Při příležitosti 100. výročí vybudování pomníku padlým v uspořádala obec Nadějkov a místní knihovna výstavu s podrobnými informacemi o obětech první světové války na Nadějkovsku. Její autorka, genealožka Bc. Tereza Dvořáková, na úvodní přednášce představila zdroje, ze kterých je možné čerpat informace o mužích, kteří bojovali v 1. světové válce:
Seznamy ztrát rakousko-uherské armády > Vojenský historický ústav > Pátrání po předcích > Seznamy ztrát rakousko-uherské armády z první světové války – online přístup k tištěným pramenům
Kmenové listy – je třeba podat žádost na Vojenský ústřední archiv
Informace o těchto zdrojích jsem doplnila na stránku Legionáři. Dohledat v nich podrobnější informace o nadějkovských legionářích je nad moje síly i možnosti, ale třeba budou pro někoho inspirací při pátrání po předcích.
Vzpomínky legionáře Josefa Koptiše, které vyšly v obecním zpravodaji Hlas Nadějkova (č. 3, 1994), jsem přidala na stránku Vzpomínky.
V sobotu 4. května jsme lavičku na staré cestě z Kaliště ke Starcově Lhotě, kterou v roce 2014 obnovil nadějkovský Okrašlovací spolek, symbolicky věnovali lesníku Josefu Keplovi a jeho synovi Rudolfovi. Připomněli jsme si i další generace rodiny Keplů: Milana Kepla (režisér, dramaturg, první překladatel děl Václava Havla do francouzštiny) a Gillese Kepela (arabista, politolog a odborník na islámský terorismus). O jejich životě a díle nám vyprávěl pan Petr Fleischmann, přítel Gillese Kepela, novinář a rytíř francouzského Národního řádu za zásluhy.
Josef Kepl (30. ledna 1846 Lobzy – 12. prosince 1922 Jetřichovice) žil na hájovně u Kaliště a jako nadlesní se vzorně staral se o panské lesy. Byl zakladatelem nadějkovské kampeličky (1897), prvním režisérem ve spolku Fikar (1898), řídil obnovu náměstí po požáru (1893), výstavbu obecního domku pro chudé (1894) a stavbu silnice od sloupu na křižovatce za Starcovou Lhotou ke Stupčicím (1895). Pořádal přednášky pro včelařsko-ovocnický spolek „Roj“ v Jistebnici(1896-1908). S manželkou Julií, roz. Kukačovou, měli pět dětí: syna Rudolfa a dcery Zdenku, Bohuslavu, Annu a Marii.
Josefův syn Rudolf Kepl (21. února 1876 na hájovně u Kaliště – 15. července 1958 v Paříži) byl významným členem československého zahraničního odboje za 1. světové války. Většinu života prožil ve Francii, udržoval a rozvíjel českofrancouzské vztahy.
Vystudoval gymnázium v Táboře a romanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Spolužák Viktora Dyka a Hanuše Jelínka. Nejprve působil jako pedagog na reálce v Praze (1899-1904) a v Hradci Králové. V r. 1908 odjel do Paříže jako dopisovatel Národních listů. – Okamžitě se zapojil do aktivit francouzsko-slovanského sdružení založeného při pařížské Sorbonně Arnoštem Denisem. Organizátor protihabsburského odboje za samostatné Československo, člen výboru České kolonie a výboru válečných dobrovolníků ve Francii. Redaktor a tajemník redakce čtrnáctideníku La Nation Tchèque. Po vzniku samostatného Československa pracoval na ministerstvu zahraničních věcí a na čs. velvyslanectví v Paříži. Poté působil v Československé tiskové kanceláři v Ženevě a jako ředitel tiskové služby Ministerstva zahraničních věcí v Praze. Na konci r. 1937 odešel do penze a žil v Jetřichovicích na Sedlecku. V květnu 1938 se vrátil do Paříže, v r. 1940 ředitel kanceláře České státní rady v Londýně. V l. 1945-1948 kulturní atašé čs. velvyslanectví v Paříži. – Otec divadelního režiséra Milana Kepla a děd profesora a významného politologa Gillese Kepela.
