Dříve ulice Fikarova.
Autorem textu je kronikář obce Karel Jindrák, který v roce 1955 podle svých vzpomínek a vědomostí sepsal historii a tehdejší stav domů v Nadějkově.
Text vycházel na pokračování v Hlase Nadějkova v roce 2010 a 2011, pro tento web jsem jej na několika místech doplnila fotografiemi a informacemi z jiných zdrojů (doplněné informace jsou kurzívou).
Dům čp. 86
Dům zděný, zvýšený s podkrovními místnostmi, eternitem krytý, postavil v r. 1924 Benjamin Šporke, poštmistr, přišedší sem z Prahy po zemřelém poštmistru Mořici Steinerovi z čp. 19. Pozemek pod stavbu koupil od Spořitelního a záložního spolku, který koupil r. 1922 část panské louky pod obmýšlenou stavbu spolkového domu, ale nevládl dostatečnými prostředky pro její uskutečnění.
Od Benjamina Šporkeho dům se zahradou koupili manželé Antonín Bidlo, četnický strážmistr, a Karla, roz. Jandová z čp. 18, v roce 1935 a provedli v něm různé přestavby. Krám, zřízený v domě stavebníkem, byl pronajat Aloisu Florianovi, který se v r. 1932 odstěhoval. Od 1. ledna obchod opět otevřen Josefem Votrubou, který zde působil do 11. 12. 1935, kdy se přestěhoval do čp. 17, kde zřízen rovněž nový krám s provozováním smíšeného obchodu. Krám v čp. 86 si pronajal a smíšený obchod zde provozoval Bohuslav Souček z Hodkova, bratr Antonína z čp. 5, až do roku 1946, kdy se odstěhoval do pohraničí s manželkou a dvěma dětmi.
-
- Obchod „U Součků“ v čp. 86
-
- Obchod „U Součků“ v čp. 86, po r. 1935
Krám s přilehlou jednou místností si pak pronajal Josef Peterka z Pohoří, krejčí, který si zde otevřel závod krejčovský. Od 2. 11. 1952 zřízena tu prodejna Jednoty (spotřebního družstva) po výpovědi nájemníka, který se odstěhoval ku staviteli Bohumilu Maškovi. Jednotu vede Anežka Cimpová, manželka řidiče ČSAD, a má k ruce dvě pomocnice: Marii Brabcovou ze Starcovy Lhoty a Miloslavu Chomoutovou, manželku ředitele školy, která je zde polodenně zaměstnána. Je zde prodej potravinářského zboží. Otevřením Jednoty zanikl obchod a pekařství v domě čp. 32.
Vdova po Antonínu Bidlovi bydlí v podkrovní místnosti a v přízemí je ještě byt příslušníka SNB Václava, který je ženat a má dvě děti.
Manželé Bidlovi měli syna Miloslava, který je rovněž ženat, ale zde se nezdržuje.
Dům čp. 83
Domek zděný, taškami krytý, po rozparcelování louky as v roce 1926 postavil v ulici Fikarově proti rybníku Kuželi Josef Fořt, řezník v Praze, který měl za manželku Annu, rozenou Proškovou, z čp 57. Má dvě děti, Annu, která vystudovala lékařství, a Josefa; obě děti jsou v Praze. Vlastník s rodinou užíval domku pro letní pobyt, jinak místnosti pronajímal. Po úmrtí manželky se as v roce 1950 přistěhoval do Nadějkova a vyhledal si zaměstnání jako dělník na ŠS Větrov, kde byl zaměstnán až do letošního jara. Nyní je zaměstnán v Praze.
Jednu místnost má pronajatou učitelka Růžena Širůčková ze Soběslavi, kam na neděli odjíždí.
V místnosti v přístavku bydlí A. Prošková z Modlíkova, provdaná Kurfiřtová, rozloučená.
Dům čp. 89
Domek proti rybníku Kuželi, zděný, taškami krytý, postavil Josef Pilař z Hronovy Vesce, na který se přiženil Jaroslav Šitner, truhlář, pojav za manželku Marii, roz. Pilařovou. Má tři dítky: Jaroslava, Antonína a Helenu. Jako mistr truhlářský provozoval tu živnost as do roku 1953, kdy živnost odhlásil a vstoupil do zaměstnání k Zemědělským stavebním závodům v Táboře. Dojíždí do podnikových dílen v Čekanicích u Tábora.
Dům čp. 53
Domek zděný, taškami krytý, byl v r. 1923 celý přestavěn Ferdinandem Pilařem, krejčím, který se oženil s dědičkou domu Františkou, roz. Šmelcovou, dcerou Leopolda Šmelce. Ten zde provozoval živnost hrnčířskou, jedinou a poslední zde svého druhu. Ferdinand Pilař provozoval zde krejčovskou živnost a kromě toho měl trafiku s prodejnou některého papírnického zboží, kterou dnem 1953 odhlásil po zvýšení daně a snížení procenta zisku z 10 na 5%. V roce 1954 zemřel. Manželé Pilařovi mají dvě děti, provdanou Jaroslavu a syna Karla, který zde nebydlí. Ovdovělá manželka v domku bydlí a jednu místnost má pronajatou Anna Duchoňová z čp. 65, svobodná dělnice, živící se výpomocí u zemědělců a pletením svetrů.
- Fikarova (dnes Sedlecká) ulice na pohlednici ze 30. let 20. stol., vlevo trafika
- Františka a Ferdinand Pilařovi
Dům čp. 42
Domek zděný, taškami krytý, v ulici Fikarově proti hostinci je nyní majetkem Josefa Sazimy, vyučeného truhláře, který se živí zemědělstvím. Domek převzal po rodičích Václavu a Anně Sazimových, kteří po prodeji čp. 32 tento koupili od Kukače, koláře, asi před 40 lety. Domek Josef Sazima přestavěl zvýšením stavby a úpravou místností.
Dům čp. 54
Domek zděný, cementovými taškami pokrytý. Postaven 1865 stavitelem Františkem Jindrákem pro Majdalenu Mrvovou z Bonkovic čp. 9. Jejich syn Jan (nar. 10. 6. 1850 v Bonkovicích) byl v letech 1895 – 1925 pokladník kampeličky a obecní tajemník Lhoty Starcovy, Petříkovic, Nadějkova a Hronovy Vesce. Vzal si jako druhou ženu Karolinu roz. Hejkalovou z Poličky, porodní asistentku v Nadějkově (působila zde 33 let). Měli dceru Marii, syny Františka a Karla a dceru Vilemínu. Roku 1957 se Karel přistěhoval do domku z čp. 19, kde měl pronajatý obchod.
Dům čp. 46
Dům s hostincem, zděný, taškami krytý, je v ulici Fikarově, proti čp. 42. Vlastní jej manželé Bohumil a Marie Hovorkovi, kteří jej převzali od Františka a Anastázie Pánkových, rodičů Marie. Hostinec koupili od Josefa a Marie Reichlových, kteří tu provozovali živnost hostinskou po rodičích, Josefu a Marii Reichlových, a přestěhovali se do čp. 4, které koupili od Eduarda Steinera. Josef Reichl býval po řadu let obecním starostou, před první světovou válkou a ještě po ní. V tomto domě se v době přestavování školy děti vyučovaly a jak uvádí popis ve školní kronice, bývalo jich v jedné místnosti až 200, takže když některé chtělo na záchod, musely ostatní, které stály v cestě, rovněž vyjíti z místnosti, aby místo uvolnily.
- Rodina Josefa Reichla
- Rodina Josefa Reichla před hostincem
- Kapela Fr. Horycha před hostincem
Dům čp. 71
Domek zděný, taškami krytý, v ulici Fikarově, u mostu do dvora, koupil před první světovou válkou od obuvníka Kaprála Antonín Pešek, kolář. Ten brzy po válce zemřel a vdova Antonie se později provdala za Cyrila Roučku, kameníka, který doposud domek obývá. Manželé peškovi měli dceru Annu, která se provdala a žije mimo obec.
Dům čp. 56
Domek zděný, eternitem krytý, z r. 1867, jak vyznačeno ve štítu, s kovárnou, zdědil po rodičích Jan Herma, kovář a podkovář, nar. 1903 jako syn Františka a Anny. Otec byl rovněž kovářem a měl dítky Bedřicha, Annu, Františka, Josefa, Marii a Jana, který domek zdědil. Ten pojal za manželku Annu, rozenou Koptišovou z čp. 59 a měl s ní dvě dítky, Hanu a Jana. Jana se provdala za Miroslava Fairaisla, strojního mechanika, a mají tou dobou dvě děti. Fairaisl provedl vnitřní úpravy domku a kovárnu zrušil. Z ní pak zřídil garáž pro auto. Sám je zaměstnán v závodě I. pětiletky v Milevsku a vlastní osobní auto. Jan Herma ml. je ve vojenské službě.
- Kovárna Františka Hermy
- Bedřich Herma
- František Herma
Dům čp. 74
Obecní domek zděný, taškami krytý, byl postaven v r. 1894 za 5200 korun, kterýžto obnos byl vyzískán pivní dávkou v obci. Zde byli umísťováni chudí příslušníci obce v jedné části, v druhé býval byt učitele. Část sloužila za hasičské skladiště a menší místnost pod schody na půdu sloužila za obecní šatlavu. Okno byla zamřížováno. Bývali sem zavíráni potulní opilci, kteří způsobili nějakou výtržnost, a v péči je měl obecní strážník. Nyní jsou prováděny v domku úpravy. Hasičská kolna již dříve byla zrušena zřízením jedné místnosti, v níž do roku 1945 bydlila rodina Petra Mendla, invalidy, který zde zemřel a rodina přesídlila do pohraničí (do Nové Bystřice v kraji Českobudějovickém). Dvě místnosti v jedné polovině domku obývá Kristina Jandová, švadlena, vdova po Janu Jandovi, který býval zaměstnán jako sluha v zámku, později jako dělník na okresní silnici a důchodce. Manželé byli bezdětní. Další dvě místnosti slouží za úřadovnu MNV, kde jako tajemnice je zaměstnána Anežka Fořtová, manželka Ladislava Fořta.
Druhá polovice domku je v úpravách pro byt ředitele školy, než mu bude zřízen byt v zámku. Zatím bydlí ve dvoře, kde z hospodářské kolny byl zřízen byt pro traktoristy, pokud traktorová stanice nebyla přemístěna.
Dům čp. 55
Domek zděný, eternitem krytý, přestavěl v r. 1954 Antonín Šitner, který je zedníkem a zemědělcem. Jako hudebník působí v souboru místních hudebníků a též jako varhaník v kostele. V zaměstnání je vedoucím čety, zastupujícím stavitele. Je svobodný a žije s matkou. Dne 25.5.1945 byl zvolen do místního národního výboru, kde působil jako předseda po kretší dobu, ježto již 15.7.1945 byl zvolen Josef Koptiš, čet. str. v.v. Přesto dále působil v místním národním výboru jako zemědělský referent a staral se o provedení parcelace velkostatku, ke které došlo v r. 1946. Otec byl rovněž zemědělcem a listonošem v Nadějkově.
Dům čp. 51
Domek zděný, taškami krytý, zvýšil r. 1954 nynější vlastník, Jaroslav Volšanský, svobodný zedník a zemědělec, který domek zdědil po rodičích. Žije s matkou Františkou, vdovou po Aloisu Volšanském, zemědělci, zedníku a bývalém cestáři. Jaroslav je velitelem Sboru požární ochrany (hasičů).
Dům čp. 93
Stavitel Bohumil Mašek, syn Františka Maška, zedníka a domkáře z čp. 41, postavil r. 1948 obytný domek na protější straně silnice, kde stojí domky čp. 51, 55 a 74. Domek je s podkrovím a kolem zahrada s ovocnými stromy. Vlastník je ženat a má s manželkou Blaženou dvě dcery: Danuši a Ivanu. Zaměstnán je u Komunálních podniků města Milevska a provádí dozor na stavbě zámecké budovy zdejší.