lékař, hudebník, divadelník, spisovatel a osvětový pracovník. Narodil se 21. 4. 1863 v Libkově Vodě u Pelhřimova, zemřel v 30. 1. 1940 v Nadějkově (podle záznamu v matrice; Biografický slovník českých zemí jako datum úmrtí uvádí chybně 10. 2. 1940).
Jan Blabol studoval na obchodní škole v Počátkách a na gymnáziu v Jindřichově Hradci, 1890 promoval na lékařské fakultě pražské univerzity. Literárně působil již od dob studií pod pseudonymem Lipkovodský, psal básně i vtipy do Humoristických listů. Odbornými články přispíval do Časopisu lékařů českých. Soubornými referáty přibližoval odborné veřejnosti nové poznatky z lékařských časopisů britských, francouzských, německých, španělských i italských.
V Nadějkově pracoval od r. 1890 jako zámecký lékař, později jako lékař obvodní. Byl veřejně velmi činným a sloupem společenského života v obci. Působil v živnostenském společenstvu, v hasičském sboru, v obci, v ochotnickém spolku, byl spoluzakladatelem Tělocvičné jednoty Sokol. Vědeckými, literárními a politickými přednáškami přispíval k šíření lidové osvěty.
Kromě vší výše jmenované profesní a spolkové činnosti byl MUDr. Jan Blabol také zapáleným chovatelem králíků. Do časopisu Králikář českoslovanský, který v letech 1902-1927 vycházel v Bernarticích, přispěl mnoha články, fejetony a básněmi. Zakladatelem tohoto časopisu byl učitel Jan Václav Kálal (1865-1927), otec lékařky Vlasty Kálalové-di Lottiové.
V prvním čísle IX. ročníku Králikáře českoslovanského, v lednu 1910, byl uveřejněn následující životopis MUDr. Blabola:
Narodil se roku 1863 v Lipkové Vodě (u Pelhřimova). Obecnou školu vychodil v Počátkách, gymnázium odbyl v Jindřichově Hradci. Universitu absolvoval v Praze. Již za gymnasijních studií psal do „Humoristických Listů“ a byl od kvarty až do oktávy redaktorem „necensurovaných“ časopisů studentských „Tyl“ a „Havlíček“ v Jindřichově Hradci. Tehdy opěvoval dobrou polovici růžiček i poupátek Hradeckých a mnohá dáma má ještě verše ty v památníku uschované. Na universitě přispíval do „Palečka“ i do „Humoristických Listů“. Hlavně pak napsal mnohé vědecké referáty do „Časopisu českých lékařů“, do „Zeitschrift für die Interessen der Pharmacie udn Hygiene“ a první z Čechů zaslal do francouzského listu „Prgreés medical“ zprávu o české fakultě lékařské v Praze, Referoval z časopisů lékařských německých, francouzských, italských i anglických, které jazyky mimořádně na gymnasiu a universitě studoval a dosud rád pěstuje.
Od roku 1890 je hledaným obvodním lékařem v Nadějkově u Tábora. Lékařské vědě páně Blabolově vděčí redaktor t. l. rychlé vyléčení z dlouhé a trapné choroby a bude vždy doktora králikáře vděčně vzpomínati. Za pobytu v Nadějkově uveřejnil Dr. Blabol menší práce v „Časopise českých lékařů“ referoval z frančiny a angličtiny do „Revue neurologické“, více však psal do „České myslivosti“, „Světa zvířat“, „Hasičských rozhledů“, „Hasičského kalendáře“, „Českého jihu“ a nejvíce článků veršem i prosou napsal do našeho „Králikáře českoslovanského“. V různých spolcích vykonal přes padesát přednášek o předmětech literárních, ze zdravotnictví, z hospodářství, z politiky i národopisu.
Dr. Blabol vystupuje jako ochotník-herec velmi rád a je i co takový u obecenstva nesmírně oblíben. Jako regisseur ochotnického spolku v Nadějkově vypravil celou řadu pěkných divadel.
V hasičském spolku působil dříve činně jako velitel a starosta.
V Hospodářské besídce byl po mnoho let předsedou, jakož i ve výboru obecním. Funkcí těch se však před rokem vzdal.
Jako dobrý hudebník (na harmoniu a cellu) i zpěvák ochotně veřejně působí a možno říci, že v místě svého pobytu devět desetin zdařilých večerů divadelních, koncertních, nebo plesů arrangoval sám anebo aspoň o jich zdar se přičinil.
Jako nadšený kralikář theoreticky i prakticky působí. Podporuje chov králíků tím, že ze své, dle našeho vzoru kralikárny, kterou ochotně každému ukazuje, prodal i daroval mnoho králíků rolnickým hochům a povzbuzuje tak praktické i rozumové králikářství.
Přejeme milému příteli a spolupracovníku od I. ročníku „Kře. Č.“, aby ještě dlouhá a dlouhá léta ve zdraví, při humoru a neochabující všestranné činnosti ke prospěchu národa a především i sobě milého králikářství ještě působil! Salve!
Zápis o úmrtí MUDr. Blabola v kronice Nadějkova (rok 1940):
30. ledna po krátké nemoci zemřel zdejší obvodní lékař, v.v. MUDr Jan Blabol ve věku 77 let. (…) – Zemřelý lékař, počátecký rodák, syn sládkův, působil zde od r. 1880. Byl nejprve zámeckým lékařem, pak obvodním. Jako vzdělaný muž, nadaný bystrou pamětí a ovládající několik řečí, přispíval v mladosti do odborných časopisů českých, německých i francouzských a do „humoristických listů“ a „Palečka“, ježto byl velmi známým anekdotářem. Znal i hebrejštinu a španělštinu. Maje smysl pro místní společenský život, velmi činně se jej zúčastňoval. Působil v živnostenském společenstvu, ve sboru dobrovolných hasičů, ve Čtenářsko-ochotnickém spolku „Fikar“, ve vedení místní obce a byl zakládajícím členem a starostou tělocvičné jednoty „Sokol“. Před léty umožňoval chudým rodičům dávati nadané děti na studie. (Pelich, Kaprál R., Zemánek.) S manželkou Marií, rozenou Hůrkovou, dcerou místního řídícího učitele Jana Hůrky, měl 9 dětí, z nichž 6 doposud žije. Anna obdržela věnem dům č. 5, který zemřelý koupil asi v roce 1916 od Gustava Fischla, obchodníka s látkami as za 16000 K. Dům č. 20 postavili dal na koupeném spáleništi dvou domků v roce 1893 a zůstavil jej dědictvím pozůstalé vdově s hypotekárním zatížením. Rovněž hotel v Počátkách, značně dluhem zatížený, před léty odevzdal do vlastnictví své dceři Jaroslavě, provdané Pospíšilové. Nejstarší dcera Jana provdala se za rakouského důstojníka, se kterým měla dceru Mirču, Jan obdržel ½ lékárny v Sadské u Poděbrad, kam se přivdala i druhá dcera Milada, Kristian stal se učitelem a řídícím učitelem na milevském okrese, Marie v útlém věku zemřela a Jarmila provdaná Marešová, později rozloučená, provdala se za učitele Jana Karpíška, který zde působil a odstěhoval se do Krásné Hory. Nejstarší syn Jan nedávno zemřel, zanechav syna Jana. Dcera Anna provdala se za Antonína Součka, obchodníka.
Prameny a odkazy:
Biografický slovník
Pamětní kniha obce Nadějkova, rok 1940
Vzpomínky kronikáře Karla Jindráka
Pouť mého života – vzpomínky kněze a archiváře P. Františka Teplého, který v Nadějkově žil v letech 1892-3 a s Janem Blabolem se spřátelil
Časopis Králikář českoslovanský – článek o Janu Blabolovi v č. 1, roč. 9 (vyšlo v lednu 1910)