Divadelní kritik, dramatik a prozaik. Původně učitel, v Nadějkově působil v letech 1880-1884. Byl jedním ze zakladatelů místního Sboru dobrovolných hasičů.
Divadelní kritik, prosazující realistické tendence v české dramatice, významný funkcionář ÚMDOČ, dramatik a prozaik.
Absolvoval reálku v Praze v Ječné ulici a učitelský ústav. Od 1880 učil v Nadějkově u Sedlčan, od 1884 v Prachaticích. Od 1887 zanechal učitelství a začal v Praze vydávat – se značnými finančními oběťmi – divadelní časopis Česká Thalia (1887-1892) a začal se věnovat organizaci českého divadelnictví.
Pro zvýšení úrovně českého ochotnického divadla ve prospěch lidovýchovy vypracoval seznam her doporučených k uvádění. Vzorem české dramatické produkce mu byli Stroupežnického Naši furianti, ze světové dramatiky vyzdvihoval Gogolova Revizora „jako dílo, jež o století předběhlo čas a položilo základ moderní realistické komedie“. Kladně hodnotil díla A. Jiráska (Vojnarka), M. A. Šimáčka (Svět malých lidí), J. Štolby (Závěť), G. Preissové (Její pastorkyňa) a F. A. Šuberta (Jan Výrava).
V letech 1895-1900 byl starostou ÚMDOČ (Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských), 1897-1900 redigoval její orgán Thalie. V něm mj. uveřejňoval řadu článků věnovanou ochotnickým divadlům; šlo jednak o stati obecně programní, teoretické i metodické, např. rozsáhlý článek Repertoár ochotnických divadel.
V letech 1901-1902 redigoval také časopis Meziaktí. Pracoval též v literárním odboru Umělecké besedy a ve výboru spisovatelského spolku Máj. Zasloužil se o pražskou Národopisnou výstavu v roce 1895.
Rané historické hry, patetické vznosné drama Kortan, byly napsány strnulým neobratným jazykem. Ve veselohře s naturalistickými prvky Pan regent o Krčínovi z Jelčan posloužila historická postava a spor o privilegia Sedlčan jako kulisa k milostným zápletkám. Poté se věnoval hrám ze současnosti, jejich postavám však chyběla hlubší psychologická motivace a věrohodnost. Psal též prózu, v níž se podobně projevuje nedostatečná motivace jednání postav a nedořešenost dílčích příběhů.
Jeho jménem nazvali ochotnický soubor v Praze na Vyšehradě.
Zdroj: Databáze českého amatérskéh divadla
Jan Ladecký na portále knihovny.cz: životopisná datam pseudonymy, odkazy na texty o něm i jeho díla
Některé články, divadelní hry a knihy jsou dostupné v digitální podobě, včetně románu Na tichém venkově, který byl inspirován Nadějkovem a jeho obyvateli.
Hrob Jana Ladeckého je v Praze na Olšanech (foto) a Správa pražských hřbitovů jej zařadila mezi „hroby k adopci“ – tj hroby významných osobností, o které nikdo nepečuje a potřebují mecenáše. Podrobnosti najdete na stránkách Správy pražských hřbitovů – adopce hrobů.