Barokní kostel Nejsvětější Trojice byl na místě kaple sv. Anny vystavěn  v letech 1616 – 1628. Od roku 1958 je kulturní památkou – ve zdůvodnění se píše, že „je důležitým urbanistickým prvkem náměstí malého městečka, je představitelem architektonicky čisté raně barokní tvorby. Je zároveň součástí volného areálu s někdejším panským sídlem v těsném sousedství.“

Kostel na fotografiích studentů Grafické a multimediální laboratoře VŠE, 2013:

Historie kostela

Stavbu kostela započal Oldřich Doudlebský z Doudleb, dokončil jeho syn Adam Fridrich  s manželkou Dorotou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic.
Na vítězném oblouku, polokruhově sklenutém na straně k lodi je znak z kamene vytesaný (v pravém poli půlměsíc, v levém tři hvězdy vertikálně nad sebou) s letopočtem 1695, dokumentující opravu kostela, která byla provedena v tomto roce za Jana Franze. Jan Franz, měšťan Nového města pražského, jemuž nadějkovské panství náleželo od r. 1668, ve své poslední vůli založil nadaci pro kněze, aby měla obec vlastního duchovního pastýře. Do této doby dojížděl do Nadějkova kněz z Chyšek každou třetí neděli. Nevyhovující malou svatyni dal v roce 1695 zbořit a začal stavět nový kostel Nejsvětější Trojice. Stavba byla dokončena až v roce 1702.
Nově přestavěn byl kostel r. 1738 za V. Ignáce Deyma ze Stříteže. Tento dal v roce 1734 v Nadějkově zřídit hřbitov u kostela, který sloužil až do velkého moru v roce 1772. Tehdy se začalo pohřbívat u křížku za vsí, kde byl později zřízen nový hřbitov. Hrabě Deym zakoupil také zvon pro kostel a v roce 1738 vystavět faru a opravit budovu školy.
Na hlavním oltáři byl původně obraz Nejsvětější Trojice od neznámého autora. V roce 1847 byl nahrazen obrazem novým, který namaloval malíř Vilém Kandler v Římě, kde jej také posvětil tehdejší papež Pius IX. Obraz daroval Pavel Alois Klár, syn zakladatele Klárova ústavu slepců v Praze. V roce 1903 byl tento obraz sejmut a nahrazen obrazem Nejsvětější Trojice od akad. mal. Karla Becka. Traduje se, že modelem mu stáli nadějkovští obyvatelé – např. Bůh Otec má tvář kováře Hermy, jeden z andělíčků hraběnky Karoliny Vratislavové – Kokořové.
Na postranním oltáři je obraz sv. Jana od malíře Františka Kaschtiaka z Prahy z r. 1934, na druhém bočním oltáři byl původně obraz Panny Marie od téhož autora, ale protože stálou vlhkostí sešel, byl nahrazen reprodukcí Rafaelova obrazu od malíře Josefa Raka z Prahy. Na postranním oltáři sv. Kříže byl obraze sv. Anny v oválném barokním rámu od neznámého autora.
Dřevěná kazatelna je barokní, z XVII. století, ozdobena kartušemi, reliéfy evangelistů a sochou sv. Jana Křtitele s beránkem.
Mezi dlažebními kameny jsou kamenné příkrovy dvou hrobek. První je blíže k presbytáři, krytá kamenem se dvěma šlechtickými znaky v rozích, byla zřízena za hraběte Václava Deyma ze Stříteže a v r. 1737 do ní byl pohřben zámecký purkrabí Jan Minir a jeho dcera Rozálie, která se dožila pouhých devíti dní. Ve duhé hrobce jsou uloženy pozůstatky polního zbrojmistra Antonína, svobodného pána z Feuersteinu, a jeho bratra Ondřeje, svobodného pána z Feuersteinu. Ve výklenku steny u vedlejšího oltáře Panny Marie je umístěno pískovcové poprsí Antonína Feuersteina. Podstavec sochy je žulový a je na něm latinský nápis, v překladu do češtiny: „Občanu lidumilnému, pohostinnému. Otci chudých. Antonínu svobod. p. Feuersteinovi, nejvyššímu teresianskému veliteli dělostřelectva, rytíři Velikého kříže, Nejvyšší vojenské rady dvornímu tajnému radovi, druhdy pánu Nadějkova, svému strýčkovi. Dne 26. ledna 1780 zemřelému. Pomníka na památku postravil. Z otce vnuk, vděčný dědic. Antonín hrabě Feuerstein. Nejvyšší vojenský velitel. Rytíř řádu ryt. sv. Václava.“
Varhany byly původně z roku 1758. Roku 1779 byly pořízeny nové, od Fridricha Semráda, varhanáře v Sedlci, za 200 zlatých.  Stalo se tak zásluhou Apolonia Scherzové,  baronky z Kleinmühle, která v roce 1755 opatřila pro kostel také oltář a kazatelnu.
Varhany v Nadějkově patří mezi nástroje, které Fridrich Semrád postavil spolu se svým synem Friedrichem Joachimem ve zralém věku stár 75 let. Výtvarně jde o prototyp „Semrádovských“ varhan se zdobenými prospektovými píšťalami, typicky zdobeným notovým pultem, bočnicemi klaviatury, zdobenou pedálovou ohrádkou a s vzácně dochovanými rejstříkovými manubriemi.
Věž kostela byla původně dvoubáňová, po požáru v roce 1859 byla nahrazena jehlancovou. Na jejím vrcholu byl kříž, zhotovený kovářem Hynkem Davídkem z Nadějkova.
Ve zvonici bývaly zavěšeny tři zvony, z nichž dva, první o průměru 66 cm a výšce 49 cm z r. 1791 a druhý 28 cm vysoký a 38 cm široký, byly zrekvírovány v I. světové válce. Zůstal prostřední z r. 1728, 36 cm vysoký a 49 cm široký. Po válce byly pořízeny dva nové zvony, jeden osadníky a jeden z daru amerického krajana Josefa Duška, ale i ty byly opět ve II. světové válce dne 23.3.1942 zrekvírovány.
Kostelní věž byla r. 1923 pobyta plechem a červeně natřena nákladem 1200 Kč. Během měsíce srpna a září r. 1935 byly provedeny opravy chrámového zařízení a kostel vymalován ak. malířem Josefem Rakem z Prahy nákladem 15 000 Kč ze sbírek, které vynesly 33 000 Kč. Pořízena byla též nová okna, lavice a hromosvody a opraveny varhany.

V letech 2008-10 byl kostel nově vymalován, proběhla rekonstrukce oltáře a věž dostala novou plechovou střechu. Nový zvon do kostela věnovala v r. 2003 rodina Dvořákova z Micáskova.

Nadějkovské zvony

autor textu: Jan Kopřiva, Český rozhlas

V závěru severní strany kostela je postavena věž, v jejímž druhém patře se nalézá dřevěná zvonová stolice. V ní jsou dnes zavěšeny dva zvony, jeden starý a jeden nový.

V 1. světové válce byly rekvírovány dva zvony, velký z roku 1791, zasvěcený Nejsv. Trojici, a malý z roku 1743, zasvěcený sv. Barboře. Dva nové zvony, pořízené v meziválečné době, byly znovu rekvírovány ve válce, 23. 3. 1942.  V roce 2003 věnoval kostelu pan Václav Dvořák z Micáskova mlýna nový zvon,
Je potěšující, že starší zvon byl ponechán na ruční zvonění. Spolu s novým zvonem zní v souzvuku velké tercie.

Zvon »Sv. Zdislava« : Hlavní tón es2, průměr 63,5 cm , hmotnost přibližně 150 kg . Zvon ulil roku 2003 Josef Tkadlec v Halenkově u Vsetína. Vysvěcen ve svátek svatého apoštola Matouše dne 21. 9. 2003.  Na plášti jsou dva výjevy ze života svaté Zdislavy: 1) světice s čtveřicí dětí, s nápisem: SVATÁ ZDISLAVO, PŘIMLOUVEJ SE ZA NAŠE RODINY 2) světice rozdělující milodary třem chudým, s nápisem: SVATÁ ZDISLAVO, POSILNI V NÁS MILOSRDNOU LÁSKU. Na dolním okraji je jméno zvonu a věnovací nápis: SVATÁ ZDISLAVA. ZVON DAROVAL PAN VÁCLAV DVOŘÁK Z VRATIŠOVA, LÉTA PÁNĚ 2003
Zvon »Sv. Vít«:  Hlavní tón g2, průměr 49,3 cm , hmotnost přibližně 75 kg . Zvon ulil roku 1728 neznámý barokní jihočeský zvonař. Na plášti reliéf sv. Víta a zatím blíže neurčený erb. Stejný erb je s datem 1695 vymalován na vítězném oblouku v kostele.

---

<<zpět na památky
<<zpět na úvod