Při příležitosti 100. výročí vybudování pomníku padlým v uspořádala obec Nadějkov a místní knihovna výstavu s podrobnými informacemi o obětech první světové války na Nadějkovsku. Její autorka, genealožka Bc. Tereza Dvořáková, na úvodní přednášce představila zdroje, ze kterých je možné čerpat informace o mužích, kteří bojovali v 1. světové válce:

• tzv. Zelená kartotéka: Vojenský ústřední archiv > Vojenský historický archiv > Databáze
• tzv. Bílá kartotéka: Vojenský ústřední archiv > Vojenský historický archiv > Kartotéky
• Seznamy ztrát rakousko-uherské armády > Vojenský historický ústav > Pátrání po předcích > Seznamy ztrát rakousko-uherské armády z první světové války – online přístup k tištěným pramenům
• Kmenové listy – je třeba podat žádost na Vojenský ústřední archiv

Informace o těchto zdrojích jsem doplnila na stránku Legionáři. Dohledat v nich podrobnější informace o nadějkovských legionářích je nad moje síly i možnosti, ale třeba budou pro někoho inspirací při pátrání po předcích.

Vzpomínky legionáře Josefa Koptiše, které vyšly v obecním zpravodaji Hlas Nadějkova (č. 3, 1994), jsem přidala na stránku Vzpomínky.

V sobotu 4. května jsme lavičku na staré cestě z Kaliště ke Starcově Lhotě, kterou v roce 2014 obnovil nadějkovský Okrašlovací spolek, symbolicky věnovali lesníku Josefu Keplovi a jeho synovi Rudolfovi. Připomněli jsme si i další generace rodiny Keplů: Milana Kepla (režisér, dramaturg, první překladatel děl Václava Havla do francouzštiny) a Gillese Kepela (arabista, politolog a odborník na islámský terorismus). O jejich životě a díle nám vyprávěl pan Petr Fleischmann, přítel Gillese Kepela, novinář a rytíř francouzského Národního řádu za zásluhy.

Více o lavičkách

O Josefu a Rudolfovi Keplových

Josef Kepl (30. ledna 1846 Lobzy – 12. prosince 1922 Jetřichovice) žil na hájovně u Kaliště a jako nadlesní se vzorně staral se o panské lesy.
Byl zakladatelem nadějkovské kampeličky (1897), prvním režisérem ve spolku Fikar (1898), řídil obnovu náměstí po požáru (1893), výstavbu obecního domku pro chudé (1894) a stavbu silnice od sloupu na křižovatce za Starcovou Lhotou ke Stupčicím (1895). Pořádal přednášky pro včelařsko-ovocnický spolek „Roj“ v Jistebnici(1896-1908).
S manželkou Julií, roz. Kukačovou, měli pět dětí: syna Rudolfa a dcery Zdenku, Bohuslavu, Annu a Marii.

Josefův syn Rudolf Kepl (21. února 1876 na hájovně u Kaliště – 15. července 1958 v Paříži) byl významným členem československého zahraničního odboje za 1. světové války. Většinu života prožil ve Francii, udržoval a rozvíjel českofrancouzské vztahy.

Vystudoval gymnázium v Táboře a romanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Spolužák Viktora Dyka a Hanuše Jelínka. Nejprve působil jako pedagog na reálce v Praze (1899-1904) a v Hradci Králové. V r. 1908 odjel do Paříže jako dopisovatel Národních listů. – Okamžitě se zapojil do aktivit francouzsko-slovanského sdružení založeného při pařížské Sorbonně Arnoštem Denisem. Organizátor protihabsburského odboje za samostatné Československo, člen výboru České kolonie a výboru válečných dobrovolníků ve Francii. Redaktor a tajemník redakce čtrnáctideníku La Nation Tchèque. Po vzniku samostatného Československa pracoval na ministerstvu zahraničních věcí a na čs. velvyslanectví v Paříži. Poté působil v Československé tiskové kanceláři v Ženevě a jako ředitel tiskové služby Ministerstva zahraničních věcí v Praze. Na konci r. 1937 odešel do penze a žil v Jetřichovicích na Sedlecku. V květnu 1938 se vrátil do Paříže, v r. 1940 ředitel kanceláře České státní rady v Londýně. V l. 1945-1948 kulturní atašé čs. velvyslanectví v Paříži. – Otec divadelního režiséra Milana Kepla a děd profesora a významného politologa Gillese Kepela.

Podrobný životopis Rudolfa Kepla a související literatura

V roce 2020 lidé ze spolků Zachovalý kraj a Okrašlovací spolek u cest Nadějkovska umístili sedm laviček. Jsou vyrobeny ze starých trámů krovu kostela sv. Michaela v Jistebnici, které spolkům věnovala Římskokatolická farnost Jistebnice.

Během instalace laviček se zrodila myšlenka věnovat každou z nich některé z významných osobností Nadějkovska a opatřit ji cedulkou se jménem.

V roce 2022 byly dvě lavičky symbolicky věnované

• panu učiteli Bohuslavu Hedvikovi, duchovnímu otci Naučné stezky Nadějkovsko – lavička nad Číčovickým údolím
• hraběnce Karolíně Wratislawové Kokořovcové, poslední šlechtické majitelce Nadějkova – lavička pod dubem na drahách

Lavička vedle kapličky u Hronovy Vesce by měla nést jméno dlouholetého nadějkovského kronikáře a knihovníka Karla Jindráka, lavička u kříže na Homolích jméno lékaře, spisovatele a zakladatele nadějkovského Sokola Jana Blabola, lavičky v Řeháčkovině jména významných učitelů: autora dějin Nadějkova Antonína Jandy, zakladatele stromkových slavností, včelaře, hudebníka a řídícího Jana Hůrky a kronikáře, knihovníka a režiséra ochotníků Čeňka Bohuslávka.

Aktuální přehled všech laviček a cedulek je na stránce Lavičky.

Přidala jsem stránku, věnovanou hraběnce Karolíně Wratislawové z Mitrowic, provdané Kokořové, poslední šlechtické majitelce nadějkovského panství. Za laskavé poskytnutí údajů z matrik, soudních a církevních spisů děkuji PhDr. Janu Štěpánkovi, Ph.D.

Na stránce  i mapě drobných sakrálních památek by už měly být fotografie všech křížů, zvoniček, kapliček i obrázků; je jich celkem 80. Na mapě Je možné zapnout si i vrstvu „poutní cesty“ (vlevo v menu), kde se zobrazí cesty, které jsme zatím prošli. Na poslední „poutní cestu“ se vydáme v neděli 23. srpna v 17 hodin z Kaliště přes Bezděkov do Chlístova.

Přidán pokus o stránku Cesty: jsou na ní staré mapy, dnešní značené cesty, některé stále používané i obnovované cesty… zdaleka tam není všecko, je to jen začátek cesty za cestama.

Na stránky osad jsem přidala místní názvy polí, luk a lesů v jejich okolí, jak je okolo r. 1920 zaznamenal učitel Čeněk Bohuslávek. Jeho zápisky jsou dodatkem ručně psaného sešitu Dějiny školní obce nadějkovské, který je dnes uložen v Milevském muzeu; tyto Dějiny sepsal učitel Antonín Janda v r. 1899.

K historii jsem přidala stránku s texty i fotografiemi z dějin místních sborů dobrovolných hasičů.

Fotky na stránkách jsou teď (většinou) v galeriích, takže by se měly lépe prohlížet. Na stránkách Fotografie  a Staré fotografie jsou (z větší části) všechny pohromadě.

Od Tomáše Míky (děkuju!) jsme dostali přepis textu Jana Nerudy, v němž popisuje svoji návštěvu Nadějkova. Přijel sem v r. 1864 na faru navštívit svého těžce nemocného přítele, spisovatele Prokopa Chocholouška.

Co na stránkách přibylo v poslední době?

Historie:
Vzpomínky – vyprávění o životě v Nadějkově očima pamětníků. Texty P. Františka Teplého (popisuje období 1892-1894, kdy byl v Nadějkově kaplanem), Karla Jindráka (počátek 20. století), Milana Jindráka (30. a 40. léta 20. století) a Ludmily Rutarové, roz. Weinerové (30. léta 20. století).

Osobnosti:
pan učitel Bohuslav Hedvik (děkuju Petře Macháčkové za poskytnutí životopisného textu od jeho syna, Martina Hedvika)

Pověsti:
O kameni u dveří
O zlatých kuřatech
O můře

Odkazy:
Napsali o Nadějkovsku – Nadějkovsko v díle českých spisovatelů (Ladislav Stehlík, Ludvík Vaculík, Jaromír Štětina, Mořic Klein)
Nadějkovsko obrazem – Nadějkovsko v díle českých výtvarných umělců (Richard Lauda, František Kobliha, Jaroslav Spirhanzl Duriš, Karel Valter)
Literatura – seznam knih a brožur, uvedených jako zdroj na těchto stránkách, a další literatura, týkající se Nadějkovska (budu doplňovat)

K historii jsem přidala stránky:

Dějiny školy – základní data, někteří významní učitelé a vzpomínky jednoho z žáků na školu v letech 1938-44.
Chystám se ještě pokračovat, např. přidat údaje o počtu žáků a některé jiné zajímavosti…

Nadějkovské domy – informace o nejstarších domech v Nadějkově, záznamy kronikáře Karla Jindráka o nadějkovských domech a jejich obyvatelích z r. 1955, dobové fotografie

Na stránku o drobných památkách jsem přidala odkaz na jejich mapu.

Mapu průběžně aktualizujeme, za pomoc děkuju Jirkovi Bendovi, Jánu Krajčovi, Pepíkovi Dvořákovi z Micáskova a dalším.