Nadějkovsko obrazem

Nadějkovsko se objevuje v díle několika výtvarných umělců: Richarda Laudy, Františka Koblihy, Jaroslava Spirhanzla Duriše, Karla Valtera…


Richard Lauda
3. 1. 1873 Jistebnice – 24. 7. 1929 Jistebnice
„Malíř Táborska“ prožil většinu života v Jistebnici, jejíž okolí bylo také nejčastějším námětem jeho obrazů a kreseb.

„Ten přísný, tvrdý kraj, stále jakoby zadumaný, v němž člověk vzdálen ruchu moderního života uzavírá se více v sebe a má dosti času i klidu k vnitřnímu soustředění, ten kraj, který býval v dobách minulých kolébkou tolika přemýšlivých hlav a v němž se zrodilo pevné odhodlání jíti za poznanou pravdou a domysliti ji do všech důsledků, mluvil k tichému, zamlklému hochu důvěrným hovorem domova a podmanil si jej navždy.“
Roman Cikhart: Malíř Táborska, 1939

Richard Lauda: Silnice z Jistebnice do Nadějkova


František Kobliha
17. 11. 1877 Praha — 12. 12. 1962 Praha
Malíř, grafik a uměnovědec, představitel druhé generace českého symbolismu.

Moravská zemská galerie má ve svých sbírkách několik nedatovaných litografií, na kterých František Kobliha zachytil zdejší krajinu: Nadějkov, Starcovu Lhotu a Boučí (na dalších, zde nezobrazených, je zachycena krajina u Chyšek, Růžená, Kvašťov, Sušetice, Šanovice, Monín a Stružinec).

František Kobliha se možná do našeho kraje dostal díky svému přátelství s malířem Aloisem Moravcem, který se narodil v nedalekých Chyškách, ale jistě to nevím.

zdroj: web Moravské galerie


Jaroslav Spirhanzl Duriš
27. 4. 1889 Sedlec – 21. 7. 1960 Mariánské Lázně
Inženýr – agronom, básník Českého Meránu, zdatný kreslíř a spisovatel
zdroj: životopis J. Spirhanzla Duriše na webu města Sedlec Prčice

Ve své dnes asi nejznámější knížce Staré jihočeské chalupy (nakl. Vesmír, 1945, reprint EarthSave 2006) zachytil J. Spirhanzl slovem i obrazem také několik lidových staveb z Nadějkovska:

„Jedním z nejpěknějších sroubků na sedleckém okrese byla zajisté Maškova komora v Chlístově. Má zajímavou pavláčku o zcela nesouměrných dílech. Nese letopočet 1784, přečkala tedy už asi čtyři generace. Představíte-li si pak, že trámce jsou natřeny ohnivou oranží a spáry hlínou omazané jsou obíleny, dovedete zhruba posoudit, jak se svou sinavě zelenou, omšelou střechou vytvořila malebný objekt ve stínu staré lípy!“

Komora v Chlístově, kresba J. Spirhanzl Duriš

„Krásná roubená komora u Bendů ve Starcově Lhotě byla sem prý odjinud přenesena a znovu postavena – hle, jak si asi zasloužila hospodářovy lásky! Však je to komora pěkná: má i pavláčku s ozdobnými sloupky, srdéčko ve štítě a zlatozelený mech na učesaných došcích. Nad prostě bedněným bedrem je zachován kabřinec, pavláčka slouží k ochraně loučí, pod komorou jsou chlévky. A celek i se sousedním chlévem a kulisou stromoví v pozadí je námět utěšeného obrazu staré venkovské krásy.“

Komora ve Starcově Lhotě, kresba J. Spirhanzl Duriš

„Jak jiná je řeč Brabcovy chalupy ve Lhotě Starcově! Prastará je ta chalupa, všelijak se nachylovala a rozestupovala, ale klesnout jí nedají, to ne! Podpírají trámy stropu, zpevňují podezdívku, vyspraví, kde se co dá, přestavují, novým dřívím nahrazují vydoutnalé trámy, novým dochem pošívají olysalou střechu. Je v pořádku štít, je opatřena lomenice se srdečky, drží kabřinec i s korouhvičkou. V roubené světnici se bachratí pec, u ní je pohostinná lavice. S povalového stropu se spouští bidlo na sušení hábů. Stůl je mezi okny a v oknech slunce mezi květinami. Stará česká jizba, teplá, suchá a přívětivá, třeba jen nízká. Tři, čtyři pokolení odchovala; má právo na jejich vděčnost. Oko mimojdoucího na ní spočine s lahodou, je tu mezi stromovím jako dávný odkaz, skromně vyčkávající, až bude objeven. Neboť za takovými odkazy je třeba jít.“

Brabcova chalupa ve Starcově Lhotě, kresba J. Spirhanzl Duriš

zdroj: Jaroslav Sirhanzl Duriš: Staré jihočeské chalupy, Praha, 1945, reprint 2006

V knize Dvanáct měsíců na srdci přírody (nakl. Vesmír, 1946) píše Spirhanzl o rybníku Ježek nad Starcovou Lhotou:

„Nebesák“ je rybník, kam nevtéká žádný potok Jeho voda se sbíhá jen z nejbližšího okolí, z pramenů ve dně prolíkliny a z toho, co dají nebesa. Napršená voda, řeknete, a už byste pohrdlivě našpulili ret. O, chyba lávky!
Kdybyste znali náš nebesák, kterému přezděli „Ježek“, jistě by se vám zalíbil. Leží na vysoké planině, na ploském vrcholu kopce – hotový div. Je zarostlý sítím, kam se stahují kapři na vyhřívání, a kde je spousta hmyzu, jak vědí vlaštovky. Po hrázích samé křoví, krásný úkryt všem dětem Přírody. Lesíky sestupují až k hrázi, je v nich plno ptactva, rostou tam barevné houby a na kraji vřes. Šedofialové balvany žuly poléhaly po pastvišti jako stádo oblých, velkých živočichů; přežvykují ve stínu šípků.
Krásné siluety smrků zdobí obraz. Jednotlivé, rozfábořené stromy, jejichž  tmavá krása na podzim zvláště vyniká. na jařerozkvetou u rybníka plané řešně a růžový šípek pokryje hráz svou pýchou…
Jaký je tu klid!
Není tu lidského obydlí, nechodí tu člověk.Datel prká při přeletu nad lesy, straky se tu haštěří, lezou broučkové a vosičky – kutilky vrtají do utrženého břehu své hrady a zámky
Strašně se udivila veverka, která přiběhla odkudsi z lískoví, máchala se oroseným strniskem, a když dospěla až k prvním smrkům lesa, s hrůzou zpozoruje, že pod stromy sedí —- člověk!…
To jsem byl já, zrovna jsem si tohle psal. Vyhoupla na kmen, na dosah mé ruky,opatrně vystrčilaza kmenem svou ušatou hlavičku a černými korálky svých očí mi mudře kouká do pera. Pak se kmitla, horempádek šplhá do výše a brekavě velmi hubuje na to, že jsem si dovolil…!
Neboť „Ježek“ je rybník-nebesák náležející i s celým oolím jen dětem matičky Přírody. Zde není místa pro člověka, Není vidět žádných chalup. Jenom slunce svítí a broučkové konají svou nesrozumitelnou  práci v klidu a míru, jakož bylo na počátku…
Obloha se dívá do zrcadla vody. Ticho,“

O Nadějkově Spirhanzl se zmiňuje i ve svém textu pro turistický průvodce Za krásami Českého Meranu:

„Silnice nás vede odtud k jihozápadu stráněmi nad rybníky, mimo statek Boučí k Nadějkovu.  To je klidný městys, kde své kroky nejprve zastavíme na hřbitově, abychom se při dnešní poutí po stopách Chocholouškových poklonili u hrobu památce bojovníkově. Zemřel tu u svého příznivce faráře Fikara 5. července 1864. Pomník na hrobě mu postavil spolek jihočeských akademiků »Štítný« (r. 1879). Prohlédneme si pak sám městys, kde je 200 let starý chrám, a na faře pamětní deskou (r. 1914) označena Chocholouškova úmrtní světnice. Na jihozápadním kraji obce je hraběcí zámek s rozsáhlou zahradou. Také zde bývala tvrz, kde v XVI. a XVII. stol. seděli rytíři Doudlebští z Doudleb.
Po přiměřeném oddechu nastoupíme cestu zpáteční. Vyjdeme z Nadějkova severozápadní silnicí ke Květuši, ale u kříže (asi 500 kroků od obce, po pravé straně) odbočíme na polní cestu, která nás pěknou krajinkou povede ke dvoru Větrovu a podle lesa ke vsi Růžené. Hned před vesnicí však uhneme k východu a polní cestou pokračujeme k Bezděkovu. Zde chytíme silničku která nás dovede do Chlistova (všímejte si stále krajiny!). Ve vsi nám povědí, kde je Maškovo stavení s typickým dřevěným sroubkem (1784). Povede nás mimo cesta, kterou pak dále pokračujeme k severu, stoupajíce do lesů na horský hřeben. „

zdroj:
Jar. Spirhanzl Duriš: Za krásami Českého Meranu (turistický průvodce okolím Sedlce na Wilsonově dráze), 1934, web Muzeum České Sibiře


Karel Valter
17. 2. 1909 České Budějovice – 17. 11. 2006 v Tábor
Karel Valter patří ke klasikům českého výtvarného umění. Na počátku 30. let minulého století spoluzakládal českobudějovické avantgardní sdružení Linie a experimentoval v oblasti výtvarné, zabýval se i fotografii a hudbou, uváděl v českém prostředí významné představitele světové avantgardy, patřil i do okruhu kolem E. F. Buriana, který mu ve svém divadle D 40 uspořádal jeho první výstavu. Celoživotně působil jako učitel, nejprve v Českých Velenicích a později v Táboře. Za války byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald (1943-1945). Od čtyřicátých let se Karel Valter soustavně zabýval krajinomalbou a jeho malířské umění vyzrálo právě v tomto žánru, kterému zůstal věrný až do konce života.

zdroj:
text web Galerie Sirkus
obrazy web ABART , web Aukční síň Vltavín


<<< zpět na odkazy
<<< zpět na úvod