Současný stav

Zámek je jednopatrový trojkřídlý, jeho hlavní část je protáhlá, boční křídla vybíhající do dvora jsou naopak poměrně krátká. Celý objekt je krytý mansardovou střechou. Průčelí z roku 1781 se vyznačuje bohatými ozdobnými profily nadokenních říms i podokenních výplní. V hlavním křídle je ve střeše věžička s fungujícími hodinami.

Park popisuje M. Pavlátová takto: „Zámecký park v okolí venkovského šlechtického sídla se soustavou rybníků středověkého původu, zformovaný do podoby romantického krajinářskéh parku ve 2. polovině 19. století. Východní část, pohledově oddělená od hlavní části parku, má výrazný romantický charakter. Ve svažitém terénu jsou v úzkém prostoru situovány tři rybníčky. Krajinářský park se rozvíjí od zámku severozápadním směrem podél Mlýnského rybníka. Kompozice parku má prostorovou vazbu na okolní krajinu.
Z významných dřevin: borovice vejmutovka, buk lesní (převislá forma), dřezovec trojtrnný („Kristův strom“)

V roce 1958 byl zámek s parkem vyhlášen kulturní památkou – jedná se o venkovské šlechtické sídlo, kde se dochovala původní dispozice i historické kompoziční vztahy.
Pro veřejnost je zámek nepřístupný (je nevyužívaný a hlídán kamerami), park je označen jako „soukromý majetek“, ale běžně se přes něj chodí.

Zámek na fotografiích studentů Grafické a multimediální laboratoře VŠE, 2013:

Historie zámku

Původně na místě zámku stála tvrz, z níž se dochoval zbytek bašty. První písemná zmínka pochází z r. 1373 v souvislosti s majitelem tvrze Ahníkem z Nadějkova.
Bedřich z Doudleb v letech 1570 až 1584 nechal tvrz přestavět v renesančním slohu. Dne dne 15. srpna 1756 zámek zcela vyhořel.
Antonín Ferdinand Feuerstein, který panství zakoupil r. 1761, dal přestavět tvrz do podoby barokního zámku. Podle aliančního erbu nad vstupem mohla být přestavba dokončena až za Antonínova synovce Antonína Františka. Od této doby má zámek také věžičku s hodinami.
V r. 1803 kupuje panství Jan Tuskany. Ten nechal u zámku vystavět zděný špýchar se sedlovou střechou a stáje vedle vinopalny.
Další z četných majitelů zámku, hraběnka Karla Karolína Kokořovcová z Kokořova provedla v letech 1863-73 značné vnitřní úpravy, vnější barokní podob zámku však zůstala zachována. Obnovila zanedbaný zámecký park a v roce 1894 přestavěla bývalý pivovar na malířský ateliér.
Park obohatila  o exotické dřeviny ze svých četných cest – například dřezovec čínský a šácholany. U rybníčků Rákosného, Fortenského a Pivovarského nechala vysázet tisy, tsugy, borovice, rododendrony a azalky, před zámkem zřídila květinové záhony, cesty byly lemovány pivoňkami a keříčkovými a stromkovými růžemi. Park byl v této době přístupný, vedla přes něj veřejná cesta a školní děti jej mohly využívat při studiu cizokrajných rostlin. Vzhled parku dokreslovala celá řada drobných staveb: atelier se zimní zahradou nad malými rybníčkem Pivovarským, pavilon (altánek) pod terasou, posezení na ostrůvku nejvyššího rybníčka Rákosného, přístřešek pro loďky na břehu rybníka Mlýnského.

V roce 1939 kupuje zámek a panství od dědiců hraběnky Kokořovcové Ludvík Seger. Odprodal větší část lesů a dvůr Větrov s pozemky, odvezl většinu vnitřního zařízení zámku. Jednalo se i o prodeji zámku se zbývajícími pozemky, ale bylo v roce 1939 přerušeno okupací.
Během druhé světové války byly v zámku ubytovány děti z Německa – Hitlerjugend – až do jara 1945, kdy pěšky odcestovaly do Bavor.
Po roce 1945 se do Čech vrátil Milan Seger, který jako jediný z rodiny přežil. V Čechách dostudoval agronomii a dne 1. září 1946 převzal svůj majetek a krátce v Nadějkově hospodařil. V květnu byla část parku rozparcelována na zahrádky přilehlých domků a stavební místa. Plot kolem parku se rozpadl a byl pomalu občany spotřebováván na otop. Budovy byly později rozděleny mezi dvorské zaměstnance, zámek s parkem připadl Místnímu národnímu výboru, který rozhodl o tom, že do něj bude umístěna škola. Milan Seger se odstěhoval do Izraele.
Do zámecké budovy, kde se dělaly jen menší opravy, byla zprvu přemístěna 4. třída školy a školní kuchyně. Byl zde i byt ředitele školy, oddací síň a knihovna. S opravou střechy zámku se začalo v září 1951. Když se 5.12.1951 zřítila v zámecké budově část chodby, bylo nařízeno budovu vyklidit. Po vypracování projektu byla v roce 1952 zahájena přestavba zámku. Byla pořízena nová střecha, pokrytá hliněnými taškami a pracovalo se na vnitřních úpravách. Zámecká budova měla být dána škole do užívání, ale dne 5. 2. 1954 od dřeva uskladěného u kamen vypukl požár, který zachvátil střechu východní části až pod věž, která rovněž plamenům podlehla. Vzhledem k tomu, že budova byla pojištěna proti požáru, bylo možné v rekonstrukci pokračovat. Střecha byla obnovena a věž vystavěna v původním provedení.  Slavnostní otevření školy v zámecké budově se konalo 27. 9. 1959. V přízemí byla umístěna knihovna, od roku 1960 mateřská škola a školní jídelna. V roce 1961 bylo u západního křídla budovy upraveno hřiště na místě bývalé užitkové zahrady zámku. V roce 1963 byl zbourán ateliér u zámku.

Park po prodeji zámku v roce 1937 pozvolna pustl, po válce byl částečně rozparcelován a parcely využity jako zahrádky a pro stavební účely. Velkorysé plány Stavoprojektu na obnovu zámeckého parku, které byly vypracovány jako součást projektu na rekonstrukci zámku pro potřeby školy (1952), se nedočkaly naplnění. I další projekt, který vypracoval ing. arch. Ivo Hochman z Památ­kového úřadu v Českých Budějovicích, byl realizován jen v omezeném rozsahu. V letech 1967-9 byla odstraněna část keřů a stromů, upraveno prostranství před zámkem a vysázena část nových stromků a květin. V roce 1968 projednávala rada Místního národního výboru návrh na zavezení rybníčka Fortenského, ale tento návrh nebyl schválen. V letech 1964-5 byla v parku vystavena budova dílen, která dnes slouží jako tělocvična.

V letech 1986-7 proběhla rozsáhlá oprava budovy zámku: nová fasáda, oprava střechy. Šindelová krytina na střeše zámecké věže byla v roce 1990 nahrazena měděným plechem.
Školní mládež vysadila v roce 1968 v parku poblíž dílen „lípu republiky“. V roce 1989 byla v rámci „Akce Brontosaurus“ provedena úprava parku, na které pracovali mladí lidé z Nadějkova a Písku. Byly odstraněny suché, poškozené a plevelné dřeviny a nálety.
V roce 1993 byl zámek byl vrácen původním majitelům (rodině Segerově) a znovu upravován. Škola zprvu platila nájem, poté se v roce 1996 přestěhovala do nové budovy. Knihovna se v r. 1995 přestěhovala do budovy obecního úřadu.
Sny majitele zámku, Amir Seger, nechal vypracovat projekt, v němž se počítalo se zřízením pokojů s příslušenstvím pro 20 hostů a restaurace se 35 místy v 1. patře pravého křídla zámku. V přízemí měla být kuchyně se zázemím pro zaměstnance.  V roce 1997 bylo 7 místností v 1.patře vybaveno sociálním zařízením a připravena zasedací místnost v bývalé tělocvičně. V přízemí byla zrekon­struována kuchyně a jídelna a připravena místnost pro budoucí restauraci. Byla vybudována čistička a plynové vytápění zámku a obnoveno nouzové schodiště z 1.patra.
Po smrti Milana Segera v r. 2008 zdědil zámek a přilehlé pozemky jeho starší syn Rony Seger, který trvale žije v Izraeli. Amir Seger se odstěhoval do Prahy a z plánů na využití zámku sešlo. Budova špejcharu z roku 1818 byla zbořena, část pozemků a lesů byla rozprodána různým vlastníkům. Zámek koupila akciová společnost Galileo Veritas. Akcionářem společnosti je strojírensko-metalurgická společnost UNEX ze Slovenska, která o svých plánech na využití zámku mlčí.
V letech 2012-13 byla za podpory dotace z Operačního fondu životního prostředí provedena rozsáhlá úprava a obnova zámeckého parku (autorkou projektu byla ing. Jana Kohlová), jeho údržba však po několika letech skončila.
Zámek stále zůstává prázdný.

Podrobněji o vlastnících zámku na stránce >>>Dějiny obce.

Odkazy a prameny:
Zámek v databázi Prázdné domy
Zámek v pořadu České televize Památky na prodej
Zámek na stránkách Hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze země české, díl 7. – Písecko, str. 208-210
Památkový katalog ČR
Regenerace zámeckého parku v Nadějkově v roce 2012
Habart, Čeněk: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, díl IV., Sedlčany, 1994
Pavlátová, Marie: Zahrady a parky jižních Čech, Praha, 2004

---

<<zpět na památky
<<zpět na úvod