Název náměstí se několikrát měnil, původně se jmenovalo Palackého, později Duškovo (podle nadějkovského rodáka Josefa Duška), poté Gottwaldovo. Současný název – Náměstí Prokopa Chocholouška – nese od roku 1965.

Autorem následujícího textu je kronikář obce Karel Jindrák, který v roce 1955 podle svých vzpomínek a vědomostí sepsal historii a tehdejší stav domů v Nadějkově.
Text vycházel na pokračování v Hlase Nadějkova v roce 2010 a 2011, pro tento web jsem jej na několika místech doplnila fotografiemi a informacemi z jiných zdrojů (doplněné informace jsou kurzívou).

---

Dům čp. 5 („Součkovina“ vedle obecního úřadu)
Dům zděný, taškami krytý, zachovalý. V roce 1917 prodán původním vlastníkem Gustavem Fischlem, který v něm provozoval obchod se střižním zbožím, as za 16000 korun. MUDru Janu Blabolovi z čp. 20. Tento dal dům v roce 1920 dceři Anně, která se provdala za Antonína Součka z Hodkova, který od toho roku zde provozoval obchod smíšeným zbožím až do roku 1949, kdy na podzim obchod předal Jednotě, spotřebnímu družstvu, a sám se stal vedoucím prodejny až do dneška. Předmět obchodu byl změněn a potraviny vyloučeny, rovněž i střižní zboží.

 

Dům čp. 6 (dnes obecní úřad)
Dům jednopatrový, zděný, taškami krytý. Škola, dnes osmiletá střední škola v Nadějkově. Podle záznamů pamětní knihy byla první škola v Nadějkově vystavěna na útraty hraběte Ignáce Deyma ze Stříteže a stála 78 zl. 56 kr. Byla to jednotřídka. Druhá přestavba byla provedena r. 1813 nákladem Jana Tuskanyho. Ku třetí stavbě školy došlo v r. 1865. Podnikatelem stavby byl Prokop Maroušek, rolník z Modlíkova, a náklad činil 6400 zl. Stavbu vedl stavitel František Jindrák z Nadějkova. Škola pak byla dvojtřídní a postupem let rozšířená na pětitřídní. Další přestavba provedena v r. 1876, kdy stavbu měli pronajatu Jan Peterka a Matěj Kolací z Hronovy Vesce, Prokop Maroušek z Modlíkova a Matěj Kroužek z Petříkovic. V r. 1926 přistavěny ke škole nové záchody nákladem as 30 000 Kč. Také pořízeny nové kamenné schody místo dřevěných. O tyto úpravy se starala místní školní rada s Josefem Buzkem, rolníkem v Hubově, v čele.

V r. 1881 založila školní rada před hřbitovem zahrádku, kde se měli žáci učit pěstování stromků. O tento obor měl zvláště zásluhu tehdejší řídící učitel Jan Hůrka, který propagoval zřizování sadů u chalup, pěstování včel a vysazování stromořadí.
Učitelé, kteří zde působili, jsou uvedeni jednak v pamětní knize školní a ve školním archivu. Dnes působí zde: Antonín Chomout, ředitel, Ludvík Veselý, komerční inženýr, Růžena Širůčková, Jaroslav Benda, Věra Bendová a Bohumila Jindráková.

Kostel
První kostel ke cti sv. Trojice na místě kaple sv. Anny byl vystavěn kol r. 1628 na náklad Adama Fridricha Doudlebského s manželkou Dorotou, rozenou Varatislavovou z Mitrovic. Nově přestavěn r. 1738 za V. Ignáce Deyma ze Stříteže. Na hlavním oltáři je obraz sv, Trojice od akad. mal. Karla Becka. Mezi dlažebními kameny jsou kamenné příkrovy hrobky, kde uloženy pozůstatky barona Antonína Feuersteina, jehož socha nalézá se ve výklenku kostelního zdiva.
Na vítězném oblouku, polokruhově sklenutém na straně k lodi je znak z kamene vytesaný (v pravém poli půlměsíc, v levém tři hvězdy vertikálně nad sebou) s letopočtem 1695. Cennosti chrámové popsány v Soupisu památek historických a uměleckých v Království Českém, pol. okres sedlčanský, od Dra A. Podlahy a Ed. Šittlera z r. 1899. Ve zvonici na věži as 30 vysoké bývaly zavěšeny tři zvony, z nichž dva, první o průměru 66 cm a výšce 49 cm z r. 1791 a druhý 28 cm vysoký a 38 cm široký, zrekvírovány v I. světové válce. Zůstal prostřední z r. 1728, 36 cm vysoký a 49 cm široký. Po válce pořízeny dva nové zvony, jeden osadníky a jeden z daru amerického krajana Josefa Duška, ale i ty byly opět ve II. světové válce dne 23.3.1942 zrekvírovány. Kostelní věž byla r. 1923 pobyta plechem a červeně natřena nákladem 1200 Kč. Během měsíce srpna a září r. 1935 provedeny opravy chrámového zařízení a kostel vymalován ak. malířem Josefem Rakem z Prahy nákladem 15 000 Kč ze sbírek, které vynesly 33 000 kč. Pořízena též nová okna, lavice a hromosvody a opraveny varhany.

Dům čp. 7 (fara)
Farní budova zděná, jednopatrová, do r. 1946 šindelem krytá, nyní krytina eternitová. Byla postavena v r. 1738 péčí hraběte V. I. Deyma, dílem na útraty kostelního jmění za 105 0 zl. a 23 kr. Matrika vedena od r. 1725. Přiléhá k ní zahrada, bývalý hřbitov v sousedství kostela.
Farní budova, jejíž střecha byla velice sešlá, byla v r. 1946 z výnosu sbírek a dobrovolných směn občanstva opravena a střecha pokryta eternitem. Dříví na krov věnovali okolní občané, opravy si přes to vyžádaly náklad 42 520 Kč. Farář na odpočinku, na faře bydlící, je Bohuslav Veselý, který tu působí od r. 1925. Na farní budově je umístěna pamětní deska Prokopa Chocholouška, která tu byla zasazena ku dni 7.7.1914, výročí 50letého úmrtí spisovatele. V budově uložena pamětní kniha Chocholouškova a pamětní kniha farní, německy psaná do r. 1848 a od té doby česky Ant. Čechoslavem Fikarem, zasloužilým občanem zdejším a farářem od r. 1846 do r. 1866, a jeho nástupci.

Dům čp. 8
Toto číslo před více než čtvrt stoletím nesl dřevěný, došky krytý domek vedle farní budovy, dnes už zbouraný, stával na protilehlé straně čp. 9.

Dům čp. 9
První v ulici nad farou, svého druhu jediná zachovalá chaloupka z dřevěných trámů a zdiva, došky krytá. Přistavěné kůlny a stodůlka jsou zčásti kryty eternitem a taškami. Dřívější majitel Marian Václav Janda, který zdědil stavení po rodičích, předal majetek dceři, provdané za Jindřicha Janoucha z Chlístova.

Dům čp. 32
Rohový domek zděný, eternitem krytý, slouží dnes k obývání, v nedávné době ještě sloužil za krám, byt a pekárnu svého majitele Josefa Kaprála, který zde drahně let pekařství a obchod provozoval. Říkalo se tu „Na Růžku“ podle polohy domku. Krám byl umístěn na straně k náměstí a k němu vedlo několik kamenných schodů. Domek s pekárnou předal Josef Kaprál svému synu z druhého manželství Karlovi. Ten pekárnu starou zrušil a postavil novou, ale vzhledem ku změněným poměrům tuto neužíval a obchodu i pekařiny se vzdal, přihlásiv se dobrovolně k vojenské službě. S rodinou se odstěhoval do Písku, později do pohraničí a domek s pozemky prodal svému švagrovi Josefu Šíchovi, povoláním krejčímu, který pracoval jako úředník Státního plemenářského statku v Táboře.

Dům čp. 33
Dvojdomek se společnou síní (chodbou), zděný, taškami krytý vlastnil František Dvořák, obuvník, který v r. 1930 zemřel. Domek užívala vdova Marie, po ní její dcera Anna, provdaná Polívková, která jej užívala jako letního bytu. Jednu místnost do dvora měla pronajatou Antonie Fořtová, vdova po řezníku.

Dům čp. 68
Domek zděný, taškami krytý, se společným vchodem s domkem čp. 33, vlastní Marie Dvořáková, vdova po Rudolfu Dvořákovi, krejčím a trafikantovi. Po manželově smrti vedla trafiku od r. 1947 do r. 1953, kdy po snížení provize se trafiky vzdala a vypomáhala v zemědělství.

Dům čp. 17 (dnes část Domu s pečovatelskou službou)
Původní domek zděný a taškami krytý vlastnil Jan Dušek. Bývala tam umístěna četnická stanice. Dědici prodali domek spolu se sousedním čp.76 Okresní hospodářské záložně v Sedlci asi za 45 000 Kč. V r. 1935 bylo čp. 17 od základu přestavěno a zřízena tam jednak „sběrna a platebna“ záložny, jednak krám. Z vedlejšího stavení bylo zřízeno skladiště Hospodářského družstva. Krám pronajal Josef Votruba, rodem z Hodkova, který byl nejprve skladníkem Hospodářského družstva v Sedlci, později Výkupního závodu v Milevsku. Obchod se smíšeným zbožím odhlásil k 1. lednu 1950.
Později prodejna Jednoty,

Dům čp. 18 (Hostinec U Jandů)
Přízemní hostinec zděný, taškami krytý, který as v r. 1926 předala matka Barbora svému synu Václavu Jandovi, řezníku, tento v r. 1930 nákladem asi 20 000 Kč přestavěl na jednopatrový dům s tanečním sálem v 1. poschodí. Dne 13.7. t.r. měl v něm první zábavu. Stavbou se značně zadlužil, ale během let se mu podařilo dluh zaplatiti vzhledem k dobrému chodu hostince, třebaže jej několikráte pronajal, hledě si dodávek dobytka na pražské jatky. Oženil se s Marií, roz. Hadáčkovou z Vratišova. Část svých pozemků pronajal ŠS Větrov, ježto sám je již nestačí obdělati. V r. 1953 předal hostinec Jednotě, výrobnímu a spotřebnímu družstvu, stav se sám vedoucím.

Dům čp. 19 (dnes pošta)
Dům zděný, poschoďový, patřil obchodníku Eduardu Steinerovi, , který jej zdědil po rodičích. Kromě obchodu mu patřil bývalý panský ovčín na Nepřejově s příslušnými pozemky, pole na Homolích, Hronově Vrchu a Rajnišovině. Byl svobodný, domácnost mu vedla a v obchodě vypomáhala švagrová Marie. Jeho bratr Moric vedl v domě poštu a byl také rabínem zdejší početné židovské obce. Zemřel v r. 1925 a je pochován na židovském hřbitově v Květuši. Eduard Steiner se odstěhoval do Vídně, kde as v r. 1944 zemřel. Dům Ed. Steiner prodal manželům Čeňkovým, od nichž jej 17. 8. 1929 koupil Spořitelní a záložní spolek v Nadějkově.
V místnosti, kde býval poštovní úřad, zřídil spolek úřadovnu. Krám s příslušenství pronajal svému pokladníku, Karlu Jindrákovi, za roční nájem 240 Kč. Jmenovaný zde provozoval obchod smíšený s výčepem a výrobnou lihovin i prodejem střeliva do 31. 12. 1949. Kromě toho byl pokladníkem Kampeličky, knihovníkem místní knihovny, kronikářem a za svobodna i režisér ochotnických představení, velký Sokol a vlastenec.
Poschodí domu sloužilo za byt a ordinaci obvodního lékaře. Sedm let (od 5.7.1932 do 6.12.1939) zde působil MUDr. Václav Chyba, dále MUDr. Karel Houda (27.1.1940-13.7.1947), MUDr. Augustin Kokaisl (26.4.1947-28.1.1953). Prvý se odstěhoval do Dobříše, druhý do Sedlčan, třetí do Milevska. Zdravotní obvod byl přemístěn do Chyšek. Ještě v roce 1955 zde byla ordinace, kde lékař ordinoval 2x týdně.

Nadějkovský obchod mého dětství – vzpomínky MUDr. Milana Jindráka, syna Karla Jindráka

Dům čp. 20
Po velkém požáru Nadějkova 17. 4. 1893 koupil spáleniště dvou domků MUDr. Jan Blabol a postavil zde dům zděný, taškami krytý, který až do svého úmrtí 30. 1. 1940 s rodinou obýval. Vdova Marie, roz. Hůrková (dcera bývalého řídícího učitele Jana Hůrky) domek prodala firmě Baťa. Byla zde po úpravě zřízena prodejna. Vedoucím prodejny obuvi po Josefu Smejkalovi z Počátek stal se Vojtěch Steinbauer z Trhových Svin.

 Podle vzpomínek potomků V. Steinbauera se prodejna do č.p. 20 přestěhovala asi v roce 1943. Předtím, ve 30. letech, měla firma Baťa  prodejnu v č.p. 26 u Márů, kam byl Vojtěch Steinbauer přidělen v roce 1935.

MUDr. Jan Blabol, rodem z Počátek, působil v místě od r. 1890 nejprve jako zámecký lékař, pak lékař obvodní. Byl veřejně velmi činným a sloupem společenského života v obci. Působil v živnostenském společenstvu, v hasičském sboru, v obci, v ochotnickém spolku, byl spoluzakladatelem Tělocvičné jednoty Sokol. Měl osm dětí, z nichž Anna, provdaná Součková, žila v Nadějkově.

Dr. Jan Blabol (vlevo) se členy Sokola

Dům čp. 65
Domek zděný měl v držení Leopold Vogel, který zde provozoval obchod peřím a sklem. Od něho domek koupil milevský obchodník Hamáček, který provedl přestavbu a vpředu zřídil krám, kde bylo prodáváno zboží střižní, později provozoval zde živnost holičskou Jaroslav Novák.

Dům čp. 22
Dvojdomek zděný, taškami krytý, vlastnil Čeněk Zdeněk, který tu řadu let provozoval živnost pekařskou.

Dům čp. 66
Zděný domek, taškami krytý, je částí dvojdomku, z něhož jedna část nese čp. 22, druhá 66. Vlastníkem byl František Dvořák, krejčí, s manželkou Annou. Když jeho syn Rudolf odkoupil domek čp. 68, přenechal domek své sestře Pavle Dvořákové, která se provdala za Františka Houšku, železničáře, který se sem přistěhoval z Bratislavy. Otec Františka Dvořáka býval starostou zdejší obce.

Dům čp. 23
Dům zděný, eternitem a taškami krytý, vlastnil Heřman Kaufman, který zde provozoval obchod smíšeným zbožím již před požárem r. 1893, kde také uhořel kočí Josef Rych z Hronovy Vesce ve věku 22 let.

Kaufman zemřel a dcery dům s obchodem po r. 1920 prodaly Josefu Weigerovi, synu Ignáce Weigera ze Šichovy Vesce. Žil v Nadějkově se svou sestřenicí Žofií Weinerovou až do 9. 11. 1942, kdy Židé byli vystěhováni se zavazadly nejvýše 50 kg do táborů v Polsku, Terezíně a jinde. Tam patrně také zahynuli jako mnoho jiných.

Doplnění: Josef Weiger i Žofie Weinerová byli transportem, který vyjel z Tábora 12. listopadu 1942, deportováni do Terezína a odtud do Osvětimi, kde zahynuli.
Ve dvacátých letech v čp. 23 žila Ludmila, malá neteř Žofie Weinerové, a chodila tu i dva roky do školy, kde byla jediným židovským dítětem. Její vzpomínky se zachovaly díky neziskové organizaci Centropa, která hledá pamětníky holocaustu a zveřejňuje jejich příběhy na svém webu. Ludmila prošla koncentračními tábory v Terezíně, Osvětimi a Bergen-Belsenu, jako jedna z mála je přežila a po válce bydlela v Praze.

Od dědičky Weinerovy z Prahy dům koupil dům s pozemky a zahradu František Benák z Hodkova a zřídil si zde nákladní autodopravu, až do odevzdání auta v r. 1950. Pak nastoupil jako řidič nákladního auta u Výzkumné a šlechtitelské stanice Větrov, ale již v říjnu 1950 zemřel. Jeho manželka Marie, roz. Bláhová, ze Starcovy Lhoty domek s pozemky prodala svému bratru Stanislavu Bláhovi, jenž po rodičích zdědil mlýn a rybníky ve Starcově Lhotě a po uzavření mlýna a převodu rybníků na stát přesídlil do Nadějkova s rodinou a pracoval jako závozník.

Dům čp. 50
Dům jednopatrový, zděný, taškami krytý, vlastnil Jan Hůrka, učitel v.v. Od dědiců jej koupil Antonín Souček, obchodník z čp. 5, as za 30 000 Kč před II. svět. válkou a ten dal jej připsat své dceři Janě, provdané Blumentrittové. Přízemí užívala matka vlastnice, poschodí bylo pronajato rodině Jaroslava Veselého, syna nadlesního Jaroslava, který si byt pronajal po svém pensionování, kdy se sem přestěhoval z myslivny u Kaliště.

Dům čp. 24
V tomto domě, který je zděný, taškami krytý, vypukl v r. 1893 oheň, jemuž padla za oběť valná část domků výše položených. Byl tehdy majetkem Abrahama Poláka a byl pronajat Františku Pelichovi. Později koupil hostinec řezník Josef Kálal, pak as v r. 1924 Josef Krampera. Vdova Božena se synem Oldřichem a dceru Danuší se odstěhovala do pohraničí as v r. 1946 a hostinec pronajala Karlu Ctiborovi, který zde provozoval živnost hostinskou a řeznickou.

Dům čp. 21
Dům zděný, taškami krytý, od Karla Steinera koupil Bohumil Hadáček a týž jej prodal Václavu Peškovi, krejčímu.

Dům čp. 67
Domek zděný, taškami krytý, na dolejším rohu náměstí, koupila od sester Kolihových z Petříkovic Božena Parašínová, vdova po Timofeji, který za prvé světové války byl přidělen do mlýna Micáskova a tu jako stárek setrval až do svého příchodu do Nadějkova, kde byl zaměstnán jako mlynář u velkostatku. Zanechal po sobě vdovu a tři děti: Bohumíra, Františka a Jiřího. Prvý je řidičem u ČSAD, druhý vyučený cukrář, třetí se vyučil strojním zámečníkem. Božena Parašínová žije tu se sestrou Marií Balabánovou a dojížděla za prací do Milevska na závod První pětiletky (Janka).

Dům čp. 107 – obchod
Na místě dnešního obchodu stával do r. 1949 panský lihovar. 
Od 16. století patřil k zámeckému panství pivovar a vlastní chmelnice s chmelařem. V roce 1711 se zde navařilo 120 sudů piva (1 sud = 2,48 hl). Roku 1894 byl pivovar přestavěn na lihovar a roku 1902 se velkostatek vzdal práva várečného; lihovar, který např. roku 1923 vyrobil 134 hl lihu a zpracoval 53 q sladu, 1202 q brambor a 76 q melasy, byl v pro­vozu až do roku 1940. Zbo­řen byl roku 1949; posledním lihovarníkem byl František Šach.
Se stavbou prodejny na místě zbořeného lihovaru se začalo v r. 1971 v akci „Z“ (tj. brigádami místních občanů).

---

<<< zpět na domy
<<< zpět na historii
<<< zpět na úvod