(15. července 1910 – 17. prosince 1998). Civilním povoláním zubní technik, nadaný malíř, herec a hybatel ochotnického divadla v Nadějkově.
Autorem následujícího textu, který vyšel v obecním zpravodaji Hlas Nadějkova 3/2019, je PhDr. Jan Veselý,
Karel Veselý se narodil 15. července L.P. 1910 na myslivně u Kaliště, patřící k obci Nadějkov, rodičům – Pavlíně a Jaroslavovi Veselým, jako nejstarší dítko ze čtyř sourozenců – Karla, Jaroslava, Věry a Jaromíra. – dle pořadí narození.
Tatínek Karla a jeho sourozenců – Jaroslav, byl v tehdejším nadějkovském panství Caroly, provdané Vratislavové z Kokořova, nadlesním a současně skvělým varhaníkem v nadějkovském kostele. Po jeho smrti hru na varhany převzal jeho syn Jaroslav, bratr Karla, rovněž úžasný hudebník. Maminka Karla, Pavlína, krásně zpívala a byla v Nadějkově členkou tamburašského spolku. Umělecké vlohy Karla měly svůj základ v celé rodině.
Kmotrou při křtu malého Karlíčka byla paní hraběnka spolu s akad. malířem Carl Beckem. Karel, jako prvorozené dítě, musel mít jméno po své kmotře – hraběnce Carole, zde běžně nazývané Karolína. (Je pohřbena v hrobce na zdejším hřbitově).
Jako dar ke křtu mu kmotři věnovali malířskou paletu, na které byly místo barev zlaté dukáty. Dukáty byli ovšem během války nuceni „vymalovat“ jeho rodiče. Zůstala mu malířská paleta, kvalitní barvy v tubách od akademického malíře Karla Becka a nadání. Umělecké nadání Karla – ve zpěvu, malování, hraní divadle, imitaci herců, zpěvu, tanci atd., podobně jako u sourozenců, se projevovalo již od jeho dětství.
V jedenácti letech odešel z nadějkovské školy studovat Reálné gymnázium v Táboře. Bydlel u tety a strýce v Plané nad Lužnicí, kde občas pod stolem smutně zpíval – Kde domov můj. Následně studoval v Praze vzdělání zubního technika. Tuto práci v Praze vykonával do svých 74 let, kdy odešel do důchodu.
Po ukončení studia v Táboře a odchodu do Prahy začal navštěvovat taneční hodiny a divadelní představení, což byly jeho velké zájmy. Do divadel chodil „na bidýlko“, tj. k stání na galerii. Odtud sledoval nejen průběh představení, ale též herce a jejich „fígle“. Uměl také dobře imitovat známé herce. Když dokázal věrně imitovat hlasy mnoha herců, říkal: „když oni mluví, mě už se kroutí pusa podle nich“. Byla mu vylisována gramofonová deska, kde imituje např. herce Vlastu Buriana, Jaroslava Vojtu, Zdeňka Štěpánka a další.
V Praze začal hrát divadlo v Malostranské Besedě. Byl dlouholetým stálým členem divadla. Odehrál tam mnoho divadelních her a mnoho různých rolí. Hrál tam až do svého pozdního věku. Často říkával: „v mládí jsem hrál starce a ve stáří role mladíků“. V Praze měl štěstí si zahrát i s mnoha známými herci, kteří hráli v Národním divadle. Obrazy maloval od svého dětství až do pozdního stáří. Během života namaloval stovky obrazů, některé jsou i mimo území naší republiky. Když uviděl jím namalovaný portrét herce Zdeňka Štěpánka, který visel v šatně Národního divadla, jeho kamarád herec Jan Pivec, tak mu řekl: „Karlíčku, ty maluješ samé nebožtíky. Až kolem mě budou buxusy a bude hrát muzika, tak se ti na můj portrét vyse… Namaluj mě, dokud žiji.“. Na naléhání jej namaloval – obraz je v soukromé sbírce rodiny herce Jana Pivce.
Karel Veselý hrál nejen v Praze, ale současně několik let v ochotnickém spolku v Nadějkově, který, ač byl jasným pokračováním čtenářsko-ochotnického spolku Fikar, se v té době z důvodů obecně známých nemohl jmenovat po faráři Fikarovi. Spolek byl aktivní a aktivní byli především nadějkovští občané jako herci, na které by bylo vhodné při charakteristice ochotnického spolku Fikar nezapomínat. Jiný název ochotnického divadla netvoří obsah, náplň, smysl divadla, ale divadlo dobrým divadlem dělá jeho kvalita, kvalita jeho herců a kvalita her. Ta v té době byla velice dobrá.
Tehdy většinou hráli klasické hry klasických autorů. Divadlo režíroval spolu se svou sestrou Věrou, která též, jako zdejší učitelka, zároveň režírovala a sehrála mnoho divadelních pohádek se školní mládeží. Technice – osvětlení, hudbě, zvukovým i světelným efektům, výrobě kulis atp. se věnoval jejich bratr, učitel a později varhaník, Jaroslav.
Karel též namaloval na plátno mnoho velkých kulis stočených na dřevěných tyčích, které se pro změnu scény o přestávkách spouštěly dolů z tzv. provaziště. Bohužel později byly brutálně zničeny a vyhozeny.
Pan Karel Veselý zemřel 17. prosince L.P. 1998 smířen s konečností svého života. Patrně „tiché“ umírání, bylo zakončením a výsledkem jeho velice skromného, smysluplně naplněného života.