Učitel, sběratel a dokumentátor lidových zvyků a folklorních tradic, loutkář a řezbář. Narodil se 8. srpna 1867 na Micáskově mlýně u Modlíkova a jako učitel působil v Milevsku. Vyučoval zde od roku 1899 na měšťanské škole češtinu, dějepis a zeměpis. Bohužel však jeho zdraví narušila nemoc, která ho donutila roku 1922 odejít do penze. Zemřel o rok později, 8. září 1923. Pochován je v Jistebnici.
Věnoval se dokomentaci lidových zvyků, o nichž si čtenáři mohli přečíst v jeho článcích v časopisech Zlatá Praha, Veselé chvíle v životě lidu českého a zejména v Českém lidu, který redigoval Čeněk Zíbrt. Dvořákova fotodokumentace byla vedle časopiseckých textů využívána i v publikacích Čeňka Zíbrta.
Štěpánu Dvořákovi vděčíme hlavně za knihu Lidové hry na Milevsku, kterou v roce 1916 vydal vlastním nákladem. Knihu uvádí slovy: „Při svém odchodu od práce školské svým bývalým žákům v upomínku věnuje tuto kytku lidových her, které za doby svého učitelování při vděčné pomoci svého přítele pana Karla Hrušky, učitele v Milevsku, a svých bývalých žáků vyzvěděl v jejich domovech a okolí…“ Kniha je doplněna dvaceti fotografiemi a zabývá se následujícími zvyky: Barborky, Mikuláši, Lucie, Perechty (klibny), Tři Králové ze Sepekova, Hra o sv. Dorotě, Pochovávání Bakuse v Milévsku, které se dělí na 2 části: Podomní („žebravý“) Bakus nebo Pouliční Bakus, Liška v Předbořicích, Řehoři, Smrt (líto).
Výborný byl i v loutkářské činnosti. Sám si loutky vyřezával a hrával s nimi dětem
divadlo. Část jeho loutek je uložena v Milevském muzeu.
Digitalizované články a fotografie Štěpána Dvořáka, uveřejněné v časopise Český lid a knize Čeňka Zíbrta Veselé chvíle v životě českého lidu, jsou dostupné na stránkách Národního ústavu lidové kultury.
Přímo Nadějkova se týká text Květná neděle v Nadějkově u Milévska.
V roce 2018 vydal Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku knihu Zmizelý obraz milevského venkova. Obsahuje 51 fotografií Štěpána Dvořáka, nalezených v pozůstalosti Čeňka Zíbrta. Místa, zobrazená na fotografiích, lokalizoval a navštívil pan Karel Němeček, který Dvořákovy fotografie doprovodil textem. Životopis Štěpána Dvořáka napsala Mgr. Petra Kratochvílová z Milevského muzea. Uvádí v něm:
„Štěpán se narodil jako nejmladší dítě tehdy téměř 52letému mlynáři Václavu Dvořákovi a jeho 28leté manželce Viktorii. Otec Štěpána Dvořáka pocházel z bohaté selské rodiny z Modlíkova. Majetkové poměry rodu Dvořákových dokládá skutečnost, že již pro sedmiletého Václava mohl otec zakoupit za částku 1950 zlatých nedaleký mlýn a zabezpečit mu tím obživu na celý život. Štěpánův otec Václav se ve dvaceti letech oženil v Počepicích se stejně starou Annou Krušinovou, která pocházela ze starobylého šlechtického rodu Švamberků. Záhy přišlo z tohoto manželství na svět první dítě, chlapec, pojmenovaný po otci Václav. Následovalo dalších deset dětí (2 dcery a 8 chlapců), z nichž jako poslední se v roce 1861 narodil mrtvý chlapec. Po několika dnech zemřela také Anna, jak dbové prameny uvádí „na ochrnutí plic“.
Týden po svatomartinském posvícení roku 1862 se mlynář Václav Dvořák oženil podruhé. Jeho manželka Viktorie, rozená Hudecová, pocházela z rodiny revírníka ze Smolotel na Příbramsku. Již v září roku 1863 Viktorie porodila prvního syna Stanislava, ten se však dožil pouhých tří let. V roce 1865 přišel na svět druhý syn Marian a o dva roky později poslední syn, Štěpán. %Stěpán Dvořák byl pokřtěn 10. srpna a za kmotra mu šel, nevlastní bratr František, tehdy 22letý student advokacie.
O dětství i školní docházce Štěpána Dvořáka není mnoho známo. Nástupci v mlynářském řemesle se však stali jeho starší bratři Josef, Antonín a Karel. Štěpán stejně jako další bratři inklinoval spíše k humanitním oborům. Nejstarší bratr Václav byl roku 1860 vysvěcen na kněze, František a Marian se dali do služeb práva a nejmladší Štěpán se stal učitelem.
Prameny uvádějí, že do Milevska přišel Štěpán Dvořák v roce 1890. O rok později již vlastnil nově postavený dům v Týnské ulici č. 60, kde krátce pobývala i jeho ovdovělá matka Viktrorie, než v prosinci zemřela na zápal plic. Štěpán Dvořák je jako majitel stejného domu (nyní v ulici Československých legií) veden ještě v roce 1920. Jako obyvatelé domu jsou zde ale uvedeni pouze členové rodiny Duškovy. Štěpán Dvořák se v archivním pramenu objevuje ještě v září 1921, kdy se stává přispívajícím členem Ochotnické jednoty v Milevsku.
Rok příchodu Štěpána Dvořáka do Milevska se zdá být reálný, v tomto období totiž došlo k rozdělení stávající školy podle pohlaví, a vznikla tak Obecná škola chlapecká (5třídní), sloučená s Měšťanskou školou chlapeckou (3třídní), a Obecná škola dívčí. V roce 1894 je veden Štěpán Dvořák v dokumentech jako odborný učitel měšťanské školy, způsobilý pro I. stupeň. Podle vzpomínek žáků byl velice oblíbeným pedagogem. Jeho žák Břetislav Benda, později slavný sochař, na něj vzpomínal rád také v souvislosti s jeho koníčkem – loutkářstvím. Štěpán Dvořák občas hrával loutková představení s vlastnoručně vyrobenými loutkami svým žákům a dokázal si je takto získat.
Ve známost však Štěpán Dvořák vešel díky své jiné zálibě, kterou byl sběr lidových zvyků.Několik jeho prací bylo uveřejněno v časopisech redigovaných dalším místním národopiscem Čeňkem Zíbrtem. Byly to zejména Veselé chvíle v životě lidu českého a Český lid. Štěpán Dvořák se zabýval lidovými tradicemi a popsal jich celou řadu, neunikly mu v okolí Milevska žádné oslavy ani tradiční zvyky. Byl sám i autorem fotografií, které jeho knížky doprovází.
Významným Dvořákovým dílem byly Lidové hry na Milevsku, které podle vlastních slov sepsal podle podání lidového a vydal vlastním nákladem v dubnu 1916. Uvádí zde, že tuto „kytku lidových her věnuje při svém odchodu od práce školské svým bývalým žákům v upomínku“.
Konec života Štěpána Dvořáka byl velice smutný, Údajně trpěl duševní poruchou, kvůli které odešel pravděpodobně v roce 1922 do penze. Poté bydle zřejmě ve mlýně Šebestov – Zvěstonín č. p. 7, který vlastnil jeho synovec Jaroslav Dvořák. Dne 8. září roku 1923 byl Štěpán Dvořák nalezen mrtev, ležící v jistebnickém potoce Cedronu, přesněji v mlýnské stoce mezi Bergerovým mlýnem a mlýnem na Valše. Jako příčina smrti byla stanovena „sebevražda podřezáním krku a udušení v návalu choromyslnosti“. Pohřben byl 12. září na hřbitově v Jistebnici.Okolnosti jeho smrti nejsou dodnes zcela jasné.“
Prameny:
Informační systém abART
Školní listy ZŠ T.G.Masaryka, 2015
Milevské maškary
Němeček, Karel: Zmizelý obraz milevského venkova na fotografiích Štěpána Dvořáka
Národní ústav lidové kultury – web
Rodina Dvořákova žije na Micáskově mlýně dosud. Děkuji Evě Dvořákové za poskytnutí pohlednic Štěpána a Václava Dvořákových z rodinného archivu:
První pohlednice – Pozdrav z Nadějkova – je datovaná k 5. 9. 1900. Je psaná přímo Štěpánem Dvořákem a podepsaná nejen jím.
Druhá pohlednice – Kroužek tamburašů v Nadějkově – je datovaná k 27. 3. 1907 a psaná Václavem Dvořákem pro JUDr. Františka Dvořáka v Náchodě, což byl jeden ze Štěpánových bratrů.