V roce 1856 nadějkovský farář Antonín Čechoslav Fikar zakládá obecní knihovnu, v roce 1862 knihovnu školní. Ve farní kronice k tomu uvádí: „V lednu 1862 zemřela Božena Němcová. Tato událost dala mně podnět, bych školní knihovnu v Nadějkově zařídil. Co základ daroval jsem padesáte šest knížek poučného a zábavného obsahu, které jsem školním dítkám pod tou výminkou ku čtení nabídnul, že každé dítě, které knížky ku čtení obdržeti chce, měsíčně třemi krejcary přispívati musí. A hle, v několika dnech přistoupilo skorem čtyřicet dítek ku spolku a z těchto příspěvků měsíčních zakupuji nové knížky. Dav o tom zprávu do Národních listů, obdržel jsem od Jana Dvořáka, tovaryše řeznického z Vídně, rozeného z Micáskova mlýna, poštou pět zlatých a tím způsobem rozmnožená již knihovna v měsíci březnu skorem na jeden sto a třicet sešitků.“

Obecní knihovnu později převzalo do své správy Družstvo divadelních ochotníků, ustanovené roku 1874.  V roce 1898 byl založen Čtenářsko ochotnický spolek Fikar, v němž bylo sloučeno divadelní družstvo se čtenářským spolkem Chocholoušek. Knihovníkem tohoto spolku byl Jan Jindrák. Prvním předsedou Čtenářsko-ochotnického spolku Fikar byl učitel Antonín Janda, jednatelem učitel Václav Černohorský a režisérem lesní Josef Kepl. Tehdy bylo 36 činných členů, mezi nimi 15 divadelního oboru. Do té doby bylo sehráno 31 prací původních a 23 cizích. Divadelní knihovna čítala 110 svazků, obecní knihovna 182 svazky. Divadelní knihovna obsahovala též hudebniny, neboť spolek měl též svůj tamburašský spolek, který působil do počátku 1.světové války.

V roce 1921 byla obecní knihovna předána opět do správy obce a divadelní knihovna byla uspořádána tehdejším knihovníkem Čeňkem Bohuslávkem, učitelem a později řídícím učitelem a režisérem spolku. Čítala 193 výtisky. Počet knih obecní knihovny vzrostl v roce 1931 na 552 zásluhou amerického krajana Josefa Duška, který věnoval na knihovnu 7000 Kč s přáním, aby za tuto částku byly pořízeny knihy autorů převážně českých. Jinak bylo na udržování knihovny počítáno ročně pouze s 50 Kč a příspěvky čtenářů byly nepatrné. Od roku 1936 byla knihovna rozšiřována knižními dary ministerstva školství a osvěty, případně dary soukromníků a spolků, takže v roce 1938 měla již 631 pořadových čísel. Knihovna neměla v té době samostatnou místnost, ale byla umístěna na školní chodbě v 1.patře ve dvou skříních, kde pravidelně v neděli odpoledne vždy od listopadu do března čtenářům knihy půjčoval knihovník Karel Jindrák, který knihovnu vedl od roku 1926 po řídícím učiteli Bohuslávkovi.

Za Protektorátu byly některé knihy okresním úřadem a četnictvem zabaveny a značná část vyřazena. V dalším vyřazování knih se pokračovalo po roce 1948, kdy se mnohé knihy staly pro odbor školství a kultury překonanými, neboť prý neměly době již co říci. Současně byly pořizovány knihy nové, takže v roce 1950 měla knihovna asi 1000 výtisků. V tomto roce přešla pod Újezdní osvětovou besedu.