modlíkova a ke stavbě dozíral a ji vedl stavitel Jindrák František. Náklad činil 6400 zl. Škola pak byla dvojtřídní a postupem let dítek přibývalo a tak škola rozšířena v pětitřídní.
Ke škole přísluší školní zahrada, založená r. 1881 na pozemku panském, nákladem 150 zl.
Domek č. 74
Roku 1818 byl na panství nadějkovském založen chudinský ústav. Nyní obecní chudí jsou částečně umísťováni v obecním domku č. 74. O vystavění tohoto počalo se jednati ve schůzi obecního zastupitelstva 10. ledna 1893 a konečné rozhodnutí padlo dne 17. prosince 1893. Vystavěn byl v roce 1894 na močálovitém pozemku (louž) získaném výměnou od velkostatku. Stavba stála 5200 K, kterýžto obnos vyzískán byl pivní dávkou v obci. Stavbu řídili zástupci obecního zastupitelstva s Keplem Josefem v čele.
Poštovní úřad
Dne 1. ledna 1848 byla zřízena pošta, prvním poštmistrem byl Antonín Čechoslav Fikar, zdejší farář. Po něm spravuje a řídí poštu rodina Steinerů až dodnes. Z počátku chodil posel nějaký čas do Sudoměřic, pak do Tábora – obě cesty přes tři hodiny dlouhé -; od 1869 jest zavedena pošta jízdní přes Jistebnici – Nadějkov – Malou Chýšku. Od 1. srpna 1904 pak chodí pěší posel pro poštovní zásilky do Střezmíře, 2 hod. cesty daleko. Ve schůzi obecního zastupitelstva 4. dubna 1906 sestavena žádost o poslech rurálních (přespolních) k poštovnímu ředitelství v Praze. Ti začali službu konati dne 16. října 1906.
Četnická stanice
Dne 1. prosince 1880 zřízena četnická stanice o jednom muži, která později přeměněna na třímužovou a nyní čítá čtyři muže.
Obvodní lékař
V měsíci srpnu zřízeno místo obvodního lékaře, na kterého připlácí obec 100 K a velkostatek také 100 K ročně. Prvním ustanoven MUDr. Jan Blabol z Počátek. Před tím vykonávali lékařskou praksi zámečtí D-ři Panýrek a po něm Jan Moser.
Spolek živnostenský
V měsíci únoru založen řemeslníky nadějkovskými spolek dříve „Pořádek či Reicech“ zvaný. Roku toho zřízen také první prapor a r. 1870 druhý zakoupen.
Čtenářsko-ochotnický spolek Fikar
Spolek tento založen roku 1898, který však jako divadelní družstvo působil od r. 1862. První kus v Nadějkově hraný byl V. K. Klicpery „Divotvorný klobouk“. Spolek převzal do správy dřívější obecní knihovnu, zřízenou okolo r. 1856, dle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 4. května 1898.
Sbor hasičský
Ke konci roku 1880 byl zřízen sbor hasičský působením Dr. Jana Mosera a Jana Ladeckého, učitele. Před tím užívalo se při ohni kontribuční stříkačky, která obcí byla 1. dubna 1838 v Praze koupena za 418 zl. stř. Pro sbor hasičský zakoupila obec nový stroj dne 7. prosince 1880 za 438 zl. a spodek domácími řemeslníky zhotoven- Hasičské náčiní bylo uloženo v kolně u dolejší kovárny, která po vystavění obecního domku č. 74 byla zbořena. Od roku 1895 hasič. potřeby jsou uloženy v nové kolně při obecním domě.
Kampelička
Záložna založena byla 1. března 1897 pro školní obec a působnost začala 1. června t. roku.
Zámek
Stará tvrz během válek husitských sešla, proto v létech 1570-84 byl vystavěn nový zámek za majitele Fridricha Doudlebského. 15. srpna 1756 za vpádu nepřátelských prušáckých vojsk zámek až na zdi vyhořel. Majitelka baronka Schertzerová dala jej znovu spraviti. Roku 1781 byla nad zámkem vystavěna věž a pořízeny věžní hodiny. Znovu spraven byl v roce 1863 hraběnkou Karolinou Kokořovou Vratislavovou. Taktéž i zámecký zpustlý park během 10 let do slušného stavu uveden.
Při zámku jest dvůr s lihovarem, mlýnem a cihelnou, k němu patří ještě dvůr Větrov (stodola a stáje na podzim 1920 vyhořely) a úplně zpustlý, z části pobořený dvorec Kališť. Ostatní příslušné dvory: Vížka, Duškánka, Růžená, Lhota Starcova, Nepřejov byly počátkem 20. stol. prodány.
Vyvlastnění pozemků
Výměra polí i luk v r. 1920 se zmenšila, protože na 150 ha bylo vyvlastněno dle zákona republiky. Pozemky ty připadly obyvatelům z Nadějkova, Kaliště, Petříkovic, Bezděkova a Květuše.
Majitelé
Po vladycích a rytířích z Nadějkova během 16. a 17. stol. byli majiteli rytíři Doudlebští z Doudleb, kteří r. 1693 panství prodali pražskému měšťanu Janu Francovi. Od něho odkoupil je r. 1715 na krátkou dobu rod hrabat Kinských ze Vchynic a Tetova. Dne 27. srpna 1730 stalo se majetkem hrabat Dejmů ze Stříteže, kteří r. 1753 prodali je Apolonii Schertzerové z Kleinmühle. Od této odkoupil je Antonín pán Feuerstein z Feuersteinberku, jehož rod ve stav hraběcí povýšený r. 1793, byl majetníkem do roku 1803, kdy koupil je pražský měšťan Jan Tuscany. Roku 1838 stalo se majetkem hrabat Vratislavů z Mitrovic. Karolina hrab. Vratislavová provdána Kokořová, zemřela 15. dubna 1917 ve věku 76 let a jí tato větev vymřela. Panství odkázala Karlu Beckovi, akad. malíři, jenž u ní řadu let trávil.
Silnice
Roku 1841 byly okresní silnice mezi Nadějkovem a Boučím, pak mezi Jistebnicí a Malou Chýškou, pod dozorem Josefa Mündla vystavěny. R. 1895 vystavěna nová silnice okresní od silničního sloupu (na křižovatce Jistebnice – Nadějkov – Sedlec) ke Stupčicům a stála 56 000 K. Tuto stavbu prováděl Tomášek Josef, rolník z Pelhřimovska. R. 1893 vystavěna obcí silnice ku Svoříši až na hranice okresu táborského; sedlecký okres věnoval subvenci 1300 K. V roce 1910 byla vystavěna odbočka silniční k Malijováku, přes draha kališťská a od této nová silnice k Sedlci přes Bezděkov a Chlistov nákladem 52 000 K. Prováděl ji Bláha František, statkář ze Starcovy Lhoty, k ruce maje Bočána Jana, stavitele v Malé Chýšce.
Situační plán
Ve schůzi 26. dubna 1893 po hrozném požáru dalo obecní zastupitelstvo zhotoviti situační plán, ustanovilo stavební plán, čáru a pravidelnost náměstí.
Deska pamětní
Ve schůzi obecní 2. dubna 1914 začato jednání o oslavě 100letých narozenin spisovatele a trpitele Prokopa Chocholouška – na popud Kamila Harmacha, spisovatele z Prahy. Slavnost konána pod protektorátem obce dne 5, července 1914 za přítomnosti přes 2000 lidí. Při slavnosti odhalena pamětní deska, pořízená ze sebraných peněz mezi českými vlastenci. Slavnostní řečníkem byl dr. Baxa Karel, advokát z Prahy. (Podrobně vypsáno v pamětní knize Chocholouškově uložené na faře.)
Fondy
U obce zřízeny byly:
1. nadace Fikarova obce nadějkovské, zřízená v době dřívější obnosem 200 K
2. chudinský fond Prokopa Chocholouška částkou 100 K
3. pro opatrování pomníku Chocholouškova pamatováno obnosem 200 K
4. nadace Prokopa Chocholouška pro chudé občany nadějkovské 600 K
Na vyzvání okres. hejtmanství sedlčanského ve schůzi obecní dne 3. listopadu 1915 byly částky těchto fondů upsány na III. a IV. válečnou půjčku obnosem 1000 K.
Čestný občan
Ve schůzi 17. června 1914 na pobídnutí okresního výboru v Sedlci jednáno o jmenování poslance říš. za zdejší krajinu Dr. Isidora Zahradníka čestným občanem. Jmenování provedeno a poděkování od jmenovaného došlo a přečteno ve schůzi 6. dubna 1919.
Nepřátelé a neštěstí
1. Roku 1611 sem přitrhlo vojsko Pasováků a mnoho škod zde i v okolí nadělalo.
2. V sedmileté vojně za Marie Terezie přišli sem nepřátelští Prušáci r. 1756 a zle zde řádili. Tehdy vypukl dne 15. srpna veliký oheň a Nadějkov celý vyhořel.
3. V hladovém roce 1770 jeden čeledín ve dvoře ukradl bochníček chleba, by se nasytil. Z bázně však před trestem se oběsil.
4. R. 1781 vypukl zde i v okolí dobytčí mor, jímž mnoho kusů hovězího dobytka a na tisíc ovec padlo. Také na lidi přešel a mnoho jich jím zemřelo.
5. Dne 21. prosince 1805 po bitvě u Slavkova (Morava) vtrhla sem část nepřátelského vojska francouzského (Napoleonova) a zdrželi se tady tři dny. Při odchodu vzali s sebou 5 koní.
6. R. 1806 panoval tady a v okolí veliký hlad. Ku zmírnění přivezeno obilí z Uher a mezi lid rozdáno. V tomto roce byli zde po 14 dní nepřátelští Bavoři co vojáci ubytováni; bylo to v době bojů o císařství německé.
7. Dne 4. ledna 1814 po bojích u Lipska v Sasku přitrhli sem Rusové s velitelem Beckem a zdrželi se tady 14 neděl. Vypravuje se o nich, že i nejtužších mrazech se koupali.
8. R. 1817 následkem neúrody byla tak veliká drahota, že 1 míra pšenice stála 35 zl., ječmene 18 zl., ovsa 6 zl. a hrachu 26 zl.
9. R. 1835 bylo veliké sucho; všecky rybníky a potoky vyschly; následkem toho mlynáři vodu kupovali a od semletí 1 míry až 2 zl. žádali. Byla veliká nouze o chléb, ačkoli obilí laciné bylo.
10. 12. června 1836 spustila se nad obcí veliká průtrž mračen a mnoho škod učinila.
11. 20. srpna 1855 udeřil blesk do kostela, věž a střechu zapálil a oltáře poškodil.
12. R. 1866 od 13. – 17. srpna po boji u Hradce Králové byli zde ubytování Prusové. V poslední den přihnalo se jich tolik, že s velikou obtíží přijati býti mohli. V malých chaloupkách bylo jich až 10, ve větších 40-50 usazeno. Obec měla z toho velikou škodu, musela jim vše dávati zdarma, jinak však tito dosti vlídně k občanům se chovali.
13. Mezi 26. a 27. zářím 1870 zuřila hrozná vichřice, která zde mnoho škod na stromoví i stavení učinila.
14. Den 18. duben 1893 zůstavil žalostnou upomínku v myslích všech občanů, zvláště těch, které neštěstí ohně stihlo. Oheň vznikl ve stáji dolejšího hostince (majitel Abraham Polák a pachtýř Pilich František) a zachvátil nejen dům tento, ale i celou východní část náměstí a ulice Fikarovy. Plameny zničeno 17 domů. Také uhořel u obchodníka Kaufmanna ve stáji čeledín 22 roky starý Rych Josef. Syn chudé vdovy z Hronovy Vesce. Po požáru nalezena jenom zuhelnatělá mrtvola, peníze zpečeny, ale hodinky stříbrné, kouřem zčernalé, šly správně dále. Sbírkami pro pohořelé občany pořádanými knězem Františkem Teplým a učitelem Františkem Zenklem sebráno tolik, že částečně poškození nahrazeno bylo. Habsburk František Josef I. Daroval k tomu účelu 800 K.
15. V neděli 19. července 1903 byla obec zdejší i širší krajina postižena hrozným krupobitím. Obilí zničeno úplně, stromy listí i větví zbaveny, u domů všechna okna k západu směřující vytlučena, střechy i zdi poškozeny, zvěře i ptactva velké množství pobito. Mezi občany rozděleny 3000 K jako podpora od státu.
Válka
Nejsmutnější vzpomínky u všech snad ale budou na den 28. července 1914, kdy slaví se v obci pouť. Všichni bezstarostně oddávali se pouťovému veselí: tančilo se, zpívalo, když tu k 5. hodině odpolední objevil se hrozný automobil – první to v obci – a přinesl zprávu hroznou, že vypovězena válka Rakouskem Srbsku a zároveň mobilisační vyhlášky v svolání mužstva až do 37 roků.
Hned bylo po náladě i pouti. Kramáři zkládali krámy, hudebníci – vojáci nechali muziky a pospíchali k domovu, ženy i děti plakaly a mužové počítali, kolik jich z naší obce nastoupí službu vojenskou. Jediná útěcha všech byla, že každý hojil se tím domněním, že válka může trvati 14 dnů, nejdéle 1 měsíc. Bohužel, toto utěšování bylo liché – 1 měsíc přeměnil se v 5 let válečných.
Do konce srpna byli povoláni všichni mužové – vojáci do 42 let a těch bylo 97. Pak při pěti domobraneckých přehlídkách vybráni i zbývající mužové jen poněkud schopní od 18 do 50 roků. Nehledělo se na nic, kdo měl dvě ruce a dvě nohy, viděl a slyšel musel vojákovat. Vykoupení z toho nebylo, až když byly vypisovány válečné půjčky a podle toho, kolik který upsal, dostávali se jednotliví šťastlivci domů na dovolenou.
Nebyli však ušetřeni ti, kteří zůstali doma; byli sužováni neustálými rekvisicemi obilí, brambor, dobytka, sena i slámy. Dodati se muselo za každou cenu a tak se stávalo, že mnohý maje nedostatek krmiva i steliva, musel strhati došky se střechy k tomu účelu. Příčinou toho bylo, že pole obdělávaly ženy s dětmi, proto byla slabá sklizeň, mnohá pole zůstala neoseta a vůbec neobdělána.
V obci je málo zemědělců, proto za světové vojny byl tu časem citelný nedostatek potravin, takže lidé se dvakrát srotili a žádali potravin. V četných blízkých mlýnech mnohdy nebylo možno mouky koupiti, ježto četníci rakušáckého smýšlení cizince pronásledovali a domácích nešetřili.
I škola trpěla. Návštěva ochabla, protože dítek bylo hojně používáno při domácích i polních pracích; v roce 1917/18 od 10. prosince do 7. ledna muselo býti zastaveno vyučování pro nedostatek paliva. Jindy zase učitelé povoláváni byli k soupisům, k výkupům obilí i dobytka. Na škole bylo také mnohdy málo sil, ano po celý rok 1916/17 byli pouze tři učitelé. Proto třídy spojeny nebo vyučovalo se střídavě i ve čtvrtek.
V roce 1915 zdejší obec odvedla 501,5 q obilí. Kolik obilí, brambor, sena, slámy bylo za celou vojnu v obci zrekvírováno, nebylo možno zjistiti, poněvadž v obecních knihách o tom žádných záznamů učiněno nebylo.
Nedovede pero vypsati všecky ty útrapy, které tato hrozná válka přinesla. V nejvyšší čas, kdy již útrapy dostoupily svého vrcholu, přišla spása ve dni pondělí, dne 28. října 1918.
Osvobození
U nás tehdy pro vzdálenost od dráhy dozvěděli jsme se o osvobození teprve 29. října po 5. hodině odpolední, když přinesl poštovní posel noviny ze Střezmíře.
Co se při té radostné zprávě dělo v srdci jednotlivců, nedá se vylíčiti, ale nadšení a radost dívala se každému z očí. Nejprvnější práce byla shoditi rakouského orlíčka ze stanice četnické a pošty. Potom mnozí jednotlivci běhali dům od domu a vybízeli vyvěsiti národní prapory. Mezitím byl smluven oslavný lampionový průvod večerním městečkem.
Po 7. hodině na volání hasičské trubky sbíhali se občané, hasiči v kroji, řemeslníci. Členové Fikaru, ženy, dívky i děti, by zúčastnili se tak slavnostního průvodu, neboť nikdo nechtěl zůstati pozadu. Upravený průvod za jásavého zpěvu národních písní linul se od školy až na silnici před pomník Chocholouškův, potom procházelo se městečkem všemi směry a zpívalo se a zpívalo a bylo již 10 hod., ale účastníci k rozchodu se neměli. Konečně tma a citelné chladno všecky přinutilo k návratu domů.
8. listopadu s nemenším nadšením a láskou oslavila obec i škola prohlášení samostatnosti našeho národa pěknou slavností ve škole.
První president
21. prosince jednomyslným rozhodnutím vůdců národa ustanoven prvním presidentem republiky československé profesor dr. Tomáš G. Masaryk, který padlou vládou rakouskou jako psanec v cizinu vyštván, byl tohoto dne slavnostně do hradu pražského, svého to vykázaného bydliště, uveden.