Ve Lhotě kdysi žili manželé Jovákovi a měli dva syny. Jednou matka zjistila, že jí došla zásoba cukru a chlapcům poručila, aby pro něj došli do Nadějkova. Kluci poslechli a zanedlouho se vraceli domů s homolí cukru. Když přišli na kopec u vsi, začali se o cosi přít a výměna názorů rychle přerostla ve rvačku, ve které starší hoch zabil svého mladšího bratra.
Chlapec rychle vystřízlivěl a zhrozil se svého zločinu. Hned na to ho ovládla myšlenka na jeho zahlazení. Vzal mrtvého bratra, odvlekl ho k blízkému rybníku, nedávno založenému a dosud bezejmennému, a mrtvolu hodil do jeho hlubin. Pak se vydal na cestu k domovu a ani nepostřehl, že na kopci v zápalu boje zanechal homoli cukru.
Když přišel domů bez bratra i homole cukru, bylo to rodičům podivné a proto naléhali na syna, aby jim vysvětlil, co se vlastně stalo. Syn zarytě mlčel. Nedostali z něho slovo několik dní, ale pak přiznal, co udělal. Mrtvého chlapce křesťansky pohřbili a na paměť této smutné události pojmenovali rybník Malý Jovák a vrch, kde bratrovrah zanechal homoli cukru, nazvali Homolí. Vypráví se, že ve výroční den této tragédie se tu bratrovrah zjevuje a prosí Boha za odpuštění.
Lidé tu později postavili křížek, který označuje místo, kde se v době hladomoru oběsil čeledín, který z hladu ukradl svému „dobrodinci“ bochníček chleba.
Jaroslav Wimmer
Kříž na Homolích, u cesty ke Starcově Lhotě
Málo pravděpodobná pověst O bratrovraždě zřejmě nevznikla na základě skutečné události, ale jako školní slohová úloha: byla v r. 1929 zveřejněna v časopise Kraj kalicha (roč. 6, č. 4) v článku Místní názvy v okolí Jistebnice (Z prací žáků II. ročníku měšťanské školy. Zaslal J. Vrhel) a jako její autor je zde uveden J. Hlavnička.