Bohuslav Hedvik

Autorem textu je pan Martin Hedvik, syn Bohuslava Hedvika. Text byl napsán pro výstavu, kterou obec Nadějkov společně s místní knihovnou uspořádala v roce 2016.


Bohuslav Hedvik

Motto: I ta nekrásnější myšlenka, jakmile se za ní opravdu nestojí, nemá vůbec žádný smysl. Potřebuje statečnost.

Bohuslav Hedvik

narozen: 21. 12. 1920 v Jiříně, okr. Benešov
zemřel: 21. 4. 2005 v Milevsku, okr. Písek

Narodil se v rodině soukromého zemědělce. Měl dva bratry.
Maturoval na reálném gymnáziu v Benešově v roce 1941 a v roce 1943 absolvoval odbornou školu stavitelskou v Praze. V roce 1945 se stal učitelem na bývalé měšťanské škole v Jankově (okr. Benešov). Po roce 1948 byl jeho rodičům statek zestátněn, tatínek byl vězněn a celá rodina byla vystěhována do Miličína (okr. Benešov). Pan Hedvik byl poté nucen učit na hornické škole v Březových Horách u Příbrami. V místní hornické kapele hrál na trubku. Následně byl ustanoven na JSŠ ve Staré Ĺubovni – východní Slovensko, kde působil 8 roků. Učil na škole slovenské i na její ukrajinské pobočce. Pedagogickou fakultu absolvoval v roce 1955 v Prešově. Zde se stal i vášnivým myslivcem a motocyklistou. Na motorce projel celé Slovensko.

Na vlastní žádost byl zproštěn školní služby na Slovensku a od 1. 10. 1959 začal působit na škole v Nadějkově. V červnu 1961 se oženil s Jaroslavou Duškovou, učitelkou vyučující v Opařanech. Ta pak od 1. 9. 1961 přestoupila na I. stupeň nadějkovské školy.
Absolvoval obor výtvarná výchova na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích.
Se závěrem školního roku 1982/1983 jako třídní učitel 5. – 8. postupového ročníku odešel do důchodu, dále pak pouze vypomáhal jako zástup a vyučoval ekologickou výchovu.
Sám si říkal „malíř veselých obrázků“. Jeho obrazy vycházely z kubismu a symbolismu, což je vlastně moderna. Maloval každý den a inspiraci čerpal z přírody, historie a z filozofických spisů, zejména Platónových. Věnoval se i dřevořezbě, výrobě mechanických loutek.
Bojoval za záchranu vzácných vstavačových luk a zasloužil se o vytvoření naučné stezky v okolí Nadějkova. Česká televize natočila jeho portrét ochránce vstavačových luk a odvysílala pod názvem “O vstavačích, bagrech a svěží myšlence“.

V roce 1987 schválil Okresní národní výbor v Písku plán na vybudování naučné stezky s popisem zastávek. V roce 1999 byl projekt oceněn v soutěži Vesnice roku zvláštní cenou – pan Bohuslav Hedvik byl za svou celoživotní péči o naučnou stezku zařazen mezi osobnosti kraje. Stezka žila dlouho pouze v teoretické rovině. O každé její místo a jeho záchranu bylo svedeno obtížné, na počátku téměř beznadějné jednání. Celkem bylo zachráněno 56 ha, převážně lučních porostů s chráněnými rostlinami, potůčky, stromy a studánkami. V roce 2001 byla provizorně vyznačena trasa stezky podle návrhu pana Hedvika a v roce 2002 byla definitivně vyznačena a instalovány informační tabule na jednotlivých zastávkách, celý projekt byl ukončen v roce 2003. Stezka měří celkem přibližně 13,5 km, je možné ji též rozdělit na dva okruhy. V současné době ji udržuje spolek Zachovalý kraj.
V roce 1993 se spolupodílel na tvorbě a vydání prvního čísla „Hlasu Nadějkova“, časopisu určeném našim občanům.
Zemřel v Milevsku 21. dubna 2005. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě v Opařanech.

V kronice obce Nadějkov je tato vzpomínka, kterou napsala paní Květuše Našincová:

„21. dubna 2005 zemřel pan učitel Bohuslav Hedvik. Působil v Nadějkově přes 20 roků mezi šedesátými a osmdesátými lety XX. století. Nebyl sice zdejším rodákem, ale našel zde po složitém životním osudu pravý domov. Nadějkov nabízel tehdy chudou, ale krásnou krajinu s málo poškozenou přírodou, školu v zámecké budově s historií, více než stovku veselých dětí v 9 třídách a přátelský kolektiv desítky učitelů. Pan učitel nabídku přijal a nejvíc si přál, aby malá nadějkovská generace znala své kořeny a uměla si jich vážit. Proto usiloval o založení naučné stezky, ve které by znovu promluvil každý zapadlý bludný kámen, nepovšimnutá kvetoucí kukačka v louce, zažloutlý list kroniky nebo omšelá písmena mrtvých na hřbitovních pomnících. Sám pomáhal štětcem, slovem, řezbářským nářadím, fotoaparátem, filmovou kamerou.
Tak jako „muže mnoha talentů“ a dobrého přítele jsme ho znali a měli rádi my, jeho tehdejší kolegové – učitelé ve škole – a tak na něho budeme vždycky vzpomínat.“


Odkaz:
rozhovor s Bohuslavem Hedvikem pro internetový zpravodaj Milevsko


<<<zpět na osobnosti
<<<zpět na úvod