Vlastenecký farář, první starosta Nadějkova. V Nadějkově působil v letech 1846 – 1866. Zasloužil se opravu kostela, fary a rozšíření farské zahrady a založení pošty v obci. Podporoval školu, chudé žáky při dalším studiu, založil školní knihovnu a byl i u vzniku ochotnického divadla.
Antonín Čechoslav Fikar
Narodil se 31. května 1812 v Plánici u Klatov. Jeho otec byl úředníkem. V nadějkovské farnosti působil po dobu 20 let od 31. března 1846 do 28. srpna 1866, když před tím byl po 10 let zámeckým kaplanem v Kolodějích u Týna nad Vltavou. Patřil k nejzasloužilejším farářům, kteří v Nadějkově působili. Když roku 1850 skončila vrchnostenská správa obcí a nastoupila obecní samospráva, byl zvolen všemi hlasy prvním starostou obce. Byl jím po léta 1850 až 1855. Jeho zásluhou bylo pro povznesení farnosti, školy i obce vykonáno mnoho dobrého.
Za jeho působnosti a z přátelství spojujícího Fikara s Rudolfem Konstantinem, hrabětem Vratislavem z Mitrovic, tehdejším místodržitelským radou v Praze byl povýšen císařským dekretem ze dne 30. března 1848 Nadějkov na městys s právem konání čtyř výročních trhů. Od 1. ledna 1848 byla Fikarovým přičiněním zřízena v Nadějkově pošta, která byla jeho zásluhou i přes snahy o její zrušení v dalších letech zachována. Fikar se rovněž postaral o opravu v té době značně sešlého kostela, kdy dal z posbíraných příspěvků kostel též vymalovat a všechny oltáře a kazatelnu pozlatit. Svým nákladem opravil i faru, dal vymalovat pokoje, rozšířil farní zahradu, kde vysázel hodně ovocných stromů. Postaral se též o rozšíření hřbitova. K dalším jeho zásluhám patří postavení nové školy roku 1864 za 60.693 zl. Byl též zakladatelem školní knihovny.
Antonín Fikar byl horlivý vlastenec. Druhé jméno Čechoslav si přidal sám z vroucí lásky k české zemi. Na faře pořádával sešlosti a slavnosti, k nimž zval studenty z dalekého okolí i z Prahy. Staral se též, aby nadaní hoši z jeho chudé farnosti byli dáváni na studie. Účelem schůzek na faře bylo pěstění lásky k Slovanům. Pobyt studentů též napomáhal k uvádění pravidelných ochotnických divadelních představení v Nadějkově, o nichž jsou záznamy již od roku 1862, kdy byla sehrána divadelní hra Václava Klimenta Klicpery Divotvorný klobouk. 9. března 1860 oslavil farář Fikar slavnostními bohoslužbami památku slovanských věrozvěstů apoštolů Cyrila a Metoděje a 27. ledna 1862 byly z jeho iniciativy konány slavné smuteční služby Boží na památku spisovatelky Boženy Němcové. Těmito způsoby dával Fikar najevo svoje hluboké vlastenecké cítění a snahu kulturně povznášet prostředí, ve kterém žije.
Fikar byl veliký lidumil, člověk zlatého srdce. Podporoval chudinu, pomoci a rady nikomu neodepřel. Velikou lásku k bližnímu projevil zejména k těžce pronásledovanému spisovateli Prokopu Chocholouškovi. Od roku 1859 do roku 1864 mu poskytoval útulek i živobytí na faře, kde 5. července 1864 tento neohrožený obhájce národních ideálů umírá. Fikar dlouho svého přítele nepřežil. Zemřel na tuberkulózu plic 20. srpna 1866 a je pochován stejně jako Prokop Chocholoušek na nadějkovském hřbitově.
Fikarův odchod vyvolal velký smutek. Na jeho památku byla pojmenována ulice z náměstí ke Květuši „Fikarovou“ a zdejší čtenářsko-ochotnický spolek „Fikar“.
Zpracoval Jiří Ř. Benda
Fikarův hrob na nadějkovském hřbitově
Čtenářsko-ochotnický spolek „Fikar“ byl založen v roce 1898. V roce 1964 jeho činnost ustala, obnoven byl v roce 1998 jako Divadelní a osvětový spolek Fikar. Působí v Nadějkově dodnes a navázal spolupráci se spolkem Plánické divadlo, který vznikl v rodišti A. Č. Fikara.