Přepis obecní kroniky, uložené ve státním oblastním archivu v Třeboni, str. 157 – 182.
Odkaz na naskenovanou kroniku
Za přepis děkuji Mirce Dvořákové

1935

„Tři králové“

Každoročně o dni „Tří králů“, 6. ledna odpoledne chodí tři neb čtyři ministranti (čtvrtý v civilu) v komžích, každý s papírovou korunou na hlavě, s vyznačenými písmenami K, M, B, dům od domu, zpívajíce tříkrálovou koledu: „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, přejeme vám; štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka. Daleká je cesta naše – do Betléma mysl naše. Do Betléma pospícháme, ještě málo darů máme. – Herodes, král kouká z okna, vidí tři krále z daleka. Poslal proti nim vyslance, by se stavěli v paláce. – Co ty černý, ty tam vzadu, vystrkuješ na nás bradu? (třetí „král“, který má obličej počerněn sazemi, odpovídá:) Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena; slunce a drahé kamení, pro Kristovo narození! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“ – Jeden z „králů“ nosí pokladničku, do které ještě cestou dary sbírá.-

Plesy

Během masopustu pořádali zde ples: hudebníci nadějkovští, Místní organisace republikánského dorostu, Sbor dobrovolných hasičů ve Starcově Lhotě a Nadějkově. Tři plesy byly u Václava Jandy, jeden u Josefa Krampery. Hudba účinkovala vesměs místní o 8-10 členech. V hudebnickém byly dvě kapely ale účast skrovná. Tančí se na valčíky, polky, moderní tance „tango“ a „foxtrot“, ale o lepších plesech i společenský tanec „beseda“, dříve i „čtverylka“. A jak to jinak v plesech a tanečních zábavách chodí, tuto poznamenávám.
Počátek bývá obyčejně v neděli nebo také v sobotu večer o 7. až 8. hodině. Každý účastník hezky pořadě se zastaví především u pokladny, umístěné na stolku před nebo za dveřmi do taneční síně. Nezaplatil-li vstupné při zvaní dům od domu, zaplatí zde a to za osobu 5 Kč včetně zemské dávky, činící 20% vstupného. Ovšem, chce-li někdo hlouběji sáhnouti do kapsy, tedy pořadatelé meze nekladou. Těch víceplatících bývá však poskrovnu a spíše několik babek – sudiček vklouzne do místnosti zdarma. Aby se na vstupném více vybralo, chodívají pořadatelé zváti se zvacími archy, kde pozvaní se podepisují a případně vstupné zaplatí, aniž by do zábavy přišli. Při té příležitosti jsou rozdávány pozvánky tištěné a obvykle s nějakým obrázkem u textu. Do plesů zdejších mohou choditi i nezvaní, jen když zaplatí.
Po zaplacení vstupného může se každý slušně bavit. Buď zasedne někam ku stolu v rozích místnosti neb na podiu, aneb se může hned oddati požitkům tance. Právo volby tu ponecháno mužům, paní a dívky jsou nuceny čekat, až páni si některé k tanci vyvolí. To se děje prostou úklonou a rčením „smím prosit“. Je-li někdo z pánů výřečnější, tedy užije rčení delšího s oslovením „slečno – paní Dvořáková, Kaprálová, Farová“ a podobně, neb dokonce „milostivá paní Bidlová, Součková, Háková, Chybová“ a t. d. Po přetančení nabídne pán rámě své tanečnici a doprovodí jí na místo, odkud jí k tanci vyzval. To se děje buď mlčky, aneb je-li tanečník dvorný a jak píseň praví – jazyka dar svěřil mu Bůh náš hromovládný – , tedy se slovním doprovodem různých lichotek svou tanečnici baví, pokud není jinak o její zábavu postaráno. Poděkování za tanec zní obvykle demokraticky: „Děkuji, slečno – paní“, nebo nedemokraticky: „ruku líbám, milostpaní!“ – Tato zdvořilostní forma, se kterou jsme se jako novorození republikáni s nadšením loučili, ujala se i tam, kde před válkou nebylo o ní slechu!

To jsou ukázky dnešní demokracie, ale není to vše, co je příznakem doby. Kde jindy srdečnost a družnost mladých i starých vzpružovala mysle a osvěžovala ducha, přispívajíc k dobré náladě, tam bývá dnes neupřímnost, škrobenost a poklonkování. Příčinou je snad vypjaté sobectví, zbavující náš veřejný život upřímnosti a srdečnosti, které jest všude nedostatek. Sobectví osamotňuje jedince a nepřipouští srdečné pospolitosti. Proto je zábava kusá, veselost strojená a většina účastníků je tu spíše z pohnutek obchodních než v touze po osvěžení mysli, kterého bylo by všem při běhu životním hojně zapotřebí. – Je zvykem, o plesech dáti hostinskému také něco více utržiti. V době popřevratové i dříve, míval hostinský pořízen seznam hostí dle čísel na pivních sklenicích a účet hosta se šířil dle jeho majetnosti neb nálady dělat útratu. Na zapisování měl hostinský zapisovatele, kterému objednávky jídel a nápojů byly hlášeny a ten je na účty zanášel. Při odchodu účet sečetl a host zaplatil. Útrata 100 Kč byla dosti běžnou. Dnes již zapisování hostinskému odpadá, neboť útratu a hosti snadno spočítá; obnáší útrata i se vstupem 20-30 Kč. – Nápoje podávané jsou: pivo světlé 8º (sklenice ½l 1,30 Kč) černé 10º-12º (1 Kč 70h) čaj s citronem (1/4l sklenice 1 Kč 50 h) s rumem (2 Kč) víno sladké červené (1/8l 2 Kč) přírodní (1/8l 2 Kč 50 h); pokrmy: vepřová pečeně s knedlíkem a zelím (porce 5 Kč) šunka s rohlíkem (5 Kč) řízek s bramborami (5 Kč) telecí pečeně s bramborami (5 Kč) guláš vepřový na paprice (Kč 4) párek s rohlíkem (2 Kč) fašírka (4 Kč).

Taneční zábava za účelem nasycení se hudebníků i hostí jest o půlnoci přerušena na ½ až 1 hodinu. Mezitím pořadatelé rozprodávají mezi účastníky pomeranče a kytičky, čísla do tomboly a podobné. Kytičky kupují dámy, pomeranče páni. Po vytroubení je „volenka“, totiž k tanci si volí dámy tanečníky, kteří před tím s nimi častěji tančili a odměňují je kytičkami. Po „volence“ jest na tanečnících, vyznamenaných kytičkou a volenkovým tanečkem, aby své tanečnice odměnili opět tancem a pomerančem neb něčím na oplátku. – Taneční zábava plesová končívá kolem třetí hodiny ranní. Zábavy o poutích (o trojické a annenské) a o posvícení (martinském) končívají až ráno. To jsou tak řečené „muziky“ při kterých je hlučněji. Rozjaření chasníci stoupnou si před hrající hudebníky a zpívají z plných plic písničky o mnoha slokách, mezi nimiž hudebníci melodie opakují a tak pak, kdo je v (tanečním) kole, důkladně se propotí, neboť hra a zpívání nemají konce. Ovšem zpívající chasníci musí hudebníkům dáti nalít do věčně prázdných sklenic, litrů nebo „tupláků“ tj. dvoulitrů, ze kterých postupně „muzikanti“ si zavdávají. – Na konec takové písničky, kdy tanečník i tanečnice jsou notně propocení, zahrán bývá ještě kvapík, jejž vratišovští mládenci oděli slovy: „My jsme Vratišáci, Vratišáci, nejsme žádní darebáci, my jsme Vratišáci, nejsme žádnej lump! Žádného se nebojíme, co vypijem, zaplatíme, my jsme Vratišáci, Vratišáci, nejsme žádnej lump!“

Poštovní úřad

30. ledna byla přestěhována poštovní úřadovna z domu čp. 86. do čp. 50. na náměstí. Domek za tím účelem koupil Antonín Souček, obchodník od příbuzných – dědiců Jana Hůrky as za 30 000 Kč. Žadatelé o umístění poštovního úřadu byli ještě Ferdinand Pilař, trafikant v čp. 53. a Jan Fr. Dvořák, četnický strážmistr ve výslužbě v čp. 90. Vzhledem k položení místa a také snad proto, že Antonín Souček ponechal poštmistru zatímně byt zdarma, jeho nabídka byla kladně vyřízena a poštu do nájmu za roční činži 480 Kč získal. Byt v poschodí v témže domu jest obsazen četnickým strážmistrem Fr. Hákem.

Nemoce

Vlivem předjarního počasí vyskytlo se opět hojně případů chřipky, doprovázených značným krvácením z nosu. I u psů vyskytla se ve více případech podobná nemoc, která končí zahynutím psa. – Též jinde řádí chřipková epidemie i vojenské posádky byly jí postiženy. Lidé léčí se pocením a alkoholem. Jako příznak jeví se horečka, nechutenství a všeobecná tělesná malátnost. Včasným léčením trvá chřipka tři až čtyři dny; zanedbáním se přidružuje zápal plic a pak je zdraví vážně ohroženo. Proti krvácení z nosu je používán 3% roztok kysličníku vodičitého.

Oslava

6. března o ½ 7h večer, na popud hasičského ústředí, vykonán sraz hasičstva spolu se spolky a korporacemi u pomníku padlých a odtud ubíral se průvod na Homole. Tam zapálena hranice na počest 85tých narozenin presidentových a přečteno poselství hasičských žup co projev oddanosti, úcty a lásky k prvnímu presidentu, T. G. Masarykovi. Pěvecký sbor „Sokola“ zapěl: „Kdo za pravdu hoří“ a hymny. Dívka a hoch přednesli básničky. Po té průvod as 120 lidí odebral se na náměstí, kde o životě a díle presidentově promluvil MUDr. Václav Chyba. Místní hudba zahrála hymny a tím slavnost ukončena. Dopoledne byla též oslava ve škole.

Ponocný

16. března za ponocného od 1. dubna přijat obecním zastupitelstvem na 1 rok na zkoušku Gustav Zeman, domkář v Nadějkově za roční plat 600 Kč a 100 Kč na boty a kabát. Má ponocovat od 10h večer do 2 až 3h ráno tím způsobem, že projde každou hodinu obcí a hodiny odpíská. Plat hradí místní obec a v případě, že by finančně nestačila, zbytek doplatí politická obec.

Podpory

Magistrátu pražskému poukázán obnos Kč 50 za Arnošta Rosenzweiga z úroků Duškova fondu.

Úroky fondu

Z úroků Duškova fondu usneslo se obecní zastupitelstvo poděliti 23 osoby po 60 Kč, dvacet osob po 25 Kč a Antonín Fara, hrobař, za úpravu hrobu rodiny Duškovy obdrží vždy na vánoce 40 Kč. – Dále usneseno vyplatiti 60 Kč na pohřební výlohy Josefy Maninové z Kaliště. Příště mají dle usnesení obdržeti podporu z úroků fondových pouze osoby od 50 roků stáří, neb tělesnou vadou postižení.

Správci vnucení

Za vnucené správce ustanoveni: Václav Janda a Antonín Souček pro Nadějkov, Václav Maroušek a František Dvořák pro Kališť, Josef Buzek a Jan Janoušek pro Hubov.

Dary

Na obmýšlenou opravu kostela usneseno obecním zastupitelstvem věnovati 1000 Kč.

Domovské

Do svazku obce zdejší přijat František Horych, kovář, s rodinou.

Německo

Německo vyhlásilo všeobecnou brannou povinnost, čím porušilo verseillskou mírovou smlouvu.

Odvod koní

28. března konal se zde odvod koní. Bylo předvedeno přibližně 460 koní a nově odvedeno 55 koní.

Bouře

29. března za sychravého počasí snesla se nad krajem sněhová bouře, doprovázená blesky a hřměním, úkaz to dosti nezvyklý. Potrvala celé odpoledne.

Divadlo

31. března sehráno ve prospěch sbírky na vnitřní úpravu kostela „Odbočkou katolických žen a dívek“ divadlo: Mlynářovic Mařenka, hrané odpoledne a večer. Účast byla vzhledem k účelu hojná a příjem činil Kč 1065,40.

Cirkus

3. dubna zavítal do obce cirkus Rudolfi a zdržel se 3 dny. Mimo akrobatických výkonů, předváděl cvičení koní. Pořad měl skrovný. – V r. 1930 byl v Táboře jeden z největších cirkusů našich, světového jména, cirkus Kludský, který měl velký zvěřinec, slony, lvi, tygry, lední i skalní medvědy, velbloudy i zebry, stáda koní i různého jiného zvířectva i prvotřídní umělce a hostoval v Táboře po několik dnů. Tento cirkus pro velkou, těžko uhraditelnou režii, pro tíživé poměry a uzavření hranic některých států, byl nucen před dvěma či třemi roky likvidovati. Majitelé, bratří Kludský, hodlali věnovati pěkné exempláře zvířectva zoologické zahradě v Praze, leč i tato obávala se velikého nákladu, s udržováním spojeného. A tak se tedy rozpadl náš největší čsl. cirkus a zvířata, mezi nimi velmi krásné exempláře, rozprodány. –

Velikonoce

Každoročně o „květné“ neděli nosí mládež ku svěcení do kostela ratolesti, zde tak řečená „košťata“ z lískových prutů, jež na vrcholku ozdobena kyticí fáborů, umělých květů a jívových proutků s „kočičkami“ = jehnědy. Některá taková „ratolesť“ dosahuje výše 3 i 4 m, ba nosívaly se ještě vyšší. Chasník, čím větší měl „koště“ tím byl hrdší i na sílu, neboť ze vsi, vzdálené přes 3 km nésti takovou „ratolesť“ nebylo maličkostí. – Proutky jsou dobře svázány a vždy jen 2-3 volně zastrčeny. Ty slouží za „pomlázku“, kterou mládenci podělují děvčata, aby prý byla hodně svěží a hbitá. Děvčata pak zase podělují hochy „pomlázkou“ o velikonočním pondělí malovanými vajíčky neb jiným dárkem co projev obliby a pozornosti svým hochům. Hoch je však povinnen splatiti „pomlázku“ „poutí“, která je u nás 2x ročně, (o nejsv. Trojici a sv. Anně) kdy dívce kupuje něco na památku. Obyčejně jsou to perníková srdce, děti anebo husaři z perníku a jiné.

Na „bílou sobotu“ po požehnání uctívá se památka Vzkříšení Páně průvodem kol náměstí s doprovodem hudby. Kněz, jdoucí pod baldachýnem, neseným členy živnostenského společenstva, žehná lidu monstrancí za zpěvu: „vstalť jest této chvíle!“ Okna příbytků jsou slavnostně ozářena svíčkami, upevněnými na dřevěných trojhráncích. – Ježto je po tři dny půst a to na „zelený čtvrtek“, „velký pátek“ a „bílou sobotu“, kdy končí, mívají o tomto dnu lidé sváteční večeři, také na paměť večeře Páně – velikonočního beránka; protože těchto nyní se pěstuje po skrovnu a ovce u nás je pomalu vzácností, bývá beránek nahražen kůzletem, nebo tak zvanou „sekanicí“, pečení z rozsekaného masa skopového, uzeného a přídavkem vajec i jiných přísad.

Na bílou sobotu drží se také dvouminutový mír čsl. Červeného kříže. Před dvanáctou hodinou polední dostaví se k pomníku padlých vojínů šestičlenná hasičská hlídka, která vytroubením zahájí dvouminutové ticho. Každý občan má zanechati práce a tyto dvě minuty ticha věnovati vzpomínce na padlé ve světové válce i na oběti válek všech a vysílati do kosmického prostoru myšlenky míru, aby tento byl lidstvu zachován a válek aby mezi ním více nebylo. – –

Přednáška

22. dubna konala se v hostinci u Jandy valná hromada místního včelařského spolku s přednáškou V. Pátka, říd. uč. z Chlístova, okres Benešov na thema: Rok na včelíně.

Divadlo

Téhož dne sehrána Čtenářsko-ochotnickým spolkem „Fikar“ div. hra: Když štěstí přijde. Příjem činil Kč 540,90 (Hudba 160 Kč odpočtena z příjmu jako obvykle, neboť ta je spojena více s taneční zábavou než s divadlem. Na vánoce činilo vydání za hudbu 200 Kč; před tím však býval obvyklý paušál 120 Kč. Hrává průměrně 8 hudebníků a jejich požadavky stále stoupají, nehledě k tomu, že spolek musí z hudby zaplatiti ještě autorský poplatek Ochrannému sdružení autorů v Praze).

Knihovna

15. dubna konala se schůze knihovní rady. Podle zpráv knihovníkových bylo v období od 1. listopadu do 1. dubna učiněno 49 čtenáři 250 výpůjček a přečtena 651 kniha. Na příspěvcích vybráno 31 Kč. Čtenářů bylo 35, čtenářek 14. Obecní příspěvek činí ročně 150 Kč. Příjem i s vybraným vkladem činil Kč 575,60 vydání Kč 654,80. V Kampeličce zůstalo uloženo 241 Kč 30 h. Knihovna čítá 576 čísel. Zakoupeny knihy: A. L. Nov: Šílený hon (15,-), Jan Vladyka: Láska v Batuře (15,-), Robakiedz: Vražděná duše (28,-), Osendovski: Lidé, zvířata, bohové (26,-), Kuhnert: Paganini (33,-), Welzl Jan: Třicet let na zlatém severu (36,-), Prévost A.: Manon Lescaut (4,-), Céline: Cesta do hlubin noci (65,-), Jožo Nižnanský: Čachtická paní (60,-), Neff: Nesnáze Ibrahima Skály (10,-), Papírové panoptikum (10,-), Temperament Petra Bolbeka (10,-), Munthe Ascel: Kniha o životě a smrti (40,-), Novotný: O plukovníka Švece, Dr. Karel May: Třemi díly světa (80,-). Na návrh knihovníkův usneseno, aby vypracoval knihovní řád, podle kterého každý čtenář zaplatí 2 Kč zápisného při zahájení půjčovovacího období.

Hříště

26. dubna na žádost starosty „Sokola“ Dr. Václava Chyby, propůjčena obec. zastupitelstvem část obecních drah nad bývalým špýcharem na zřízení hříště pro děti a účely tělovýchovné. Úpravu si mají provésti Sokolové.

Poplatky

V téže schůzi na návrh Františka Horycha, usneseno vybírati poplatek 10 Kč za přechod cizí kapely přes městečko.

Biograf

Koncem dubna přijel sem kočovný biograf a předvedl několik filmů. Z nich populární byly: Rasputin, Na západní frontě klid a Ben Hur. Vstupné činilo 2 a 3 Kč za osobu. Návštěva byla obstojná.

Volební

Již v dubnu počaly politické strany vysílati k nám agitátory pro volbu do národního shromáždění. Tak strana republikánská (zemědělci) měla v dubnu schůzi v Petříkovicích, 5. května v Nadějkově u Jandů. Odpoledne u Karla Nymše byla schůze národních socialistů (řečník Soumar z Tábora) a v hostinci u Jandů opět živnostníci (Fučík). Prvá živnostenská byla rovněž v dubnu. Dne 14. května měli u Jandů schůzi sociální demokraté (Fajt z Prahy). Noviny jsou plny předvolebního boje. Koaliční strany se před volebním obdobím usnesly, že před volbami nebudou proti sobě štvát a tak z počátku se dosti krotily, ale proti oposičním stranám zahájily ostrý boj. Sociální demokraté a živnostenská strana zahájili volební boj proti straně Národního sjednocení z obavy před odlivem voličstva k této straně. Je to bývalá národní demokracie, liga proti vázaným kandidátkám a národní fronta. (Dr. Karel Kramář, Jiří Stříbrný a prof. F. Mareš. Z těchto předáků malé oblibě se těší Jiří Stříbrný, býv. ministr, který bude as na překážku přílivu hlasů.) Dne 1. května konány v Praze manifestační průvody za mrazivého počasí. Velmi pestrý průvod s alegorickými vozy, krojovaným řeznictvem a skupinami v národních krojích měla strana živnostenská. Razila se různá hesla. Národní sjednocení: „Nic než národ!“ Živnostníci: „Nepomůžeme-li si sami, nikdo nám nepomůže!“ „Pryč s družstevním mlékem“, „ať žije Neuman“ aj. Nejvíce židovských kandidátů bylo na živnostenské kandidátce. Počítalo se, že živnostníkům hlasů přibude, socialistům a republikánům ubude vzhledem k družstevním a konsumním prodejnám a podnikům, které hojně se rozmnožují na úkor individuelního podnikání. Do voleb podalo 16 stran své kandidátky, z nichž ještě před volbami tři odpadly do poslanecké sněmovny a čtyři do senátu.

Ve dnech 19. a 26. května provedeny volby. U nás dopadly takto:

Pořad.			HLASŮ
číslo		Kandidátní listina strany:	do senátu		do posl. sněm.
R	R		R	R	R	R
1929	1935		1929	1935	1929	1935
15	1	Republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu	147	92	157	109
13	_	Národní demokracie	11	_	13	_
10	2	čsl. sociálně demokratické strany dělnické	6	27	9	33
8	3	“ národně socialistické	15	35	11	34
1	4	komunistické strany Československa	10	6	14	6
14	5	čsl. strany lidové	33	29	42	30
17	9	německé křesťansko-sociální lidové	1	2	2	2
16	10	čsl. živnostensko-obchodnické středostav.	53	58	64	62
12	_	ligy proti vázaným kandidátkám	1	_	_	_
_	13	národní obce fašistické	_	41	_	44
_	14	národní sjednocení úředníků a zřízenců	_	_	_	_
_	16	národní sjednocení (Karel Kramář)	_	13	_	13
		neplatných hlasů	8	1	1	3
			285	304	313	336
		voleb se nesúčastnilo voličů	27	_	30	_

 

Číslo	Do okresních a zemských zastupitelstev:	Hlasů	Hlasů
kand.	Kandidátní listina strany:	do zem.	do okresních
list.		zast.	zast.
1	Republikánské malozemědělského lid a Domovin	101	93
2	čsl. sociálně demokratická strana dělnická	23	24
3	“ národně socialistická	30	12
4	komunistická strana Československa	6	4
5	čsl. strana lidová	28	25
10	“ “ živnostensko-obchodnická	82	154
22	“ národního sjednocení	9	1
24	národní obce fašistické	38	_
	neplatných hlasů	1	5
		318	318
	nehlasovalo	30	30

Pohřebné

Usneseno vyplatiti na pohřebné Josefa Dvořáka, truhláře z Kaliště 100 Kč.

Domovské

Přijat z obce Nosetína Emanuel Cmunt s nezl. rodinou.
Stanislav Dvořák přijat do obce Jistebnice.

Brannost

Pro tělovýchovný výcvik mládeže dle vojenských instrukcí navržen Vojtech Mára, kolář v Nadějkově.

Kanál

Od čp. 12. usneseno položiti roury 10 cm přes pozemek obecní a cestu do potoka ke Kuželi. Václav Kadoch z čp. 12. připojí na svém dvorku cementové roury a zhotoví cementovou jímku s roštem.

Podpory nezaměstnaných

Ve státní stravovací akci bylo i letos pokračováno. V období od 1/12 1934 – 15/4 1935 poděleno 18 uchazečů 404 stravovacími poukázkami na odběr potravin po 10 Kč, dále 26 uchazečů obdrželo 190 lístků poukazujících k odběru 1 ½ Kč chleba, 20 dítek obdrželo 20 vánočních poukázek po 10 Kč a rozděleno 15kg cukru. Dále rozděleno 24 osobám 80kg krup, 17 ½ kg praženého žita 12 osobám a ještě 25kg cukru 14 osobám majících nárok na podporu v nezaměstnanosti.

Blesk

15. června sjel blesk do hrušně u stavení Bohumila Bardy v Nadějkově čp. 45, přerazil několik tašek v okapu, rozbořil kachlová kamna a proběhl stropem. Domkář Barda s mladým hospodářem stáli na zápraží, kde byli tlakem vzduchu nadzdviženi a mladý omráčen. Ač kamna nebyla pojištěna proti požáru, pojišťovna Slavie škodu likvidovala 320 Kč.

Oslava

5. července o ½ 9h večer jako obvykle konala se oslava Mistra Jana Husa. Hudebníci na zahájení zahráli chorál: „Kdož jste boží bojovníci“, načež průvod s lampiony odebral se na Homole ku hranici. Tam pěvecký sbor Sokola za vedení Kajetána Nováka, říd. učitele v.v., dlícího zde na prázdninách, zapěl: „Kdo za pravdu hoří“. Na to ujal se slova Karel Jindrák. Ve svém proslovu vyzdvihl význam Mistrův pro nás a dnešní dobu a poukázal na nebezpečí, které hrozí našemu národnímu životu z marxistických nauk a z loží svobodného zednářstva. – – „Nestačí nám jenom vzpomínat a honosit se slávou našich slavných předků, ale svými činy dál slavnou psáti českou historii!“ – Po ukončení proslovu zahrála hudba „Hranice vzplála“ a „Hej Slované“. Po příchodu průvodu zpět na náměstí, hudba u pomníku padlých zahrála velmi dobře nacvičený sbor: Hoši od Zborova a hymny. Tím slavnost skončena.

Divadlo

14. července sehrál Čt. och. spolek „Fikar“ na zahradě hostince Václava Jandy div. hru z venkovského života od V. Vrány: „Z milosti na vlastním gruntě“. Návštěva byla prostřední. Před divadlem a v mezitaktě hrála zdejší hudba za 150 Kč. Čistý výnos věnován ve prospěch hasičského sboru.

Domovské

15. července přijat do obce František Masáček s rodinou z Branšova.

Chodník

zřízen od školy k faře.

Novostavba

Během měsíce června a počátkem července postavili manželé Josef a Anežka Podzimkovi vedle hasičské kolny u hřbitova na parcele č. 339 obytný a hospodářský domek čp. 92. nákladem 30000 Kč. Na kryt stavení spotřebováno 8500 tašek po 300 Kč za tisíc a na stavbu 20000 cihel po 300 Kč za tisíc s dovozem z panské cihelny; truhlářská práce stála 2000 Kč.

Sucho

Následkem velmi suchého počasí v červenci a srpnu obiliny, zvláště jeře doschly i píce bylo málo. Mraky se sice stále přeháněly ale vítr je vždy rozehnal. O pitnou vodu byla nouze, takže obecní úřad nařídil, aby lidé vodu pro dobytek dováželi z rybníků (hlavně tu byla zásoba vody v „reservoiru“ nad obecním domkem, který dříve byl nádrží vody pro potřebu zámecké zahrady, než byl zřízen vodovod z „Malijováku“ as v r. 1911). Odběr vody z obecních studen omezen na 1 hodinu ráno a 1 h večer; přes den byly studny – pumpy uzamčeny a při výdeji vody byl vždy přítomen člen obecního zastupitelstva.

Protest

1. srpna na uveřejněné novinové články o hypermoderních úpravách Hradu pražského a jeho okolí podle návrhu arch. profesora Plečníka zaslán kronikářem protest občanstva do redakce Národní politiky. Podepsali jej funkcionáři místních spolků Fikaru, Sokola, Kampeličky, hasičů, státní obvodní lékař a obecní úřad. Podle uveřejněné zprávy byl protest městyse Nadějkova mezi dvěma prvními, které na výzvu k veřejnosti redakci došly.

Nadace

11. srpna přijela do Nadějkova paní Marie Šebelová, která kdysi sloužila u panského lesního Josefa Kepla a darovala obci pro fond, nadále nesoucí její jméno částku 10000 Kč. Zároveň darovala na právě prováděnou opravu kostela 8000 Kč. Nadační listina zní:

Dne 11. srpna 1935 navštívila obecní úřad v Nadějkově paní Marie Šebelová, rozená Miňhová v Nadějkově čp. 39. a věnovala ve prospěch místních chudých příslušníků obce dar 10000 Kč s přáním, aby tento obnos byl uložen na hotovosti a z jeho výtěžku úroky byly dle volného uvážení obecního zastupitelstva vždy v den narozenin a to 24. října každého roku obdarovány.
Příslušníci izraelského vyznání jsou z této nadace vyloučení.
Václav Souček, v.r. Josef Reichl, v.r. Marie Šebelová, v.r.

Habeš

Po delší čas rýsuje se na obzoru konflikt italsko-habešský a jak věci zrají na konferenci tří velmocí: Italie – Anglie – Francie, schyluje se k válce v Africe. Italie na úkor Habeše, samostatného státu afrických kmenů, chce rozšířiti své koloniální panství a jak se dovídáme z novinových zpráv nebude tu ani nic platna „společnost národů“, do které až dosud mírumilovné národy kladly důvěru v možnost odstranění válek, aby bylo válce v Habeši zabráněno. Společnost národů, sestávala takřka ze všech států Evropy i Asie i některých států amerických a Habeše. Když některý z nich počal míti choutky výbojné a panovačné, jednoduše v Ženevě, kde je sídlo společnosti, práskl dveřmi a měl ruce volné. To učinilo nejprve Japonsko, aby mohlo dobývati Čínu, pak Německo, které nebylo nikdy mírumilovné a nyní to možná učiní Italie a pak „společnost národů“ může s klidem likvidovat, protože není nic platná. – Němci svého času prohlásili, že mírové smlouvy jsou pro ně cárem papíru a jak je nyní vidět nejsou ničím jiným i pro jiné státy. – Anglie má také zájem na Habeši a snad i Francie si činí nějakých nároků. Mezi tím jest prý mezi kmeny africkými pěstována bolševická a německá propaganda, směřující k pozdvižení kmenů v dominích francouzských, anglických i italských a projevují se obavy, že vlivem komunismu a Japonců mohla by býti Anglie zaměstnána bouřemi v Indii i Africe, což by mělo za následek uvolnění rukou Německa v Evropě, zvláště pak, kdyby i Francie musela v Africe zasáhnouti. Měli by Němci příležitost ku tlaku na východ, Rusko, pokud tam bude u moci komunistická internacionála, není spolehlivé, Maďaři chtějí revisi našich hranic, Poláci Těšínsko, Rakousko nastolit Habsburky a tak možná, že doba dozrává k tomu, aby koncert válečný, před 17 léty skončený, započal znovu a lidstvo opět roztočil v divokém reji zhouby a smrti, snad divočejším než v létech světové války! Chmury se ztahují, mračna se kupí – blýská se! V takovém ovzduší žijeme! Bylo by pro nás a naši zem velmi bolestno, kdyby lítice válečná počala zde své rejdy, ale naříkat a zoufat, nebo se hájit papírovými protesty, bylo by málo platno! – Kdyby na nás, kteří nechceme válek, šli jiní, pak nesmíme se spoléhat na „společnost národů“, nesmíme utíkat, plakat a prosit – ale bít se, desetkrát vydat svojí sílu a po jedenácté buď zvítězit, anebo čestně padnout! –

Ceny

Nařízením okresního úřadu stanoveny ceny mouky pšeničné na 2 Kč 90 za OOh, na 2 Kč 85 Oj, na 2 Kč 60 za 1j 1kg. V prvé polovině roku stouply ceny petroleje o 20h, mýdla o 20 až 40h na 1kg, tabulkového skla do 10%, konopí o 20%. Omezena výroba levných umělých tuků a umělé tuky vůbec kontigentovány. Ceny obilí jsou dle monopolních cen z loňska takřka beze změny. Mléko stojí 1l 1 Kč 40 h, máslo 1kg 15 Kč, tvaroh 2 Kč, vejce 20 Kč 1 kopa, maso vepřové 12 Kč, hovězí 10 Kč, káva pražená od 30 Kč, mýdlo od 4 Kč, sůl 2 Kč, umělé sádlo 6,50 Kč a více, vše za 1kg váhy.

Monopol

Letošního roku byly vydány každému zemědělci obilní knížky i těm, kdož přijímali obilí, ať jako výměnek, deputát neb pachtovné z polí, bez kterých nelze ani obilí prodati ani semlíti, neboť komisionáři nesmí bez nich obilí kupovati a mlynáři mlíti. Každý odprodej a semletí musí býti v knížce poznamenáno, jakož i množství obilí, které vlastník hodlá prodati. Knížky byly vydávány obecními úřady a ten kdo přihlásil se k prodeji více než 20q obilí musí od obilní společnosti odebrati denaturované obilí ze zásob minulé sklizně za vyšší ceny než prodejní.

Ceny

28. září sehráno Čt. och. spolkem „Fikar“ divadelní představení Fr. Buchálka ml.: „Cestou ku štěstí“, obraz z hasičského života ve prospěch hasičského sboru. Hrubý příjem činil 930 Kč 40 h.

Kostel – opravy

Během měsíce srpna a září provedeny vnitřní opravy chrámového zařízení a kostel vymalován. Opravy a malbu prováděl akademický malíř Josef Rak z Prahy se svými dvěma pomocníky. Dělo se tak ze sbírek, mezi občany uspořádaných odbočkou katolických žen a dívek v Nadějkově, které vynesly 28000 Kč. Opraveny oltáře, varhany, sošky, dána nová okna železná na týž způsob jako okna dřívější provedená a nové lavice zhotovil místní truhlář Jindřich Bradáč. Malba a opravy oltářů stály 15000 Kč, lavice 1000 Kč na které dřevo dal zdarma velkostatkář Karel Beck, okna stála 8000 Kč. Sbírky vynesly 33000 Kč. Farní úřad hodlá ještě dáti na věž, kostel a faru hromosvody a dáti provésti harmonisaci varhan.

Úmrtí B. Bradáče

27. října zemřel na svém statku v Židovicích Bohumír Bradáč, předseda poslanecké sněmovny a bývalý ministr národní obrany. Jeho nástupcem stal se Jan Malypetr.

Divadlo

27. října v rámci oslav 28. října provedena spolkem „Fikar“ a „Sokol“ divadelní hra Rudolfa Roobla: „Zvony“. Sehrána po prvé ve Vladivostoku v r. 1917 a autor v ní předvídá úspěch našeho osvobozenského hnutí. U nás byla taktéž s úspěchem sehrána, leč pro nepříznivé počasí byla účast skrovná. Odpoledne dávána hra pro děti s výnosem 53 Kč, večer pro dospělé s výnosem 259 Kč. (Hudba nehrála, protože hudebníci z Tábora, sjednaní za 120 Kč a 8l piva se nedostavili.) Před večerním divadlem měla vlastenecký proslov vzdělavatelka Sokola a literní učitelka, Anna Slunečková.

Obchody

19. listopadu odstěhoval se z Nadějkova do Klučenic u Milévska Karel Vlk, který zde v pronajatém krámě v čp. 65. provozoval obchod střížním zbožím, ale valně se mu nevedlo. Domek najal Jan Kolací, holič, za 300 Kč ročně mimo domovní a činžovní daně, kterou za vlastníka domu má též zaplatiti.

Divadlo

1. prosince odbočka katolických žen a dívek za spoluúčasti členstva „Fikaru“ sehrála divadelní hru dle románu Viktora Huga: „ Zvoník u Matky boží“ a to odpoledne pro děti a večer pro dospělé. Příjem činil 1160 Kč a má být věnován rovněž na opravy chrámového zařízení dle oznámení na plakátech. Hra byla úspěšně sehrána za režie Karla Veselého, zubního technika, působícího v Praze, který je nadaný herec = ochotník.

Besídka

7. prosince pořádána „u Jandů“ dětská školní besídka. Účast byla hojná a příjem činil 264 Kč 90 haléřů.

Rozpočet

Schválen obecní rozpočet na r. 1936 se schodkem 9206 Kč který má býti uhražen 65% přirážkou k dani činžovní 1535 Kč 75 h jež vynese 998 Kč a 165% přirážkou k ostatním daním 4975 Kč které vynesou 8508 Kč. – V rozpočtu místní školní rady vykázána potřeba 8320 Kč a její úhrada stanovena 52% pro přiškolené obce. Na Nadějkov připadá 3385 Kč. – Též schváleny účty místní obce.

Úroky

Rozděleny úroky z fondu Josefa Duška 25 osobám po 80 Kč a 18 osobám po 40 Kč a Františku Mrvovi usneseno zakoupiti 1 m3 dříví.

Domovské

Do Lipnice přijat Antonín Kolář a Jan Mašek do Prahy .

Ponocný

Ponocnému na jeho žádost přidáno čtvrtletně 50 Kč s tím, že nevznese po tři léta dalších nároků.

Poplatky

Usneseno vybírati od stavebníka 5 Kč pro člena stavební komise a pro zdravotního znalce 10 Kč.

Obrana

V dnešních neklidných dobách, kdy není jisto, že by nemohlo dojíti k nějakému vpádu Němců do naší vlasti, jsou dávány nadřízenými úřady obcím návrhy a nařízení o tvoření obranných a ochranných sborů, které mají vésti k branné výchově národa. Obecní zastupitelstvo zvolilo velitelem civilní letecké obrany Václava Jandu, hostinského v Nadějkově a cvičitelem ustanoven Vojtěch Mára, zdejší kolář.

Stavba, obchod

11. prosince domek čp. 17. a 76., koupený Okresní hospodářskou záložnou ze Sedlce as za 45000 Kč, kde dříve byla četnická stanice, přestěhovaná nyní do čp. 86., byl během září, října a listopadu přestavěn nákladem as 70000 Kč a zřízena z objektu čp. 76, hlavně stodoly obilní sýpka pro sklad Hospodářského družstva sedleckého a ponechány v původním stavu obytné místnosti. Domek čp. 17 v průčelí přestavěn do základu a zřízeny dva vchody se schodištěm, jeden do krámu, druhý do úřadovny záloženské. Ve štítě, který byl dříve sklopen střechou, zřízena podkrovní místnost. Stropy klenuty klenovkami (cihlovými deskami uvnitř s otvory), vloženými mezi ocelové neb železné nosiče.

Nově zřízený krám byl původně určen pro „Družku“, družstevní prodejnu smíšeného zboží na způsob dělnických konsumů a prodavačem měl býti Josef Votruba z čp. 86. kde dosud měl v nájmu krám. „Družka“ nebyla povolena, neboť podle zákona z 1./7. t.r. jest zřizování nových prodejen omezeno a to proto, že podniky jednotlivců = obchodníků jsou zkracovány a poškozovány v živnostech a také místní obchodníci se zřízení „družky“ vzepřeli a ohražovali se intervencemi v Praze. Nejvíce ovšem rozhodl pak citovaný zákon. Krám pronajal Josef Votruba a v čp. 86 Bohuslav Souček, rodem z Hodkova, bratr zde usedlého obchodníka, Antonína Součka.

President

14. prosince, v sobotu vzdal se v Lánech úřadu presidenta T. G. Masaryk, ježto stáří a zdravotní stav dle jeho vyjádření, nedovoluje nadále vysoký úřad jak náleží vykonávati. Pro volbu nástupce navrhl Dra Eduarda Beneše, který také zvolen dne 18. prosince ve Vladislavském sále v Praze 350 hlasy ze 440 hlasů členů národního shromáždění. 76 lístků strany německých henleinovců bylo prázdných a 24 hlasy (národní sjednocení) volen profesor Bohumil Němec, předseda národní rady čsl. Tento však již před vlastní volbou se vzdal kandidatury, když dle svého prohlášení zjistil, že by došlo ku tříštění sil národních, kterého si nepřál. – Většina, hlasující pro Dra Beneše, činila tak v přesvědčení, že jako president bude státi nad stranami pro lepší národa a státu a že nebude protěžovati jen socialisty, jichž byl předákem! Zástupcové národa rozhodli svou volbou o osobě presidentově a celý národ si přeje, aby volba pro národ byla šťastnou! –

Divadlo

26. prosince sehrána divadelní duchaprázdná veselohra Miroslava Babky: „Klepny z našeho domu“. Příjem činil 956 Kč 90 h mimo hudby 170 Kč.

Počasí

V lednu přechodně mrzlo a sněžilo; počátkem února sněhová vichřice, sníh připadával a mírně mrzlo. 16. a 17. února silným větrem sníh zmizel; počátkem března opět sněžilo, jaro však počalo velmi pěkně; silnice brzo vyschly, avšak do poloviny dubna se počasí opět zhoršilo, sněžilo a pršelo. Také květen počal velmi chladně – sněhem a mrazem. U nás v té době stromy ještě nerozvily, ale jinde květy mráz poškodil. V červnu bylo velmi teplo a 27. června dosahovala teplota o 2h odpolední na slunci 42ºC. V červenci stálé sucho. Od 15. srpna se ochladilo a přeprchalo. V září počasí klidné a teplé; 23. září noční bouře. Od 22. října počalo sněžiti a sníh zůstal ležeti.

Silnice

V srpnu počato se stavbou silnice od „Micáskova“ k Petříkovicům. Prvá část na okrese Milévském, ku mlýnu Dolejšímu stavěna již loni. Hodně místních lidí bylo z počátku na práci zaměstnáno, ale vzájemná nevraživost byla příčinou, že jich bylo z práce vyřazeno. Jeden na druhého žaloval, že on na silnici pracovat nemusí, že má jiné zdroje příjmů a aby neubíral práci jiným. Docházely anonymní dopisy dělníků na spoludělníky a tak mnohý byl zbaven možnosti výdělku, třebaže odjinud jezdili na práci silniční majetnější lidé, než ti zdejší. –

Stromořadí

V r. 1935 dal osázeti zámecký zahradník Jindřich Řehák, meze kol panských polí 211 jabloněmi, 9 hrušněmi, 11 švestkami a 2 třešněmi na parcelách 486, 487, 412, 349, 524/2, 613, 1067, 533, 360; v osazování se pokračuje.

Revise provedena dne 16/XI 1936

---

rok 1936 >>>
<<< rok 1934
<<< zpět na Kroniky a matriky