Feuerstein byl velice uzavřený člověk, voják – generál a svou povahou se lidem do srdce nezapsal. Také pověsti mu nebyly příznivy. Obecně byla známá generálova šetrnost až chamtivost. Co prý někomu ve slabé chvilce dal, jak se říká, měl nadosmrti doma. Lidé ho podvědomě neměli rádi i proto, že se nemohli zbavit dojmu, že ve svém nitru skrývá velké tajemství.
Brzy po jeho příchodu na zámek nechali se zámečtí úředníci slyšet, že první věc, kterou nechal udělat, bylo tajné zazdění podzemní chodby ve sklepení zámku. Práci provedl místní zedník, kterého pán na místo zavedl se zavázanýma očima. Od té doby v oné části zámku vál vždy v určitou dobu silný vítr. Lidé říkali, že tak straší osoba, kterou nechal pan generál v zámku zazdít.
Za to neměl po smrti klid. V pravé poledne se objevoval v ohnivém kočáře, taženém čtyřmi koňmi a strašil. Našli se soucitní lidé, kteří by mu rádi pomohli, ale potíž byla, že nikdo nevěděl jak. Až se našel jeden odvážlivec, který se ho zeptal, jaká by byla pomoc.
„Postavte mi sochu!“ zněla odpověď.
Generálův synovec nechal zhotovit strýcovo poprsí v životní velikosti a postavit je do parku. Strašidlo se ale zjevovalo i potom. Už si nevěděli rady, když jeden muž přišel na nápad. Kněz bustu posvětí a dají ji do kostela. Nápad byl zakrátko realizován a ohnivý kočár s generálem už se neobjevil.
Jaroslav Wimmer
Busta A. Feuersteina, foto: V. Kabíček
Ohnivý generál v kočáře
Kdysi tu bývalo v pravé poledne vidět přízrak někdejšího pána zámku, který jezdil s ohnivým kočárem po okolí. Později byla zhotovena a posvěcena jeho socha, kterou umístili ve výklenku jižní stěny kostela. Jedná se o A. F. Feuersteina, generála, který spolu s bratrem v 18. století panství koupil. Prý tu kdysi dal v podzemí zámku někoho tajně zaživa zazdít a od té doby se tu zjevovaly přízraky.
Martin Stejskal, jako zdroj uvádí knihu Romana Cikharta: Pověsti a zkazky z Táborska, 1926
Pověst (pod názvem Nadějkovský baron) vypráví i Karel Bazal, v knize Pověsti Sedlčanska II. – Paměti Čertova břemene.
O životě Antonína Ferdinand Feuersteina uvádí web Historického spolku Lichtenstein toto:
Byl od roku 1746 polním maršálem a velitelem císařského dělostřelectva. V květnu 1757 velel dělostřelectvu v bitvě u Štěrbohol, kde byl zraněn a poté i v bitvě u Kolína 18. 6. 1757. Za své zásluhy získal Velkokříž vojenského řádu Marie Terezie. Dne 19. ledna 1757 byl, společně se svým bratrem povýšen do stavu svobodných pánů s predikátem „z Feuersteinbergu“ a do českého panského stavu. Marie Terezie své rozhodnutí zdůvodnila takto: „…díky svému neúnavnému úsilí zvýšil účinnost polního dělostřelectva, k naší velké spokojenosti“. Při odchodu do penze v roce 1761 koupil zámek a panství Nadějkov a statek Starcova Lhota za 80.000 zlatých. Zemřel ve věku téměř 90 let na zápal plic, svobodný a bezdětný, proto jeho majetek zdědil synovec Anton Ferdinand.
Erb Feuersteinova synovce Antona Franze a jeho manželky Johanny von Sternberg-Rudelsdorf se nachází na průčelí zámku v Nadějkově.
Nápis na podstavci busty, kterou nechal zhotovit a umístit v kostele Feuersteinům synovec, vykresluje – na rozdíl od pověsti – „ohnivého generála“ jako šlechetného muže a lidumila:
„Občanu lidumilnému, pohostinnému. Otci chudých. Antonínu svobod. p. Feuersteinovi, nejvyššímu teresianskému veliteli dělostřelectva, rytíři Velikého kříže, Nejvyšší vojenské rady dvornímu tajnému radovi, druhdy pánu Nadějkova, svému strýčkovi. Dne 26. ledna 1780 zemřelému. Pomníka na památku postravil. Z otce vnuk, vděčný dědic. Antonín hrabě Feuerstein. Nejvyšší vojenský velitel. Rytíř řádu ryt. sv. Václava.“ (český překlad latinského textu)
Nápis na soklu busty A. Feuersteina, foto V. Kabíček