Nejstarší dochované zprávy jsou ze začátku 17. století, kdy obecné vzdělání mezi lidem bylo závislé na vůli pánů, zda a jak o ně pečovali. Majitel nadějkovského panství rytíř Oldřich Doudlebský z Doudleb ve svém kšaftovním listu z 25. 11. 1616 ustanovil mimo jiné nadaci pro rektora. Pozdější majitel panství pražský měsťan a radní Jan Franc založil ve své závěti ze dne 3. srpna 1697 nadaci pro učitele ještě rozsáhlejší.

Z prvních nadějkovských učitelů se připomíná František Miraus, který byl kantorem v Nadějkově v letech 1689 až 1699.

V té době se však vyučovalo dosud pouze po chalupách. Ke zřízení místní školy dochází v roce 1738 za Václava Ignáce hraběte Deyma ze Stříteže, který dal postavit z hájovny první jednotřídní školu.

Majitel panství pražský měšťan a velkoobchodník Jan Tuskany dal v roce 1813 tuto již sešlou školu zbořit a na stejném místě dal vystavět školu prostornější – přízemní zděnou budovu šindelem krytou. Ani ta však nepostačovala pro narůstající počet dětí a tak již v roce 1863 byla zbořena a na stejném místě vystavěna do roku 1865 jednopatrová dvoutřídní škola, v přízemí s bytem pro učitele i podučitele. Po dobu výstavby probíhala výuka v hostinci Josefa Reichla.
Roku 1876 byla škola přeměněna po vnitřních úpravách na trojtřídní. Výnosem slavné c.k. okresní školní rady ze dne 15. dubna 1888 č. 8804 bylo umožněno otevření třídy čtvrté a výnosem veleslavné c.k. zemské školní rady ze dne 23. června 1893 č. 15159 bylo povoleno rozšíření školy o pátou třídu. Tehdy řídící učitel uvolnil ze svého bytu velký pokoj, v němž byla umístěna první třída.

V roce 1936 vzhledem k zákonu o zřizování újezdních měšťanských škol bylo jednáno v obecním zastupitelstvu o zřízení takovéto školy v Nadějkově a o případném postavení nové školní budovy. K uskutečnění však nedošlo.
Od roku 1947 byly po dlouhém jednání otevřeny dva ročníky školy měsťanské. V roce 1948 byl otevřen třetí ročník a škola přezvána na Střední školu. Některé třídy byly provizorně umístěny v znárodněném zámku či v pronajatých místnostech obytných domů. V roce 1951 se zřítila v zámecké budově část chodby v důsledku zatékání vody a vyučování zde bylo zastaveno a probíhalo střídavě ve školní budově.

Od září 1959 byla škola slavnostně nově umístěna v obnovené budově nadějkovského zámku. V roce 1960 byl otevřen devátý ročník, zprvu dobrovolný, a v budově zámku byla též zbudována mateřská škola a školní stravovna. V roce 1965 byl přistavěn na okraji zámeckého parku pavilon pro polytechnickou výchovu žáků. V letech 1979 až 1982 byla postavena nová samostatná mateřská škola v jižní části obce a její dosavadní provoz v zámku byl ukončen.

V roce 1993 byl zámek v restituci navrácen původnímu majiteli a obec byla nucena platit za provoz školy nájem. Proto bylo rozhodnuto obecním zastupitelstvem o výstavbě nové školní budovy u stávající mateřské školy. Stavba byla uskutečněna v letech 1995 a 1996 a od té doby zde probíhá výuka.

Od roku 2001 musela obec pravidelně žádat o výjimku na provoz školy a doplácet na tzv. „podlimitní žáky“. V roce 2004 vydalo Ministerstvo školství vyhlášku, která zpřísnila udělování výjimek školám: kromě doplácení na chybějící žáky musí obec doložit, že v okolí není do vzdálenosti 15 km jiná škola a že počet žáků se do tří let dostane na Ministerstvem požadovanou úroveň. Protože tyto podmínky nadějkovská škola nesplňuje, nebyla jí pro školní rok 2004-5 udělena výjimka pro druhý stupeň a zůstává zde pouze 1.–5. ročník.

Významní učitelé 19. a počátku 20. století

Jan Vlastislav Rudolf (18. září 1803 ve Veselíčku – 11. května 1889 ve Zbislavi u Milevska), řídící učitel. Byl nadaným hudebníkem, vynikajícím učitelem a reformátorem, označený budějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem za „nejvýbojnějšího národního učitele českého“. V roce 1846 sestavil petici k zemskému správci arciknížeti Štěpánovi za důstojnější postavení učitelů. Ve školách sloužil plných 50 let, vyučoval 200-300 dětí denně. Za svou činnost byl vyznamenán stříbrným záslužním křížem, odměněn pochvalnými dekrety i finanční podporou. V Nadějkově působil v letech 1848-1871.

Jan Hůrka (17. prosince 1837 v Tikovicích u Neveklova – 9. června 1929 v Nadějkově) řídící učitel. P. František Teplý vzpomíná, že se mu v obci říkalo „Tatíček“. Propagoval zřizování sadů u chalup, pěstování včel a vysazování stromořadí. Za vzorný úl, který sestavil, byl na výstavách odměněn několika cenami. Školní zahradu, která byla rozdělena na oddělení pro stromky, zeleninu a hospodářské plodiny, vedl ve své režii. Založena byla v roce 1881, už v roce 1883 v ní rostlo téměř 2000 většinou ovocných strom­ků a několik kaštanů, které děti později vysazovaly zjara na pozemky občanů Nadějkova a okolních osad. V roce 1902 zavedl pan učitel Hůrka „stromkové slavnosti“ – sázení stromků, naroubovaných ve školní zahradě. V témže roce bylo vysazeno 20 lip k silnici od Petříkovic k mlýnu Slabov. V Nadějkově působil v letech 1871-1905, tedy více než 30 let.

František Dušan Zenkl (27. července 1853- 14. dubna 1929): učitel, spisovatel, literární historik, autor spisů o Táborsku (např. Tábor, průvodce po městě a jeho okolí, Spisovatelé kraje Táborského) a článků v regionálních časopisech. Zasloužil se o vybudování pomníku Prokopa Chocholouška.
V Nadějkově působil v letech 1881-1898.

Jan Ladecký (13. května 1861 Praha – 20. července 1907 Praha): spisovatel, dramatik, který čerpal témata pro svá díla též z nadějkovského prostředí. Na nadějkovské škole učil v letech 1880-84.

František Fikker (1876 Vodňany – ?): učitel, hudební skladatel. Podle Čeňka Habarta (kniha Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, díl I.) v letech 1914 – 1915 pátral na Nadějkovsku po prehistorických památkách a nalezl je v Nadějkově, Šichově Vesci, Hronově Vesci, Mozolově, Boučí, Bezděkově a Chlístově.

Antonín Janda (7. června 1859 v Mladé Vožici – ?)
Od r. 1885 byl prozatímním podučitelem v Dublovicích na Sedlčansku, od r. 1890 definitivním podučitelem v Janovicích u Votic a d 24. ledna 1896 učitelem v Nadějkově.
První předseda ochotnického spolku Fikar, autor rukopisu Dějiny školní obce nadějkovské (1899, dnes uložené v Milevském muzeu). Na konci školního roku 1904/5, kdy řídící Jan Hůrka odešel na odpočinek, si podal žádost místo řídícího učitele v Nadějkově. O toto místo požádalo sedm uchazečů, místní školní rada dala na první místo Antonína Jandu, ale C. K. okresní školní rada za řídícího zvolila Jana Rubeše, učitele v Jankově. Antonín Janda byl přeložen do Sedlčan, v roce 1908 byl jmenován řídícím učitelem ve Vojkově a v roce 1925 odešel na odpočinek.

Jan Rubeš (15. července 1859 v Praze-Libni – 16. září 1940)
Po absolutoriu učitelského ústavu v r. 187í učil v Praze-Libnic, v ro. 1882 byl na svou žádost přeložen do školy v Jankově u Votic. Řídícím učitelem školy v Nadějkově byl jmenován v roce 1905. Na odpočinek odešel 1. února 1925, žil v Dolních Nerezcích na Miroticku.
Jako předseda spolku Fikar řídil sbírku a práce ke zbudování pomníku padlým na náměstí a zhotovil model pomníku. V kostele působil jako varhaník.
V letech 1920-1924 byl také starostou obce. Do obecního zastupitelstva byl zvolen v roce 1919 za stranu čsl. socialistickou. Starostou byl zvolen 31. ledna 1920, protože výsledek voleb byl napaden jedním z občanů a volby starosty se tedy zdržela. V roce 1924 předal úřad starosty Antonínu Součkovi.
V zastupitelstvu byl členem knihovní a aprovisační komise a členem školní rady. Daroval knihy obecní knihovně a založil fond Jana a Petronily Rubešových, z nějž byla vyplácena podpora chudé školní mládeži.
V roce 1932 bylo Janu Rubešovi na návrh Václava Petra z Hubova uděleno čestné občanství.

Čeněk Bohuslávek
(30. března 1883 ve Střezimíři – 22. ledna 1945)
V Nadějkově působil od roku 1905. Definitivním řídícím učitelem se stal1. července 1925, po Janu Rubešovi. Do výslužby odešel v 1. července 1939.
Psal obecní kroniku a vedl knihovnu (do r. 1927), byl předsedou, režisérem i hercem ochotnického spolku Fikar. Byl členem knihovní a letopisecké komise a školní rady, dále místopředsedou komitétu pro Chocholouškovy oslavy v r. 1934. Je také autorem textu o Nadějkově, uveřejněném ve IV. díle knihy Čeňka Habarta Sedlčansko, Sedlecko a Voticko.

Učitelé pracovali ve všech spolcích ku povznesení vzdělanosti, konali přednášky, byli cvičiteli Sokola, členy Sboru dobrovolných hasičů (jednatelé: Jan Ladecký, František Tůma, Antonín Fischer), hráli divadlo ve spolku Fikar (Antonín Janda byl prvním předsedou spolku, Václav Černohorský jeho jednatelem).

Prameny:
Dějiny školy do r. 1996 sepsal Jiří Benda z Petříkovic. Ke zdrojům uvádí: „Bližší historii lze čerpat z kronik obce Nadějkova, kde lze nalézti opis části kšaftovního listu z 25. 11. 1616 (uložen v Deskách zemských, 138-K,13), výpisy z knihy nadační z počátku 18. století obsahující též výtah ze závěti Jana France o zřízení nadace pro kostel a školu, výtah z Pamětní knihy farnosti nadějkovské z roku 1780 a dvou knih školních pamětí od roku 1876. Další informace lze získat v knihách Čeňka Habarta: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko a z Dějin školní obce nadějkovské, které sepsal učitel Antonín Janda v roce 1899 a jsou uloženy v Městském muzeu Milevsko.“

Ke stažení:

Škola od r. 1617 do r. 1960 v datech a číslech
výpisky ze školních kronik  >>>
Počet dětí ve škole v letech 1882-2004
výpisky ze školních kronik >>>
Vzpomínky MUDr. Milana Jindráka
„Ve svých 6 létech jsem nastoupil do nadějkovské školy v roce 1938, v roce plném napětí a obav z budoucího vývoje politické situace. První léta školního života, tj. až do svých 11 let, strávil jsem v této škole v době druhé světové války…“ >>>

---

<<zpět na historii
<<zpět na úvod