Přepis obecní kroniky, uložené ve státním oblastním archivu v Třeboni, str. 366 – 382
Odkaz na naskenovanou kroniku
Za přepis děkuji Jitce Krajčové Bendové
1945
Rok 1945 možno započíti zvoláním Vrchlického: „Ó, lidstvo, nežli vzplá jitra té svit, co ještě křížů se vztyčí!“ – Vstupujeme do nového roku s nadějemi v konec světového zápolení a přece s obavami, co do konce bude ještě nutno podstoupit a kdo z nás se jej dočká! Pět minut po půl noci promluvil Vůdce k německému lidu, aby mu poděkoval za vytrvalost a důvěru v uplynuté době s prohlášením, že vytrvá-li na této cestě, bude jemu patřit vítězství, ku kterému jej vede.
Kontrola
4. ledna provedena ve zdejší a okolních obcí kontrola dodávek brambor a dodávky zvýšeny. Průběh byl klidný.
Obchod pokoutní
9. ledna bylo na zdejší čet. stanici rušno. Vyšetřován pokoutní obchod Sosnovského z Brtce č. 27 (kam se před válkou přiženil jako řeznický tovaryš). Pátracími orgány nezastižen doma a jako rukojmí vzata do vazby manželka a pomahač z Vratišova. Byla však po převezení do Votic propuštěna a ještě jí byly prokazovány pozornosti úředníky okresního úřadu na pokyn z Prahy. Sosnovskému se rovněž nic nestalo.
Požár
10. ledna asi o ½ 2 h ráno zimní noc ozářily vysoko šlehající plameny požáru stavení č.p. 40, náležejícího Václavu Součkovi, starostovi obce. Stodůlka a chlév, oboje dřevěné, shořely úplně, obytný domek z polovic. Místní lidé ve značném počtu přispěchali k místu požáru, ale motorovou stříkačku nebylo možno v krátkosti uvésti v činnost. Z bytů vyneseny věci obecní i soukromé, z nichž vynášení z podkroví, kde bydlila švagrová, činilo potíže pro úzký prostor schodiště. Také hasiči z Chyšek se dostavili bez stříkačky, kterou nemohli pro závěje vzíti sebou. Někteří ze zachraňovatelů prokázali záslužnou horlivost. Nutno jmenovati Josefa Podzimka z čp. 92, který promočený poslán domů, obratem se vrátil k záchranným pracím. Také Marie Kaprálová starší z čp. 32 s rodinou vydatně pomáhala, František Mára, velitel sboru, Vojtěch Steinbauer z čp. 20, Jan Koptiš z čp. 34, dvorští lidé a sousedé vydatně pomáhali požár zdolati. Čest těm, kteří jsou pravými přáteli v pravou chvíli! – Požár, jak bylo usuzováno, vznikl od komína. V příštích dnech uspořádaná sbírka vynesla asi 15000 K.
Úmrtí = škola
22. ledna zemřel v písecké nemocnici následkem mozkové mrtvice Čeněk Bohuslávek, bývalý řídící učitel, na odpočinku v Dolních Nerezcích na Miroticku. Zde působil od r. 1907 – 1939 a byl znám jako svědomitý učitel i správce školy. Z počátku se věnoval veřejné činnosti v hasičském sboru, pak ve Čtenářsko – ochotnickém spolku Fikar, jehož se stal i čestným členem, dále jako obecní knihovník a kronikář obce do r. 1927. – Ve své veřejné činnosti měl by míti hojně následovníků, zvlášť z řad učitelstva, které v historii našeho venkova, vedle zasloužilých kněží, bralo a i nadále by bráti mělo již ve smyslu svého povolání, úlohu apoštolů osvěty! – Pro omezení železniční dopravy nebylo možno zúčastniti se pohřbu zasloužilého občana, jemuž buď čestná paměť! – Snad není dobře možno, aby nebyly nalézány a vytýkány chyby lidem veřejně činným a zvláště každý veřejný nezdar hledá viníka, který by nesl, ať právem či neprávem tíhu veřejného odsudku. Také zemřelý viněn, že zřízení újezdní měšťanské školy v místě nebylo uskutečněno zadržením prohlášení občanstva z okolních obcí a připojení se k újezdu. Soudilo se, že věc je zdržována okresním soudem, ale nenašel se nikdo, kdo by se o věci přesvědčil a pochybil-li v něčem řídící učitel, chybu napravil. Sami neradi se namáhajíce, jiné odsuzujeme, že se nenamáhali! Bylo-li snad něco opomenuto, nestalo se tak ze zlé vůle, ze slabosti před velkými podniky a z liknavosti ostatních. Všichni musíme brát podíl na propasených příležitostech, které pro obec i občanstvo mají dalekosáhlý význam do budoucnosti a hledět se jich na příště vyvarovat! – Při prosazování elektrizace byli někteří občané také proti, třebaže tehdy bylo již jasně vidět, co doba veliké války s sebou přináší a že, možno-li co podniknouti, se nesmí otálet! Břemeno, kterého se tito lidé hrozili, zmizelo a zůstal užitek provedeného díla!
Soud lidový
25. ledna odbýval se v Sedlci v hotelu „Záložna“ t. zvaný „lidový“ soud nad venkovany ze Smilkova a té strany, u kterých nalezeny větší přebytky obilí a z několika rozsudků zněl jeden u staršího rolníka, otce tří dětí, na trest smrti, který má býti vykonán do tří měsíců. Ze zdejší obce bylo účastno četnictvo. V prvé polovině ledna podobný soud byl v Milevsku, zde za zadržení 7 q obilí – chlebovin potrestán byl rolník sedmi léty káznice, ač rozsudek prý měl zníti také na trest smrti.
Vězni
Podle zpráv, které se dovídáme ze Stupčic, byli tudy převáženi vězňové z koncentračního tábora z Auschwitz (Osvětimi) na jih a mezi Olbramovicemi a Táborem někteří z vagonů utekli. Osmnáct prý jich bylo postříleno a jeden, polonahý, nalezen zmrzlý za hradbou ve Střezimíři. O tom se nepíše a prý ani mluvit nesmí!
Válka
A válka stále zuří! Na východě se rozpoutala veliká sovětská zimní ofenziva a sovětská motorisovaná čela armád během týdne postoupila z prostoru Baranova – Warky – Pulavy až k Poznani – Opolí – Bydhošti a ze severu až k Tannenbergu a postup nebyl zastaven. Zdejší rodák, Josef Havel, pracující na zákopech u Kreuzbergu přijel 23. ledna. Vypravoval, že byli propuštěni po opuštění práce v Briegu (Břehu), kde pojedli, k další cestě na „vlastní pěst“. Následkem událostí omezena doprava železniční na 75 km pro osoby a zastaveno zasílání dopisů a balíků do Říše. Počíná se jeviti nedostatek uhlí, takže někteří sedlečtí pekaři v posledních třech dnech odvezli ze školy z příkazu okresního úřadu 35 q uhlí. Ve školách se nevyučuje a jednou týdně dochází žactvo pro úlohy, které doma vypracovává.
Zásobovací
6. února uveřejněna v tisku změna přídělu potravin a sice 72. a 73. období se prodlužuje z osmi na devět týdnů, t. j. že spotřebitelé musí vystačiti o týden déle. U mléka nezměněno. S cukrem nutno vystačiti ještě v 74. zás. období, neboť v tomto období bude vydáno jen 300 gr. na osobu. Omezení odůvodněno přesunem statisíců lidí z východního prostoru.
Oběh bankovek
Podle výkazu Národní banky byl dne 31. ledna 1945 oběh bankovek 35.647,390.845, k tomu žírové pohledávky věřitelů a jiné ihned splatné obnosy 7.811,173.603 K, celkem 43 ½ miliardy, z toho se odpočítává 37.481,645.012 K a pro výpočet zlaté úhrady zbývá 5.976,919.436 K. Zlata jest 1,516,988.076 a zlatá úhrada činí tudíž 25,4 %. (Oběh bankovek od počátku války stoupl tedy šesteronásobně. V r. 1939 – 6.345 mil.)
Nedostatek
13. února doprava potravin motorovými vozidly zakázána a nutno dopravovati potraviny potahy. Následkem nedostatečné dopravy jeví se nedostatek soli.
Nálet
14. února na popeleční středu byl proveden nálet na Prahu. Cizí letadla přeletěla zde kolem 1 hod. odpolední. Zůstavila po sobě proužky staniolu. Zprávy o náletu jsou kusé a neurčité. Teprve 15. února se dovídáme o rozsahu škod v Praze způsobených. Zasaženy různé čtvrti, domy, ulice, lidé i kulturní památky města, které cestovatel Humbolt postavil na desáté místo nejkrásnějších měst na světě. Slabý odlesk požárů včerejšího večera bylo zde možno také pozorovati. Žijící generace stává se svědkem zániku staletých památek a maně se ptá: „Proč to všechno má být? Co kdo chce na troskách kultury nového a lepšího vybudovat? Či posedla lidstvo horečka všeobecného ničení bez myšlenky na nutnost obnovy?“
Pojištění zemědělské
15. března uskutečněno povinné sociální pojištění zemědělců nařízením vlády Protektorátu.
K. L. V. Langer
Tábor německé mládeže ze zdejšího zámku přesídlil do Bavor. Přišel opět jiný, po prvé mládež z Berlína, po druhé z Hamburgu, nyní z Duisburgu a i ta odešla dne 10. dubna po předchozím rozprodeji některých součástek oděvu i výstroje, protože se přesunuje pěšky. Děti posledního transportu byly neukázněné a pokoušely se i o odcizení potravin v krámě, za což byly na místě pokárány.
Nálet
25. března na Květnou neděli opět bombardována Praha. V minulém týdnu napadeno letadly více měst v Čechách a také železniční spoje i vlaky.
Čas letní
2. dubna zaveden letní čas a hodiny posunuty o 2. h ráno o 1 hodinu.
Kursy P. O.
V minulém týdnu povoláni starostové zdejších obcí do Prahy za účelem účasti na kursu protiletecké a požární ochrany. Shlédli zařízení a dány jim pokyny, jak si mají počínati v případě potřeby jako vedoucí složky.
Počasí
jest letos celkem příznivé. V zimě dosáhly mrazy nejvýše 14°C, v únoru bylo teplo, také březen se vyznačoval slunečnými dny, počátek dubna deštěm a částečným ochlazením.
Zajatci
Koncem dubna dva angličtí zajatci žádali v Hubově o potravu. Oznámení učinil na čet. stanici Miloslav Petr. Byli nalezeni ve stodole Antonína Vacka z č. p. 1 a četnictvem odvedeni.
Knihovna
Během válečných let zájem o obecní knihovnu značně vzrostl. Lidé hledali útěchy a rozptýlení starostí v četbě, která se jim stala blízkou. V období od 1./11. 1944 – 1. /4. 1945 58 čtenářů si vypůjčilo 1283 knihy a na příspěvcích odvedlo 442 K. Dr. Bohuslav Veselý daroval pro knihovnu 11 svazků knih pro mládež.
Biograf
7. dubna zahájil opět činnost v hostinci „u Jandů“ a jeho majitel Fishbach z Prahy, Na Slupi 1. uzavřel s hostinským smlouvu na tři roky. Zřízena obezděná kabina na jevišti, čím další provozování divadelních her v hostinci znemožněno, třebaže spolek „Fikar“ měl s hostinským smlouvu od r. 1940 na 12 let. Na protestní schůzi spolkové hostinský V. Janda přislíbil ihned po válce kabinu přemístiti na protilehlou stranu sálu, aby spolek mohl nadále divadlo provozovati. Židle a lavice zapůjčeny majiteli biografu za 22 K z představení (220 míst). Jevištní součásti a kulisy uloženy na půdu.
Úmrtí „Fikar“
8. dubna po déle trvající chorobě zemřel Jaroslav Veselý, nadlesní na odpočinku v Nadějkově čp. 50, který zde po mnoho let působil. Zúčastňoval se práce veřejné a osvětové jak v obecním zastupitelstvu tak i ve Čtenářsko-ochotnickém spolku „Fikar“, kde až do posledka, po více než 30 roků zastával funkci pokladníka. Dne 11. dubna konal se pohřeb za velké účasti místního i vůkolního občanstva za pěkného, slunného dne. Nad hrobem rozloučil se se zesnulým jménem obce a ochot. spolku K. Jindrák, jednatel, dále bratr zesnulého, Dr. B. Veselý a syn zesnulého, Jaromír. Čest jeho památce!
Vozy
12. dubna došlo nařízení odvésti z obcí, kde je 10 párů koní 4 postroje a mimo to vozy, (korby) koše a bryčky. Také od nás a z okolí několik vozů dodáno do Votic.
Kola jízdní
Dne 15. dubna měla býti přihlášena všechny jízdní kola na četnické stanici. Kola se sice sjížděla ze všech stran, ale většina nebyla k potřebě. Rovněž sezvání starostové obcí do Nadějkova k určení pracovních sil na zákopy.
Úmrtí U. St.
Zemřel president Spojených států severoamerických, Franklin Delano Roosevelt. Zpráva o tom ohlášena krátce rozhlasem dne 13. dubna.
Sbírka
18. dubna skončena sbírka pro Sociální pomoc, která vynesla 3987 K mimo příspěvků, které občanstvo (obchodníci, živnostníci a st. zaměstnanci) poukazovalo přímo neb byly ze služného sraženy. U živnostníků mělo býti odvedeno 1 % z hrubého ročního příjmu, zaměstnancům sraženo 1 % z příjmu za ½ roku. Výnos stoupl předpisem 10 K z 1 ha pro zemědělce, kteří jinak přispívají jen menšími částkami.
Kryty a válka
Vzhledem k tomu, že válečná litice se kvapem blíží (Rusové jsou u Brna, Angloameričané u Chebu) zmáhá se lidí neklid a uvažují o úkrytech pro úschovu věcí i na vlastní úkryt. V okolních vesnicích kopají v mezích kryty i pro dobytek, kam jej hodlají převézt, než se to nejhorší přežene. Kolují pověsti o ničení a drancování v místech, kudy se přehnala fronta. Denně slyšíme zprávy o odstřelování lokomotiv, bombardování měst, o uprchlících, valících se na západ – i rachot střelby. Doufáme, že k nám se fronta nedostane, ale německé vojsko v menších oddílech je v Jistebnici, Sedlci i Milévsku. Včera, 26. dubna, přejelo tudy pět povozů s Maďary, kteří ve Starcově Lhotě dali si semlíti pšenici a nabízeli tabák za mouku. Odjeli na Milévsko. Zdejší lidé kopou kryty ve Štroufech, ale z okolí, kde si přispíšili a některé věci do svých krytů uschovali, je slyšeti, že jim byly věci ukradeny. Poslední 4 týdny jsou plny událostí: Anglo-američané stojí na čáře Aš – Karlovy Vary, Rusové spojují severní křídlo svých armád s jižním v prostoru Brno-Opava a postupují na západ, německé armády povolují a už nemají ani kam; 24. dubna francouzský maršál Petain dává se k dispozici francouzským soudům, aby se odpovídal za politiku v době kapitulace Francie, 26. dubna uveřejněna zpráva o usmrcení Musoliniho i s jeho 17 spolupracovníky italskými partyzány, 30. dubna před půlnocí slyšíme rozhlasový projev německého stát. ministra K. H. Franka, nabádá ku klidu a pořádku, zatím co hlasy z ciziny volají po pozdvižení národa s heslem: Smrt okupantům, 1. května oznámena smrt Adolfa Hitlera v Berlíně, který 2. května padá do rukou sovětských armád, je slyšet o kapitulačním jednání Německa, kde nástupcem Hitlerovým se prohlašuje admirál Dönitz, hodlající vésti dál boj proti bolševismu. Stále nevíme, čí jsme. Jedná se o organisaci Čech a Moravy. Ministr E. Moravec hájí politiku Dra. E. Háchy, jako jedinou cestu sloužící záchově národa v době, kdy jsme byli všemi opuštěni a v moci Německa.
Zásobování
Zásobování je spojeno s potížemi. Balíčkové zásilky se nepřijímají, povozníci se obávají náletů a zabavení povozů pro účely vojenské v případě jízdy do Tábora a tím dodávky zboží váznou. V tomto 75. zás. období bylo možno podle zásob vydati cukr na 6 přídělových období v množství 10 kg 10 dkg za osobu (na období 1.20 a 40dkg + jednorázově na zavařeniny 50dkg), ale zásoby jsou zpravidla na 2 období. Cukr všechen vydával jen Josef Votruba, který má cukr ze skladu Hospodářského družstva v Sedlci. Soli je po 100 gr na osobu a samozásobitelé obilím mají ještě o 80 gr více.
Počasí
Velmi se ochladilo v druhé polovině dubna a počátkem května padal sníh na rozkvětlé stromoví.
Prapory
Z budov úřadů od 2. – 5. května měly vláti prapory, stažené do půli žerdi k úmrtí vůdce německé říše.
Zásobování
Příděl masa dospělý: 65 dkg, mladistvý 75 dkg, děti 40 dkg; umělý tuk: 40 ½ dkg pro dospělé i mladistvé, másla: 14 dkg 24 dkg a děti do 6 let 50 dkg. Odpadly lístky na tuk pro děti do 14 let, odstředěné mléko, kromě dětí do 6 let, mají dostávati všichni ostatní.
Maďaři
5. května přejelo tudy směrem na Petrovice 24 maďarských vojáků beze zbraní se dvěma ručními vozíky se zavazadly.
Revoluce
V poledne se roznesla zpráva, že v Praze je převrat a německé nápisy jsou prý zabilovány. Po stručných zprávách rozhlasu vyzval hlasatel všechny české lidi na obranu rozhlasu v Praze. Po chvíli hry na deskách, ozvala se německy výzva k branné moci a oddílům SS na zastavení střelby. Venku spustil hustý déšť. Několik zdejších mladíků (Ladislav Dvořák, Ladislav Šich, aj.) zabilují německé nápisy. Někteří lidé jásají, že už je vyhráno, zatímco v Praze se bojuje na barikádách a volá o pomoc. Na ulicích hloučky rokují o situaci, mládež, ozdobená trikolorami, které si narychlo u kupce opatřila, pobíhá po náměstí, poblíž pošty pálí říšské vlajky a obrazy. Někteří si připíchli na kabáty rudou hvězdu v bílém poli a vydávají se za plnomocníky „národních výborů“. Žena ubytovatele německých dětí, Božena Římková, bytem v Hubově, s dcerou a starším příbuzným zavřeni do „flusárny“ a dána k nim stráž. V hostinci u Kramperů (u „bílého“ lva) za hlučné debaty se tvoří „národní výbor“. V pozdních hodinách přivezeny zbraně z Milévska, kterými se zdejší omladina ozbrojila. Nebylo k nim vhodných nábojů a pokud byly, tedy v nepatrném množství. Revoluci u nás dělá hlavně mládež za vedení Václava Matějky, čet. strážmistra, jinak horlivého vykonavatele služby, a některých podněcovatelů, kteří necítili v Praze bezpečí a proto raději se uchýlili na venkov, kde nyní horlivě vlastenčí a dělají revolucionáře. Revolučnost se projevuje různým způsobem: ničí se orientační tabulky, telefonní a telegrafní vedení, jeden občan v podnapilém stavu a se sekerou spěchá „rozsekat Němkyně“, do „flusárny“, chvílemi se vlajky vyvěšují a zase stahují, v některých oknech na náměstí jsou umístěny rozhlasové přijímače, aby lidé slyšeli, co se děje v Praze, v bytě Římkové dělali čistku a zabili psy, které chovala, v noci na několika budovách napsáno křídou: „zrádce národa“ a přimalovány hákové kříže. Jako takoví označeni: starosta, Václav Souček, vrchní čet. strážmistr, Rudolf Friml, drogista František Bernad ze Sedlčan, Čeněk Zdeněk, pekař, kronikář Karel Jindrák, jako místní vedoucí Národního souručenství a snad ještě jiní. Druhého dne byl Rudolf Friml za vedení F. Kfofandy, pošt. úř. z Prahy, zbaven velitelské funkce na četnické stanici a odzbrojen. Velení předáno čet. strážmistru Bohumilu Zoulovi. Hned včerejšího dne odpoledne vznesla občanka Marie Nováková – Stránská hlasitý dotaz, kdy budou věšet „Háchovce“ (později výrok odvolávala a kronikáři se omlouvala). Při pálení praporů, kde se shlukla hlavně mládež, strhl Ladislav Dvořák 17 – 18 letý, třináctiletému Milanu Jindrákovi trikoloru s poznámkou, že jí nepotřebuje. Když kronikář v zápětí se šel ptáti po příčině, neodpověděl Dvořák přímo, ale poukázal na odznak NS., který měl kronikář v klopě kabátu. Po odpovědi, že si tuto věc sám zodpoví, byl kronikář uchopen za rameno Františkem Houškou, starším občanem, s poznámkou, že „snad se nebudeme prát“ a odstrčen. (I ten se po několika dnech kronikáři omlouval.) Nešel jsem se prát, šel jsem jen hájit svoje právo a ovšem, kdybych byl napaden, byl bych se bránil, třebaže v tu chvíli se nikdo nedovedl ozvat. Pokud se mé osoby týče, nikdy jsem se netlačil do popředí, ale snažil jsem se svoje občanské a národní povinnosti plniti tak, jak mi přikazovalo svědomí a přesvědčení! Příkaz, abychom si byli navzájem upřímnými bratry a sestrami a neopouštěli se ani v radosti, ani v utrpení, snažil jsem se, aby došel svého naplnění v N. S. V době, kdy jsme byli všemi opuštěni, považoval jsem politiku Dra Emila Háchy za jedině možnou k zachování národa a tento názor sdílela většina zdejšího lidu. Třebaže se časy mění, snažme se stát v poznané pravdě!
6. května (neděle)
Rozhlasové přijímače s malými přestávkami jsou otevřeny po celou noc. Během dopoledne sděluje rozhlas na vlně 415 zahájení jednání o podmínkách vojenské kapitulace říšské branné moci mezi Českou národní radou a Němci. Kolem poledne byly v Jindřišské ulici přestřelky, prý z české strany, od ½ 14 h sdělováno česky, anglicky a rusky, že Němci nedodrželi příměří a útočí na Prahu tanky a letadly; voláno o pomoc ohrožené Praze. Přes to vyjednávání Čes. nár. rady s K. H. Frankem prý pokračuje. Od Plzně prý přichází Praze na pomoc armádní sbor generála Patona, od Zbraslavi táhne ku pomoci vojsko gen. Vlasova, až potud bojující na německé straně proti bolševikům. Na zdejším poštovním úřadě během dopoledne utvořen národní výbor s předsedou MMDrem Karlem Houdou. Vlna revolučního nadšení poněkud ochabla z neveselých zpráv rozhlasu o tom, jak se úporně bojuje na barikádách v Praze.
7. května (pondělí)
ohlášen příchod Vlasovy armády do Prahy a že Česká národní rada vstoupí s velitelem v jednání v jeho hlavním stanu v polednách. Navečer zpráva o jednání vyvrácena s doložením, že Česká národní rada nemá žádného politického spojení s gen. Vlasovem. Docházejí zprávy ze Sedlce, kde v sobotu, do rukou místního národního výboru, složilo ubytované tam vojsko v počtu as 300 mužů zbraně. Odpoledne tu byli dva občané ze Sedlce, kteří vypravovali, že druhého dne tam přijeli oddíly SS a koho v místě zastihli se zbraní, odstřelili. Také školu zapálili. Mnoho lidí se rozuteklo do lesů. Počet obětí jim nebyl známý. K večeru sem přijela řada nákladních aut, obsazených vojskem a zůstala státi na silnici u „sv. Jana“. (To už byly zadržené osoby přemístěny do Hubova a pak do zámku, kde k nim přibyly ještě jiné, sem přivezené ze Sedlecka.) Jiná, téměř nepřetržitá řada aut a vozů valila se po silnici od Sedlce k Chyškám a od Jistebnice přes Petříkovice k Milévsku. Večer přijelo na náměstí pět vozů, tažených koňmi, obsazených německými vojáky. Dotazovali se na cestu k Vltavě, kde se hodlají předati Angličanům. Byli beze zbraní. Jeden z nich požádal místního lékaře o vyšetření zubu a při té příležitosti mu řekl, že je 30 roků stár, 8 roků na vojně a je rád, že je konec. Podotkl, že Češi jsou rytířský národ. Vyhýbají prý se cvičištím oddílů SS, aby nedošlo ke střetnutí. Kolem 10h ohlásil rozhlas požár na pražském hradě. Také, že kapitulace německých vojsk byla v Praze podepsána a o 6h večer s odchodem jednotek započalo. Bezpodmínečná kapitulace Německa vyhlášena již včera o 14,15h v Dánsku a v rozhlase podotknuto, že se neví, zda velitel vojsk v Čechách a na Moravě, generál Schörner, se kapitulaci podvolí. Lidé stojí v hloučcích a rokují o událostech.
Proklamace
8. května v úterý přijelo z Votic auto s proklamacemi Okresního národního výboru a osvobození Československa z německé okupace. Občané vyzývání k zachování klidu a ti, kteří nejsou jinak pověřeni místními národními výbory, mají státi na svých místech. Vybubnováno vyvěsiti prapory a ozdobiti se trikolorami. Za slunného květnového dne stojí lidé poblíž rozhlasových přijímačů, očekávajíce stále nové události. A tak se přiblížil konec druhé, téměř 6 let trvající a všenicící světové války, která se nezastavovala před pomníky kultury, ani před bezbrannými ženami a dětmi. Nezřízená propaganda zbavovala citu i rozumu a žaláře byly rovnocenné středověku. Ještě dnes slyšíme hukot střelby. Radio hlásí boje na Mělníce a v pozdním odpoledni slavnostní vstup sovětských vojsk do Českých Budějovic. Stále přejíždějí auta s německým vojskem. Pozdě večer přejelo tudy od shora dolů as 20 plně naložených aut i s kuchyní a vlečňáky. Cestou odhazovány do polí granáty, páleny listiny. Ruční granáty, kabely a jiné pohozené věci nalezeny u silnice na Chýšky. Rusové jsou prý již v Benešově v Mezimostí. Večer přiváží Maroušek z Modlíkova osobní auto na silnici Němci zanechané, do kterého zapřáhl koně. Uloženo v čp. 23.
Angličané
9. května vyhlášena o polednách vybubnováním mobilisace ročníků 1905 – 1917 pro okres Votice, Tábor a Pelhřimov, ale o málo později zase u nás odvolána. O ½ 3h odpoledne přijelo od Sedlce nákladní auto s anglickými vojáky (as 15 osob) bez zbraní. Byli prý to zajatci z Posázaví. Uvítáni občanstvem s jásotem a pohoštěni před čet. stanicí. Vyzdvihli děti, oblečené v krojích, do auta a zajeli na náměstí, kde obrátili a jeli směrem na Petrovice. Mluvili anglicky a jen důstojník ovládal též němčinu. V noci odvezeny zde ve vazbě držené osoby, též 2 příslušníci tajné státní policie – Gestapa, za výbuchů nevole občanstva, do Tábora. Jakýsi projev měla Božena Kubátová.
Pohřeb
10. května konal se v Sedlci pohřeb 20 obětí sedleckého převratu. Dle zpráv na vojenské auto, objíždějící situaci, bylo prý u špýcharu za Prčicí některým z mladíků vystřeleno a výstřel dal podnět k dalším politování hodným událostem a obětem. Také od nás hudebníci se pohřbu zúčastnili.
Rudá armáda
11. května o 10 hodině projela tudy prvá čtyři auta se sovětskými vojáky. Obyvatelstvo, které rudou armádu s dychtivostí očekávalo, mávalo jim vstříc, provolávajíc zdar. Také oni zamávali a jeli dále, ani nezastavujíce. Brzo po té přijížděli od Jistebnice další kolony motorisované i koňské. Z prvého transportu, který tu zastavil, vystoupil poblíže kostela major a obklopen občany i dětmi promluvil k veřejnosti rusky. Řekl, že rudá armáda nepřišla škodit Čechům, ale vyhnat a potrestat Němce, kteří mnoho zla v Rusku a všude v Evropě natropili. „Nechceme vaší zem, u nás země mnoho a až Germánce vyženeme, zase se vrátíme domů. Vy si tu budete žít dál po vašem!“ To bylo jádro proslovené řeči. Naši hudebníci se sestoupili u pomníku, spustili „Volhu“ a dále české písně a pochody. Lidé stáli ve špacírech podél silnice, když další a další kolony vozů ve dvou a trojspřeží následovaly jedna za druhou. Z povozek kývaly slovanské tváře vojáků na pozdravy a provolávání zdaru Rusku a jeho armádě, jejíž ukázka tu vesměs cvalem nepřetržitě projížděla od 2h odpolední do pozdního večera. Děti a děvčata brali na vozy, podepisovali pohlednice, u hřbitova rozdávali dětem i dospělým konservy, marmeládu i suché švestky a jídlo, které tam vařili. U velkostatku a u Karla Zdeňka vyměnili si vojáci koně, Zdeněk obdržel za valacha klisnu na ohřebení. Na Nepřejově u Františka Kukače a Františka Čipery odvedli však koně, aniž rolníkům za ně dali jiné nebo zaplatili, což učinili i u F. Dolejše v Plechově, kde si vzali také kočár a odjeli. Zaleknutí hospodáři je šli druhého dne hledat, ovšem marně. Na okresním úřadě jim bylo řečeno, že se mají hlásiti o náhradu. Hospodáři jeli do Písku na kolech, ale i ty jim vojáci odebrali, takže museli vlakem i pěšky zpátky. Při průjezdu vojska plašili se u „sv. Jana“ koně při vláčení pole a kočí potlučen.
12. května v sobotu ještě tu projíždějí ojedinělé transporty vojska, ale lidé pomalu se vrací zase ku své práci, která, kromě nezbytné, zůstávala po celý týden státi. Ani pošta nedocházela, ani noviny. Vojáci, pokud se zastavili, žádali víno, vodku, vejce, kupovali sešity a tužky a byli by kupovali více, kdyby krámy byly zbožím zaplněny. Peněz měly prvé oddíly dostatek a to sovětské, polské, německé, maďarské, protektorátní i nové československé a také s nimi nešetřily, třebaže od nich nebyly žádány. Pozdější již s penězi šetřily a když se vojákům řeklo, že za pohoštění nemusí platit, svoje drobnější bankovky si opět uschovali. Pokud se mohli dohovořiti, ptali se na poměry, zda- li dům, krám apod. je „gosudarstvěno“ (státní), či soukromé, divili se, že u nás vše na lístky. Velký zájem měli o „časy“ hodinky, kola jízdní a motorová vozidla. Některý měl i několikery hodinky náramkové na ruce. Lidé z opatrnosti hodinky nenosili. Lékaři Dr. Houdovi na cestě do Pacova bylo odebráno auto, přes protesty.
Uprchlíci
16. května ve středu o 14 h. přejela tudy kolona, čítající 20 koňských povozů se slezkými uprchlíky. Vozy se slaměnou stříškou, pobité prkny, naplněné zavazadly a obsazené dětmi i ženami. Jeli od Jistebnice k Chýškách. Někde přivěšeny dětské kočárky, tlačené ženami, které v černých šátkách na hlavách a širokých sukních, sem tam odběhly od vozů sehnati něco na výměnu. Mužů je při povozech málo, starší, v širokých plátěných kalhotách, se širáky i čepicemi na hlavách. Ve vozech jsou zapřažené koně v páru i jednotlivě, ba i kůň s volem spřažen a i lidé sami, v káře zapřaženi, táhnou za sebou zbytky majetku, který kdesi zanechali válce v plen. A cíl cesty těch trosečníků? Zatím na Příbram a potom? Ví Bůh!
∼∼∼
Pro omezenost místa v této knize, kterou končím, nevěda kdy a jak budu pokračovati a budu-li já tím pokračovatelem, či někdo druhý, chtěl bych k dokreslení doby, plné událostí, shrnouti drobnosti i pozoruhodnosti v několik vět. Zadržené osoby, o nichž byla zmínka, byly poslány zpět, pracovaly u velkostatku a teprve později odvezeny do táborské vazby. Členové četnického sboru se snažili své zdejší působiště co nejdříve opustiti, což se jim také podařilo. Ve vazbě se na čas ocitl zdejší hosp. správce Josef Fořt a František Bernad, drogista, jehož majetek byl po několik měsíců ve správě, na některé zdejší občany podány žaloby k očistným komisím při okresních národních výborech Ladislavem Dvořákem, lesním praktikantem a F. Vančatou, poštmistrem, který se nakonec sám ocitl ve vazbě pro zneužití moci úřední, mnoho ještě vojáků tu přejelo i přešlo, po lesích se skrývali zbytky Němců, německá marka pozbyla platnosti, také polské karbovance; vojáci, ženoucí dobytek pro potřebu armády, pásli volně na lukách i polích, podél silnic ležely trosky motorových vozidel i s malými poruchami, tak jak to v chvatu bylo opuštěno; na pražských barikádách zahynul zdejší rodák. Vojtěch Hůzl, teprve v r. 1930 navrátivší se z Ruska, který se před válkou odstěhoval do Prahy. Lidé se mravně nezlepšili.
Po přechodu vítězné sovětské armády šel tudy po silnici svobodně poslední německý voják za slunného dne: starý, shrbený, zaprášený, v dlouhém vojenském plášti, s houní pod paží a ranečkem na zádech, od shora-dolů, pomalu, unaveně, krok za krokem – dobyvatel světa!
Všechny sláva – polní tráva!
Pokračování zápisu událostí roku 1945 je v dalším svazku kroniky obce.
rok 1945 pokračování >>>
<<< rok 1944
<<< zpět na Kroniky a matriky