Přepis obecní kroniky, uložené ve státním oblastním archivu v Třeboni, str. 59 – 66.
Odkaz na naskenovanou kroniku
Za přepis děkuji Oli Duškové.
1929
Fond školní
4. ledna fond školní založil Jan Hůrka, říd. učitel v.v. fond chudé školní mládeže v Nadějkově, penízem 1000 Kč, kterýž fond uložen u místního Spořitelního a záložního spolku.
Úmrtí
Do konce března zemřeli v obci Františka Ješutová, výměnkářka v Kališti, Jaroslav Janda, syn hostinského v Nadějkově a Ignác Weiger, býv. košerák a otec místního obchodníka.
Topoly
19. března poraženy 3 topoly naproti obecnímu domku č. 74. Posledních ozdob obce pozvolna ubývá a praktický duch člověka neponechá tu z krás přírodních nic, než holou planinu. Nebude tu snad po čase než několik k sobě nakupených zděných škatulek, neboť stále se kácí, ale nesází.
Změna vlastnictví
1. května převzal hostinec od Josefa Reichla , který se do statku čís. 4 přestěhoval, (Josef) Frant. Pánka.
Divadlo
Téhož dne sehráno pro spolek „Sokol“ divadelní představení se zpěvy „Zasnoubení na manévrech“. Před tím, o svátcích velikonočních dne 24. března sehrána div. hra od Quido Maria Vyskočila „Továrník“.
Úmrtí
9. června zemřel ve vlastním domku č. 50 Jan Hůrka, říd. učitel v.v. ve věku 91 ½ roku. Pohřeb konal se za pěkného počasí mdne 12. června za hojné účasti občanstva. Nad rakví v kostele promluvil jímavými slovy farář Veselý, nad hrobem o životě zesnulého říd. učitel Bohuslávek.
Dar Jos. Duška
13. června došel Josefem Duškem z Ameriky poukázaný obnos 50.000 Kč pro fond zdejších chudých příslušníků, čímž vzrostl fond, zvaný „Duškův“ na 100.000 Kč. Je to dozajista vzácný projev přízně svému rodišti, věnovati tak značný obnos a ještě vzácnější projev ryzího charakteru, že věnován chudině nejpotřebnější!
Požár
27. června vypukl ve ¼ na 4 h ráno požár u Václava Petra, rolníka v Hubově číslo 4, jemuž padly za oběť hospodářské budovy. Jak požár vznikl se nezjistilo, ač byly doměnky, že byl založen. Mohlo se však také státi, že vznikl odhozením nedopalku cigarety některého z tesařů, kteří zde den před tím pracovali na krovu nových, ku stodole přistavěných chlívků. Zničené budovy byly do konce roku znovuzřízeny.
Vichřice
4. července navečer o 7. h. přihnala se po parném dni bouře s vichrem, ve zdejší krajině nezvyklým, který veliké škody způsobil na stromoví lesním i alejovém, vyvraceje napořád i mohutné kmeny lesních velikánů, přerážeje pně i vrcholy jejich jako skleněné tyčinky a jako pírka sem tam je rozmetav. Spoušť lesů je ohromující a škoda u velkostatku se odhaduje na 1 ½ milionu Kč. Také aleje stromové podél silnic zle byly vichřicí zpustošeny, zvláště pak topoly podél staré silnice na „Homole“, neboť sedm jich bylo vyvráceno. Jeden padl na střechu hasičského skladiště a značně ji poškodil. Jedna z lip po staletí stojících u silnice k Jistebnici, kdež podle sochy mezi nimi umístěné, „u sv. Jana“ se říká, byla taktéž sčesnuta, čímž krásný kolorit obou lip, jež z dáli vyhlížely jako jeden mohutný, košatý strom, velmi utrpěl. V aleji podél této silnice vyvráceny také ještě tři topoly. Mimo to smetla vichřice z mnohých střech tašky, hlavně cementové, jež nebyly maltou podmazány. Osvědčila se v tom čase krytina eternitová, která vichrem poškozena nebyla. U Kaliště, za bouře jedoucí vůz převržen koly vzhůru, za parkem, na „Stračím vrchu“ (směrem k Šichově Vesci) rozmetány kupy suchého jetele, na Homolích, kde domkář Stehlík právě byl s potahem na poli pro krmení, při prudkém vzedmutí vichru dobytek zahnán „na Pohodnici“ a 19tiletá dcera zanesena větrem k Boučí, kde vržena do strouhy, bouři přečkala. V mohutných sloupcích zdvíhal se prach, že nebylo viděti na několik kroků a z mračen závratnou rychlostí, s hukotem po obloze se ženoucích, spustil se mohutný liják i kroupy. Byla to politování hodná spoušť, která se naskytla oku divákovu, když po řádění vichru se venku rozhlédl. Až srdce zabolelo a div že nezaplakal nad padlými a zpřeráženými stromy na všech stranách. Kroupy sice také padaly, ale tolik škod jako vichřice nenatropily.
Výroční oslava
21. července uspořádán o 2 h. odpolední průvod obcí s hudbou na oslavu padesátého výročí trvání Sboru dobrovolných hasičů v Nadějkově. O 3 h. na zahradě hostince „U Jandů“ zdařile provedena veselohra „Falešná kočička“. Po té koncertovala místní hudba až do večera, kdy slavnost uzavřena „Věnečkem“.
Koupě
17. srpna koupil místní Spořitelní a záložní spolek budovu na náměstí čp. 19 od Rudolfa a Anny Čeňkových, kteří v roce 1927 převzali obchod i dům od Eduarda Steinera za 80.000 Kč a nyní obdrželi za totéž s krámským zařízením, kolnou, stájemi a zadním dvorem až na 1 m od stodoly 90.000 Kč; další část nemovitosti a sice za stodolou louku a samotnou stodolu prodali zvláště za 26 tisíc Kč Josefu a Marii Buzkovým z Hubova. Spořitelní a záložní spolek (Kampelička) užívá jedné místnosti v přízemí, na místě býv. Poštovní úřadovny, další pak místnosti v přízemí s krámem pronajala Karlu Jindrákovi za 1500 Kč ročně.
Divadlo
28. září sehráno div. představení „Následky rozvodu“ v hostinci Františka Pánka. Výnos věnován ochotnickým spolkem „Fikar“ místnímu hasičskému sboru.
28. října sehrána div. hra z doby válečné pod názvem „Vrah“ ve prospěch tělocvičné jednoty „Sokol“, jejíž členové hru vypravili a sehráli.
Dar
1. listopadu daroval Josef Dušek, na nás nezapomínající krajan americký, na obecní knihovnu 2000 Kč a na polévky pro chudé, školní dítky Kč 1000,- o čem ve schůzi obecního zastupitelstva jednáno a zvolena čtyřčlená komise ku výběru knih. Na knihy, zakoupené z uvedeného daru po návrhu knihovníka Karla Jindráka, přijde přitisknouti „Zakoupeno z daru amerického krajana Josefa Duška“.
Knihovna
7. prosince došly zakoupené knihy v ceně 1330 Kč. Zbývající částka zatímně uložena a bude použita k zakoupení dalších knih neb ku zřízení nové skříně. Došlých knih bylo celkem 40 vázaných a tři brožované, tyto byly k vázaným dány zdarma Masarykovým lidovýchovným ústavem, od něhož knihy zakoupeny. Mezi objednanými knihami byly následující spisy: J. Š. Baar: Na srdci přírody, Paní komisarka, Báby a dědkové, Jan Cimbura, Poslední rodu Sedmerova, Poslední soud. Karel Klostermann: Mlhy na Blatech. J. Vrba: Bažantnice, Alois Jirásek: Filosofská historie, Bratrstvo, Jar. Medek: Ohnivý drak, Ostrov v bouři, Veliké dni, Mohutný sen, Anabase. K Reis: Horské kořeny, Zapadlí vlastenci. Ignát Hermann: Z chudého kalamáře, Vdavky Nanynky Kulichovy. J Konrád: Dědeček Sejk, J. Mošna: Jak jsem se měl na světě, J. Župan: Pepánek Nezdara, Daneš Domin: Dvojím rájem. E. St. Vráz: Z cest, – Deník plukovníka Švece, T. G. Masaryk: Ideály humanitní, J. Čapek: Ad hoc. J. Arbes: Anděl Míru, J. Scheinpflug: Trhači protěží, Gončarov: Oblomov, Dostojevskij: Zápisky z mrtvého domu, Bratři Karamazovi, Sokol-Tůma: V záři milionů.
V roce 1928/1929 od 1/11 – 1/V. bylo učiněno 22 čtenáři 117 výpůjček a přečteno 311 knih; příspěvky činily 27,60 Kč, kromě dotace obecní v částce 250 Kč.
Divadlo
26. prosince sehrána místními hasiči letos podruhé div. veselohra „Falešná kočička“. Výnos hry věnován na úmor dluhu za motorovou stříkačku.
Povětrnost
Zima byla letošního roku nezvykle tuhá. Hned na Sylvestra počal padati sníh z něhož vznikly veliké závěje. Celý měsíc leden silně mrzlo, ale nejtužší mrazy dostavili se teprve v únoru, kdy dosahovaly až 37° pod nulou. Mnoho zvěře zahynulo jednak mrazy, jednak tím, že nemohla k potravě pro spousty sněhu, který jen pozvolna tál a zbytky jeho bylo viděti ještě v polovici dubna. Teprve v druhé polovici počali lidé síti, ale studeno trvalo do konce měsíce. Od 15. do 20. července byla velká horka, podzim byl suchý a teplý a nastavší nová zima až do konce roku mírná. O Vánocích napadlo něco sněhu, který však neměl dlouhého trvání.
Ceny
Ceny obilí ode žní značně poklesly vzhledem k vysoké světové sklizni a klesají stále. Po žních platilo se za žito 125 Kč za 1q, ječmen 135 Kč, oves 110 Kč, pšenice 160 – 180 Kč; ceny kromě u pšenice poklesly o 20 – 25 kč do konce roku. Brambory stály 15-20 Kč a bylo jich hojně. Ceny ostatních produktů, potřeb a mzdy zůstaly nezměněny oproti loňsku, kromě dříví, jež stojí 75-80 Kč 1m3 na pálení, tedy o 15 – 20 Kč je dražší než loni. Dřívíí vesměs prodáváno na papír a stavby továrnám, takže palivového mnoho nezbývá a to jen hodně vadné.
Rusíni
Na obrábění dřeva, poraženého vichřicí v červenci, byli povoláni Rusíni z Podkarpatské Rusi, kteří v počtu 40-60 od srpna do prosince v lesích zdejšího velkostatku pracovali, žijíce tam ve dřevěných boudách a živíce se hlavně mlékem, chlebem a špeckem (slaninou). Mnozí z nich byli naučeni píti 98° denaturovaný líh.
Stavby
V roce 1929 postaven sestrami Fr. a Marií Pilařovými z Hronovy Vesce obytný domek u silnice proti rybníku Kuželi, který obdržel číslo popisné 89. Je přistavěn na štít sousedního stavení v majetku Josefa Fořta, jenž za dovolení a ústupek místa mezi stavbami jako klín tam zbývajícího obdržel částku 600 Kč zůstávaje však i nadále vlastníkem zdi. Majitel novostavby pak jest povinen zeď ze své strany v čas potřeby opravovati. Dále u domku č. 9 vystavěl Marian V. Janda novou stodolu.